Hermiona se do nového rána probudila s nevídaně skvělou náladou. Se zapištěním se pořádně protáhla a optimisticky si celé ráno prozpěvovala jako pěnkava na vrbě mlátičce hned z jara.
Byla dočista jako vyměněná.

~•~•~•~

Její kroky mířily do Velké síně, která už po včerejším plese vypadala přesně jako dřív. Staré dobré kolejní stoly a jeden učitelský. Hnědovláska šla, div si neposkakovala jako to dělávala Lenka Láskorádová.
Dovnitř vtrhla jako velká voda a skoro porazila profesora Brumbála, který si okamžitě všiml, že tu něco nehraje.
Jeho bystrá mysl mu však zabránila v jakékoliv ukvapené akci. Rozhodl se zpomalit krok a vyčkat.
Což se mu prakticky hned vyplatilo.

K údivu všech si to Hermiona entuziasticky dokráčela k havraspárskému stolu, kde seděl onen student sedmého ročníku. Bez okolků si mu sedla na klín a začala ho nestydatě líbat před všemi svými bradavickými spolužáky.

Nikdo nechápal, jak mohla snad ta nejledovější dívka na škole přes noc zaplanout láskou k nejmenovanému havraspárovi, jehož pověst se ještě ke všemu pyšnila různými seznamy dívek a sázkami o ně.
Nikdo nepochyboval o tom, že je Hermiona nepřístupná - a vědělo se toho o ní ve výsledku málo, ale jestli něco bylo všem jasné, tak to, že hnědovláska nepatří mezi hloupou část dívčí populace v Bradavicích.

Naprostá většina z nich zalapala po dechu a některým dokonce vypadlo nádobí nebo příbor z dlaní. Samozřejmě až na Toma, který svou skleničku rozbil, když ji držel při snaze zatnout ruku v pěst.
Ovšem ani tříštění skla ostatní neodradilo od zírání na havraspársko-zmijozelskou dvojici, stále ještě pokračující v předchozí činnosti.

Po hodné chvíli pohledů i od učitelského stolu si ředitel Dippet odkašlal. Jako na povel všichni sklopili oči do svých talířů, nicméně nikdo si nedokázal pomoct, aby sem tam nehodil očkem po nevídaném páru. Tedy znovu až na Toma, jenž se o nenápadnost ani nepokoušel. Zlostně propaloval havraspárovy záda a v ruce držel jeden ze svých oblíbených jídelních nožů, které se v případě potřeby mohly okamžitě proměnit ve smrtonosnou dýku.
Zmijozelský mladík přemýšlel, jestli se i tohle považuje za případ potřeby. Jemu to tak rozhodně připadalo.

~•~•~•~

Hermiona cupitala vedle Drewa a držela se ho pevně za ruku. Havraspárský mladík se čas od času zastavil a prudce si přitáhl hnědovlásku k sobě, aby ji mohl dravě políbit.
Dívka se poté vždy zvonivě rozesmála a dětským krokem ho táhla dál.
I po snídani, kde všichni prodělali prvotní šok, se pár nevyhnul zvídavým pohledům.
Nenápadným, jistě, ale velice překvapeným pohledům.

Po odpoledním vyučování si to Drew s Hermionou zamířili do knihovny. A hnědovláska tu snad poprvé byla kvůli jiným věcem než učení a ani si to neuvědomovala.
Madam Pinceová je sjela nedůvěřivýma očima a se zamračeným výrazem se za nimi dívala, dokud nezmizeli za rohem jednoho regálu.
Moc dobře znala tyhle páry. Ke knihám nemají kouska úcty a beztak by si mohli najít spíš nějaký přístěnek na košťata než školní knihovnu.
Ale protože zatím nic neudělali, neměla právo je vykázat. Proto tiše seděla a dávala pozor na každý zvuk.
Bradavická knihovna má ovšem tolik zákoutí, že ani madam Pinceová nemůže vidět a slyšet každé. . .

V jednom z takových zákoutí se nacházeli i dva chlapci, jenž by spolu nikdy nepromluvili, kdyby nešlo o důležitou věc.
Je zajímavé, jak příchod jedné dívky dokáže změnit spojenectví, možná i přátelství dvou lidí.
Teď tu proti sobě stáli Tom a Orion a s nedůvěrou si prohlíželi toho druhého.
,,Takže zbavíme Hermionu toho kouzla a půjdeme si po svých?" zeptal se Orion a pro jistotu se ubezpečil, že je jeho hůlka stále na svém místě.
,,Všechno se vrátí do starých kolejí, ty se budeš chovat jako pitomec a mně Hermiona konečně podlehne," přisvědčil Tom.
,,Tak to nebude a ty to moc dobře víš," zavrčel Orion a natáhl ruku před sebe. ,,Zbavíme Hermionu té špíny a pak se stane, co se má stát," dodal hnědovlasý mladík čekajíc na potřesení rukou na stvrzení dohody.
Tom se hrdelně zasmál a uchopil Orionovu dlaň do ocelového stisku.
,,Dohodnuto," potřásl mu a rázným krokem se vydal pryč z knihovny.