Tak tu máme nový úžasný cover od @ShiroLaufeyson. Napište mi, jak se vám líbí. Já jsem z něj úplně nadšená ❤️

Hermiona nechápala, jak se to vlastně mohlo stát. To byla tak hloupá, že si s důvěrou vzala od Drewa pití? Očividně ano.

Její kroky mířily do Velké síně na pozdní snídani, kterou nehodlala vynechat, poněvadž jestli měla někdy opravdu hlad, bylo to dnes.
A mimo to se po eskapádě s letvarem lásky společnosti vyhýbala. Najednou se nemohla dočkat, až se zase uvidí s Rellou, i když jí pár týdnů před Vánoci dělala ze života nedobrovolné peklo svým pronásledováním.

Kdyby ji ten večer měla za zády, možná by se to nestalo. Ale teď už nemělo cenu nad něčím takovým přemýšlet. Zítra se všichni vrací a s nimi i Rella, která ji snad před studenty ochrání jejím proslulým vraždícím pohledem.

Obrovské dvoukřídlé dveře se se zaskřípáním otevřely a vpustily tak Hermionu do síně, kde naposledy tento rok stál jenom jeden stůl.
Hnědovláska se pokusila nenápadně posadit na kraj stolu, ale nebylo jí přáno.
,,Dobré ráno, slečno Grangerová," zareagoval dobromyslně ředitel Dippet na její příchod.
Někteří se otočili, někteří ne a někteří se zatvářili tak kysele, že by se nemusel stydět ani citrón. Jako například profesor Brumbál.

Upřel pohled na nenáviděnou, ale přesto nejlepší studentku, a potichu si odfrknul. Načež sklonil hlavu zpět do talíře a jal se honit poslední zbytky vajíček. Jemně vlnité vlasy mu přitom spadly přes čelo tak, že si pár starších studentek zasněně povzdychlo.

Hermiona to od stolu pozorovala s povýšeným výrazem a obrácením očí v sloup.
Husy. . .
Pomyslela si a radši nahmátla pečivo a skleničku s dýňovým džusem.

~•~•~•~

Poslední prázdninový den uběhl jako voda a Hermiona se najednou našla na stanici v Prasinkách, nadšeně vyhlížející svou kamarádku.
Bradavický express už z dálky svým troubením zdravil čekající na nástupišti a závratnou rychlostí se blížil k výstupné rampě.

Bezprostředně po zaskřípění brzd už Hermioně kolem krku visel černovlasý netopýr se zmačkanou košilí a zmijozelskou kravatou ledabyle přehozenou přes týl, jinak přezdívaný Rella.

,,Počkej, až ti všechno povím. Byl to děs! Už nikdy tam nepojedu," otřásla se Rella odporem, když se konečně odlepila od Hermiony.
,,Ahoj by stačilo," zašklebila se hnědovláska, ale vzápětí se přátelsky usmála a popadla klec s Rellinou sovou, kterou černovláska obvykle odmítala dát do vagónu se zvířaty.

Klidným krokem došly až k jednomu z kočárů a čekaly, až se rozjede. Kola už začala vrzat, když k nim na poslední chvíli přiskočil ještě jakýsi nebelvírský student s vlasy ryšavými jako liška.
Rozpustile na ně mrknul a roztáhl se po celé šířce sedadla naproti.
,,Jak se vede, dámy?" zazubil se a přehodil si nohu přes nohu.
,,Dokud tu byl klid, tak skvěle," odpověděla Rella ofenzivně a zapřela se hlouběji do polstrování lavičky.
,,Jsem to ale nevychovanec-"
,,-to jsi," skočila mu do řeči Rella.
Mladík ovšem nerušeně přešel onu poznámku a pokračoval ve své větě.
,,-jmenuji se Septimus Weasley," odhalil znovu zuby v zářivém úsměvu a natáhl ruku do éteru, kdyby si s ním jedna ze zmijozelek chtěla potřást rukou.
Po hodné chvíli, která trvala až trapně dlouho, ruku stáhl.
Po celou cestu však nezavřel pusu. A Hermiona naprosto věděla, po kom se vyvedla Weasleyovic dvojčata v její době.