Děláte si srandu? Přes 4K přečtení?Miluju vás, doopravdy a navždycky, nic víc ze sebe asi nedostanu, jak jsem nadšená ❤️.

Dny se zkracovaly, světla ubývalo a Vánoce se kvapem blížily. Bylo 9. prosince a bradavické školní pozemky se zahalily do první sněhové pokrývky za letošní rok.

Čím dál častěji jste mohli potkávat rozesmáté studenty s bruslemi v rukách, nebo se jednoduše dětinsky koulovat těžkým mokrým sněhem.

Také byl nejvyšší čas nakoupit všechny dárky, takže Prasinky každé volné odpoledne praskaly ve švech.

I Hermiona byla jednou ze studentek, která se rozhodla zajít do různých obchůdků, aby pořídila hezký dárek pro své kamarády.
Vlastně jenom pro Rellu a něco malého pro Oriona.

Ve skutečnosti si nepřestala vyčítat jeho zranění, která už však byla dávno zahojená. Na venek nedala sice nic znát, ale ačkoliv se měnila, něco ze staré Hermiony v ní přeci jen zůstalo.

Zrovna mířila do Medového ráje, kde se chystala nakoupit pro Rellu. Nedokázala si pro černovlásku představit lepší dárek než kopu jídla a byla si jista, že bude mít Rella radost.

Nakonec si odnesla starou dobrou klasiku - Relliny oblíbené sirupové košíčky, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, čokoládové žabky a mnoho dalších kouzelnických pochutin včetně praskacího popkornu.

Dárek pro Oriona byl poněkud složitější. Při vybírání Hermiona přemýšlela nad tím, že ho vlastně ani moc nezná.
Jak by taky mohla, když každý kdo se na ni byť jen podíval, za chvíli visel kotníky v průvanu díky nejmenovanému černovlasému zmijozelovi, jehož žárlivost byla snad nekonečná.

Přitom on si vycházel s každou druhou, která byla jen trochu hezká. . .

Zatřepala Hermiona naštvaně hlavou a začala se ještě zuřivěji prohrabávat samoplnícími se brky.
Jen při pomyšlení na zmijozelův domýšlivý výraz se jí zavařila krev v žilách.

Bylo velmi fascinující vidět, že se dva tak mladí lidé nenávidí, ale přesto je svazovala touha k tomu druhému. Nikdo nedokázal určit, zda se navzájem zkrotí, nebo spolu vybuchnou v jednom žhavém ohňostroji temperamentu. Někdo chtěl vidět, jak to dopadne a někdo se tomu snažil bezhlavě zabránit.
Těžko říct, která volba je ta správná, protože volby nejsou špatné nebo dobré, volby jsou jenom naše.

,,Ty brky ti něco provedly?" ozvalo se zpoza Hermiony, až se praštila o poličku nad přihrádkou s brky.

Hnědovláska si podrážděně promnula postižené místo a otráveně se otočila.
Naproti ní stál mladík, který smířlivě natáhl ruku před sebe.
,,Nechtěl jsem, aby ses uhodila," pronesl hnědovlasý mladík a Hermiona přemýšlela, jak moc je přesné přísloví; My o vlku, vlk za humny.

,,To je v pohodě," řekla Hermiona, aby si její mlčení Orion nemohl špatně vyložit a svou ruku spustila podél těla.
,,Co tu vlastně děláš?" zeptala se hnědovláska, aby řeč nestála.
,,Zcela očividně se snažím vybírat dárky, stejně jako ty," zasmál se Orion a vybral si jeden brk z krabičky. ,,Pro koho chceš brk?" otázal se s pronikavým pohledem, při kterém měla Hermiona husí kůži.

,,Vlastně pro tebe, myslela jsem, že by se ti mohl hodit," pokrčila rozpačitě rameny Hermiona a nenápadně poodstoupila od regálu.

,,To je zajímavé, taky jsem ti přišel koupit brk," pronesl Orion, potěšený tím, že mají možná víc společného než předpokládal.
Ačkoliv to ze začátku mohlo vypadat, že je k Hermioně chladný, momentálně mu úplně učarovala.
Hnědovlásce pod jeho ohnivým pohledem zahořely tváře červení a jediné na co zvládla myslet byly jeho měkké rty, které už jednou měla to potěšení okusit.