Hermioně nakonec příprava trvala o něco déle, ale přesto bylo ještě před Velkou síni docela dost lidí na to, aby svým grande entrée vzbudila dostatečnou pozornost.
Scházela dolů po schodech jako královna a na všechny tak i působila.

První se vzpamatoval Orion. Galantně pod schodištěm nabídl Hermioně rámě a vznešeně si ji dovedl skoro až ke dveřím do Velké síně.

,,Páni, sluší ti to," usmál se Orion. ,,Myslel jsem, že nepřijdeš, u oznámení ses nedívala příliš nadšeně."

,,Jsem plná překvapení," odvětila Hermiona a zamířila do provizorního tanečního sálu. Ze všech přítomných dívek právě jí nejvíc chlapců věnovalo dychtivý pohled, který okamžitě následoval naštvaný, když si všimli Oriona, jenž Hermionu následoval jako ocásek.

Hnědovláska se zastavila až u stolku s pitím. Nenuceně si vzala skleničku s nealkoholickým punčem a postavila se na okraj sálu dávajíc sama sobě sázky, za jak dlouho někdo přijde požádat o tanec.

,,Smím prosit?" natáhl k ní ruku jakýsi neznámý mladík, jehož už několikrát potkala na chodbách.
,,Jistě," věnovala mu falešný úsměv a vložila svou ruku do jeho velké dlaně.
Začátek večera se vyznačoval klasickými tanci, takže ji onen neznámý vedl poměrně jistě v rytmu valčíku. Hermiona měla však mnohem radši klasický waltz. Byl mnohem elegantnější.

,,Jsem Sebastian, ale můžeš mi říkat Bastien," zamrkal laškovně na Hermionu, která v nepozorované chvíli převrátila očima.
,,Jsem Hermiona," odpověděla jak si žádala slušnost, ale nic víc nedodávala. Nebylo to nutné.

,,Takže Hermiono," začal mladík docela sebejistě, ,,co kdyby sis se mnou někdy vyšla, hmm?"
V Hermioně se v tu chvíli rozhořel plamen rozčilení. Tenhle nikdo jí nesahá ani po kotníky, dovoluje si až příliš a ani se nesnaží skrývat svou očividnou touhu po tom jednom.
Zmijozelka se zle usmála a se zdánlivě dobrým úmyslem se nahla k uchu onoho opovážlivce.

,,Tak hele, ty nejsi milý kluk a já taky nejsem křehká květinka. Takže co kdybys teď sundal svou nevymáchanou ruku z mého pozadí, než ti provedu něco doopravdy ošklivého?" pronesla sladkým hlasem, který ale rozhodně nesliboval nic příjemného.

Onen mladík v jednu chvíli hrozně zrudl, načež smrtelně zbledl. Jeho ruka se nenápadně přesunula k Hermioniným lopatkám a po zbytek tance vypadal jakoby už chtěl utéct. A nebylo se čemu divit.

Jak se sluší a patří, doprovodil ji k původnímu místu, kde stála, ale s obavou o svůj holý život se okamžitě začal klidit pryč.
Hermiona se samolibě usmála. Možná že dnes zachránila nějaké jiné děvče od zlomeného srdce, nedej Merline jiné úhony.

Hodnou chvíli to vypadalo, že za ní už nikdo nepřijde. Nechutný mladík totiž bezprostředně po onom tanci rychle všem svým přátelům referoval, že Hermiona rozhodně není bezbranná kořist.
Ke komu se ovšem nic takového nepřineslo, byl samozřejmě Tom Raddle. Nebo možná přineslo, ale on to nebral na vědomí. Jeho nemohla vyděsit ta dívka v zelených šatech, která osamoceně postávala u jednoho ze sloupů ve Velké síni.

To on měl děsit ji. Ovšem, pokud byla doopravdy tak nebezpečná jak Bastien tvrdil, proč ji nepožádat o tanec?
S touto myšlenkou se Tom vydal napříč sálem vstříc Hermioně, která vypadala, že něco takového už dávno očekává.