V médiích máte video, na které jsem jen tak narazila na YouTube a absolutně se do něj zamilovala, tak koho by to zajímalo. . . ☝️

Pololetní zkoušky se kvapem blížily, a tak nikoho nepřekvapovalo, že Hermiona v knihovně pomalu spí. Vstávala brzy a chodila spát pozdě.
Skoro se ztrácela před očima.

~•~•~•~

Tom seděl na kraji zmijozelského stolu a honil po talíři poslední zbytečky vajíček. Byl neskutečně frustrovaný a Wallburga nikde.
Mimoto si všimnul, že Hermiona nepřišla na jídlo už po páté v řadě.

Ne, že by ho to samozřejmě znepokojovalo, ale přišlo mu to divné. Chodila minimálně na všechny snídaně, když už ne na ostatní jídla.
Vlastně si uvědomil, že už ji dlouho neviděl. Možná na hodinách, ale nebylo přeci jeho povinností kontrolovat její docházku.

,,Ahoj, Tome," ozvalo se vedle něj najednou a on překvapeně pootočil hlavu. Natěsnaná hned po jeho boku se posadila Wallburga a zamrkala svými dlouhými řasami.
,,Pojď, našla jsem jedno bezva místo," pošeptala mu do ucha svádivě. Zmijozel se nechal ochotně vyvést do jednoho z přístěnků na košťata a jen co se dívčiny rty objevily na jeho, všechno pustil z hlavy.

~•~•~•~

Hermiona zaklapla knihu a potěšeně vydechla. Všechny úkoly na dalších čtrnáct dní měla hotové. Kolik je vlastně hodin?
,,Horologium," mávla jemně hůlkou a ve chvilce se před ní objevily čtyři číslice v půlce oddělené dvojtečkou.
Ukazovaly 21:54.
Měla šest minut do večerky, ale umírala hlady. Vlastně si ani nemohla vzpomenout, kdy jedla naposledy.

Ale ona doopravdy potřebovala být ve společenské místnosti včas.
Dojde si zítra na snídani.
Popadla tedy těch pár knih do náruče a rozeběhla se z knihovny chodbou a po schodech směrem ke zmijozelské společence.

Běh jí ovšem dlouho nevydržel. Těsně před vstupem se zesláblá po schodišti sotva ploužila a doopravdy doufala, že ji nikdo nenachytá.
Mohutně si zívla a na vteřinu zavřela oči.

V momentě se jí podlomily nohy a Hermiona omdlela. Svazky po pádu zarachotily na podlaze a z Hermionina rozseknutého obočí zlehka vytekl pramínek krve.

~•~•~•~

Mladík se pod zastíracím kouzlem vytratil ze své kolejní společenské místnosti.
Jeho kroky se tentokrát nerozléhaly po kamenných stěnách, protože dnes potřeboval být nezpozorován.
Přitisknutý ke stěně vyšel první schodiště, když se mu naskytl pohled na dívku ležící v nepřirozené poloze.

Okamžitě věděl, o koho jde.
Jeho srdce jakoby v temnotě trošku spustilo hradby dolů a on se nebývale něžně sehnul k Hermioně.
Jemně ji pohladil po tváři a zastrčil vlasy za ucho.
Oddělení s omezeným přístupem počká.
Tiše sesbíral knihy a dal je na hromádku.
Poté Hermionu podebral pod koleny a zády a lehce ji zvedl.
Neobtěžoval se zastíracím kouzlem.
Svou hůlku raději využil na levitaci spadených knih.
Ve společence už samozřejmě nikdo nebyl. A on přece nemohl vyjít do dívčích ložnic. Schody by se v mžiku proměnily v nepříjemnou skluzavku.
Nerozhodně sjel očima vstup do chlapeckých pokojů, ale nakonec i s dívkou v náručí vystoupal nahoru.
Tam ji uložil do své postele, mávnutím hůlky zacelil malou ranku a svazky poslal na stůl. Pak už přišly na řadu jenom boty a svrchní hábit. Přikryl ji a pocítil nenadálé nutkání ji políbit na čelo.

Zavrtěl však hlavou a vydal se znovu do studených chodeb hradu, aby našel, co bude jednou potřebovat.

Zbraně jsou užitečné, ale informace a vědění o neobvyklých věcech ještě užitečnější.