Jejich pohledy se bezděčně setkaly a kolem nich se vznášela zřetelná aura napětí, která by se v tu chvíli snad dala krájet.

Načež se mezi ně vetřela něčí ruka a začala jim otravně luskat před obličeji, jež se za tu krátkou chvilku nebezpečně přiblížily k sobě.

Onen narušitel byla samozřejmě Rella, která byť se zdála někdy duchem mimo, tentokrát si byla plně vědoma nastalé trapné situace, a tak jen Orionovi zamávala a silou odtáhla, stále ještě zaraženou, Hermionu ke Třem košťatům, kde jim objednala onen proslulý máslový ležák.

,,Cos to vyváděla, prosímtě?" dolehla na hnědovlásku Rella a s vervou položila svůj korbel na tácek.
,,Nevím," odpověděla stručně Hermiona.
,,Chováš se jako slon v porcelánu," vykřikla Rella trochu víc nahlas, než by se slušelo, a tak se radši ještě víc zavrtala do židle.

Po chvíli si však přestala připadat všemi pozorována, takže se znovu naklonila přes stůl a počala Hermionu znovu vyslýchat.

,,Děláš to jenom horší," pronesla věcně Rella a posunula se ještě blíž ke stolku.
,,A to ještě nevíš všechno," zamumlala si Hermiona pro sebe a před očima jí vyskočila scéna z oné nepoužívané učebny, kam se před pár týdny nedobrovolně podívala.
,,Cože?" zamrkala černovláska, která v tu chvíli pila, takže Hermionu nemohla slyšet.
,,Ale nic," zatřásla hlavou Hermiona a konečně se rozhodla polknout trochu pití.

,,Co jsi to říkala?" zeptala se znovu Rella a výhružně přimhouřila oči. Hermiona nevěděla, jestli je ochotna riskovat Rellino; Já to říkala.

~•~•~•~

Dvě zmijozelské studentky stály před obyčejnou zdí. Jeden by si řekl, že musí být bláznivé. Ale když se začaly objevovat kontury neurčitého předmětu, který se později ukázal jako dveře, řekli byste si, že jste zešíleli vy sami. Svět kouzelníků byl vskutku podivuhodný.

Komnata nejvyšší potřeby se ten den rozhodla, že má velkolepou náladu. Dveře byly z masivního dřeva a jako doplněk je pokrývaly ornamenty z jakéhosi černého kovu, který se ve spirálách kroutil jako had. Jejich výška dosahovala téměř ke stropu.

Místnost za dveřmi však přesně odpovídala potřebě dvou dívek. Prostor byl prostý, bez nábytku. Jen uprostřed stál kamenný stojan, na němž se skvěla záhadná nádoba s kapalinou, která zcela určitě nebyla voda.

,,Takže. . .co teď?" zeptala se Rella se zmateným pohledem upřeným na myslánku.
Hermiona si jen povzdychla a neodpověděla. Místo toho si na spánek zamířila hůlkou a s formulí na rtech jí z onoho místa začal proudit pramínek modré energie.

Vzpomínka se přetransformovala na světélko s černo-červenými odlesky. Barva částečně prozrazovala, co v sobě skrývá.

Hnědovláska vhodila vzpomínku do myslánky a se založenýma rukama poodstoupila.
Bezhlasně Rellu pobídla.

Černovláska po ní vrhla podezřívavý pohled a ponořila obličej do čiré tekutiny.

•••

Černé stíny se pomalu přeměnily na bradavickou sklepní chodbu. Hned na to se ozvalo klapání podpatků a zpoza rohu vyšla postava v rudých šatech. Hermiona.

Nenadálý pohyb ze strany Rellu donutil se otočit. Dveře klaply a Hermiona byla pryč.
Černovláska byla nucena následovat vzpomínku, a tak prošla zdí do staré učebny.

Načež se stala třetí neviditelnou účastnící rozhovoru, u kterého si přála, aby se radši neudál.

•••

Rella zalapala po dechu a vynořila suchou tvář z myslánky.
,,Tak tohle mi laskavě vysvětlíš. . ."