Druhého dne na nástěnce ve společenské místnosti visel pergamen s dalším upozorněním.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Milí studenti,
protože se včerejší večeře vydařila a Vy jste se chovali nanejvýš způsobně a jako nejmladší jsou tu přítomni studenti čtvrtých ročníků, rozhodli jsme se Vám uspořádat Vánoční ples.
Nemusíte přijít, ale všechny pokoje i společenská místnost se v průběhu plesu budou kontrolovat kvůli zakázaným aktivitám. Ustrojte se noblesně, málokdy máte příležitost.
Těšíme se na Vás ve 20:00 pozítří ve Velké síni
Učitelský sbor

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hermiona se zastavila kousek dál od nástěnky, protože se nechtěla mačkat s těmi pár děvčaty, které už nadšeně štěbetaly o svých nádherných šatech.
Nebyla si jistá, jestli chce jít vstříc další katastrofě v podobě neustálých bojů mezi Tomem a Orionem. Ples by pro to byl nepochybně skvělou záminkou.

~•~•~•~

Hnědovláska seděla opřená o pelest postele s knihou na klíně. Prázdniny převážně věnovala četbě a užívala si svatý klid a pokoj, jelikož její spolubydlící odjely. Tedy až na Alessii Rockwoodovou. Ale ta většinu svého času trávila s ostatními zmijozelskými dívkami, které patřily mezi ono tlachající osazenstvo Bradavic. Hermiona musela uznat, že Alessia se k nim doopravdy hodila.

Ples měl začínat přibližně za hodinu a Hermiona stále nevěděla, zda jí stojí tanec za risk.
Dívka si povdechla a zaklonila hlavu, až se opřela o dřevěnou desku postele. Ruce se jí samovolně spustily na stránky tlusté knihy.

Po chvíli znovu zvedla hlavu a zrak jí padl na skříň naproti, jejíž dveře nebyly dovřené. Zpoza nich se zatřpytila jakási látka.
Hermiona přimhouřila oči a odložila rozevřenou knihu vedle sebe na peřinu.
Pomalu se zvedla na čtyři a nahnula se přes postel, aby lépe viděla. Postel pod ní zapraskala.
Nakonec ale stejně musela vstát a po studené podlaze dojít až k šatníku.

Hermiona vytáhla ven ramínko s dlouhými plesovými šaty. Byly vskutku působivé. Temně zelená splývavá sukně navazovala na vypasovaný živůtek s jemnou krajkou kolem ramen.
Tyhle šaty tam určitě předtím nebyly.

Hnědovláska nechala kouzlem levitovat onu róbu s ramínkem před postelí. Její rozhodnutí, že na ples nepůjde, se pomalu ale jistě rozplývalo v záhybech tmavě smaragdové barvy.
Prudkým mávnutím hůlky nechala ramínko spadnout i s šaty.
Znovu si sedla do peřin v tureckém sedu a natáhla se pro knihu. Nepůjde.

Ale uběhlo možná pět minut a Hermioně to nedalo. Opatrně nahlédla přes horizont postele. Šaty byly stále na stejném místě. Chvíli na ně lhostejně hleděla, ale pak popuzeně zavrčela.
,,Sakra," práskla knihou na polštář a slezla z postele, aby šaty zvedla a pověsila je na dveře od skříně.

Úkol se zdál být jasný. . .
Má půl hodiny, než začne ples. . .

V tu chvíli jakoby se teprve probrala. Vletěla do koupelny jako uragán a posbírala všechny šminky, které vlastnila. Líčení naštěstí netrvalo tak dlouho, nikdy nebyla zastáncem extrémně těžkého make-upu. Decentními očními stíny dala vyniknout svým oříškovým očím a rudá rtěnka výborně dokreslí celkový obraz zelených šatů.

S vlasy si musela pomoci hůlkou.
Bylo jí jasné, že rozpuštěné vlasy by k plesovým šatům byly neskutečné faux pas, takže vsadila na složitý drdol z natočených lokýnek připnutých pinetkami k sobě.
A i když zastávala spíše minimalismus, neodpustila si sponu z bílého zlata se smaragdy v holém účesu bez jakéhokoliv jiného přikrášlení.

Svou róbu doplnila stříbrnými lodičkami s páskem na vražedně vysokém podpatku a perleťovým psaníčkem do ruky.
Kdyby nebyla v Bradavicích, myslela by si, že jsou za skříní utajené dveře, kterými se všechna ta nádhera dostala do jejího pokoje. Musí zjistit, kdo to tam všechno dal.
Nicméně teď se tím nehodlala zaobírat. Ze zrcadla se na ní dívala mladá sebevědomá dáma a ona se rozhodla svému vzezření dostát.
Dnes večer všechny připraví o slova a donutí přítomné mladíky žadonit o tanec.