Hermiona s Rellou chvílemi blbly a smály se, až je bolely tváře a chvílemi jenom poklidně seděly na schůdkách po okrajích bazénku.

,,Víš co?" prolomila ticho Hermiona.
,,Co?" otočila Rella pomalu hlavou a ospale zamrkala očima.
,,Nakonec to byl dobrý nápad. Už mě z toho věčného sezení u stolku v knihovně bolely záda," ušklíbla se hnědovláska při pomyšlení na nepříjemnou bolest zad, kterou zažívala vždy, když dostali za úkol dlouhou esej.
,,Já mám jenom dobré nápady," pozvedla vyzývavě Rella obočí a opřela se lokty o kraj.
,,No, tak aby ti nenarostl hřebínek," zasmála se Hermiona a přátelsky po Relle cákla vodu.
Černovláska jí to pobaveně vrátila a potopila se do maličkých vlnek běhajících po hladině.

,,Ale už bych pomalu šla, bude pozdě," povzdychla si hnědovláska a prsty rozčeřila pár bublin plovoucích kolem jejího těla.
,,Asi máš pravdu," promnula si Rella oči a vyhoupla se z bazénu.
Poklidně došla k lavičce, kde si nechaly ručníky a oblečení.

,,Hermiono?!" vydechla konsternovaně při pohledu na holé dřevo sedátek.
,,Co se děje?" zeptala se Hermiona, stále ještě ve vodě.
,,Někdo tady byl, nebo ještě je," otočila se ostražitě Rella.
,,Cože?!" vyskočila hbitě Hermiona do stoje, stavící se po boku své kamarádky.

,,Nemáme ani hůlky," zašeptala bezmocně Rella a stiskla dlaň v pěst.
Hermiona se nevědomky přikrčila jako lapené zvíře a věnovala celé místnosti ostříží pohled.

A najednou to zahlédla. Na mramorových kachličkách se něco podivně lesklo proti světlu.
Opatrně vykročila, aby nesmazala další šlápoty. Pomaličku se po nich vydala do jednoho z rohů. Zkoumavýma očima přejela jinak bezvýznamný výklenek. Načež natáhla ruku.
Ta ovšem narazila na něco, co rozhodně nebyl vzduch.

Hermiona hbitě zjistila, kde se nachází obličej dotyčného. Pak už to jenom hlasitě plesklo, jak se její ruka setkala s jeho tváří. Jakmile se onen výtržník objevil, okamžitě ho popadla za ucho, až bolestně zaúpěl.

,,Co chceš?" osopila se a vytáhla ho na světlo.
,,Nic," zatvářil se nevinně Tom, ale jeho ďábelské jiskřičky v očích ho prozradily.
Hermiona ho znechuceně pustila a založila si ruce na hrudníku. Jakoby tím pohybem upoutala Tomovu pozornost.
Zmijozel se v okamžiku vzpamatoval a začal si hnědovlásku zálibně prohlížet.
Svou neomalenost a netaktnost si vysvětlil tím, že přeci každý kluk by se díval na prakticky nahé tělo jenom v tmavě zelených jednodílných plavkách, které přímo nehorázně obtahují ženské křivky.

Během chvíle mu na druhou část tváře přistála další facka.
,,Ptám se znovu, co tu chceš?!" vytlačila zkrz zaťaté zuby Hermiona a zaujala ještě ofenzivnější postoj.
,,Upřímně," pozvedl samolibě koutek úst Tom, ,,tebe."

Hnědovláska se zarazila, ale zůstala stát pevně na místě.
,,Tak to si nech zajít chuť," odpálkovala ho ostře a rychle se prosmýkla k výklenku, kde stihla zpozorovat její a Rellino oblečení s ručníky.
Ovšem ani Tom neměl pomalé reflexy. V mžiku se otočil a přimáčknul vlastním tělem Hermionu ke zdi.

,,Vážně? Tvoje tělo tvrdí něco jiného," zašeptal a přejel jí lehce po mokré paži. Chloupky na ní se hned až skoro bolestivě napjaly. Hermioně po zádech přeběhl mráz.
,,Vidíš? Tvůj problém je hlava," nahnul se k jejímu uchu a opřel si ruce o parapet za Hermionou, čímž se na ni natlačil ještě víc.
Hnědovláska se prudce nadechla.
,,Problémem bych to nenazývala," vydechla ty čtyři slova trhaně a při pokusu se dostat od Toma dál, se zády nahla do výklenku, snažíc se nahmatat svou hůlku.
Tom se naopak nahnul víc vpřed a obmotal jí majetnicky ruce kolem pasu.
,,Tvoje hůlka tam není, nejsem pitomec," pošeptal jí do ucha.
Hermiona stiskla oční víčka k sobě a snažila se přijít s nějakým jiným plánem.
Co kdyby zkusila to stejné jako v tehdy v učebně. Může to být největší černokněžník všech dob, ale stále má své touhy a chtíče.

Hermiona tedy pozvolna přesunula své ruce na jeho hrudník, kde ucítila rychlý tlukot jeho srdce. Jestli s ním něco její přítomnost dělala, nedal to znát.

Čas přidat kalibr. Je to jenom člověk.

Lehce si nakročila a v nestřeženém okamžiku přetočila Toma na své místo.
,,Ty jsi ale potvůrka," přivřel zmijozel oční víčka, ale přesto Hermionu v nevýhodné pozici nepouštěl.

Byl o bezmála dvacet čísel větší než Hermiona, takže se pro uskutečnění musel trochu sehnout. Poprvé od chvíle, co Hermiona nastoupila do Bradavic tři generace před jejím narozením, se ji Tom pokusil políbit.
Hnědovláska na pár okamžiků pozorovala, jak se uhlíky skryly a jeho rty se začaly přibližovat. Trvalo jí zlomek vteřiny, než se rozhodla.
Dneska ještě ne.

Načež hmátla poslepu do kapsy Tomova hábitu a vytáhla dvě hůlky. Rychle se mu vysmekla a u východu popadla za ruku Rellu, která dost pravděpodobně vstřebávala, co se to sakra stalo.