Na vysokých podpatcích se Hermioně nechodilo moc dobře, ale největší faux pas by bylo si vzít k těm nádherným šatům například baleríny.

A tak si to teď klapala po školní chodbě, hrdě zavěšená do Relly, která nakonec rovněž neměla žádného partnera.
Hermiona se rozhodla, že když si bude chtít popovídat, někoho si najde. Opravdu nepotřebovala, aby za ní někdo celý večer chodil jako věrný ocásek.

Ale měla obavy. Už jen díky své přirozenosti počítala s tím, že se určitě něco pokazí.

. . .

Vstup do zvětšeného Křiklanova kabinetu už sám o sobě napovídal o velmi velké a velmi okázalé slavnosti. Vypadalo to, že v Hermioně době se držel sakra zkrátka.
Jí by mnohem víc vyhovovalo posezení nad pohárem zmrzliny, ovšem bez otázek na její osobu.
Ale co jí zbývalo, když stála před prahem a Rella na ni už dávno mávala od stolu s jednohubkami.

S povzdechem tedy vykročila.
Na půli cesty už jí však obklopilo asi pět chlapců s žádostí o tanec.
Hermiona okamžitě nasadila ledový výraz a všechny s nadhledem odmítla.

Pokud byl někdo na škole proměnlivější než počasí - byla to Hermiona. Ti, co ji neznali, by přísahali, že hezčí, ale ledovější dívku nepotkali.
Ti, co ji znali aspoň trošku, by řekli, že nikdy nevíte co od ní čekat.
A nakonec ti, co ji znali, by neprozradili ani slovo, protože věděli, že zrazení důvěry téhle dívky by je stálo mnoho. Mnohem víc, než držet jazyk za zuby.

Hermiona protočila očima a vydala se dál ke stolku s občerstvením.
,,Proč sis nešla zatančit? Náhodou, ten jeden nebyl vůbec špatný. . ." pronesla Rella spiklenecky a strčila si do pusy další jednohubku.
Hnědovláska se jednou rukou opřela zády o stolek a druhou si přiložila na čelo. Její kamarádka občas doopravdy postrádala mozek.

,,Nejsme tady kvůli tancování, Rello. . ." pronesla Hermiona a sebrala jí z ruky pralinku, kterou Rella objevila kousek vedle.

Dívka v červených šatech se ji už už chystala sníst, když v tom ucítila něco velmi specifického.
Pánská kolínská se mísila s vůní jablek a Hermioně se v hlavě rozsvítilo rudé světýlko.
Nehtem pralince odloupla vršek a přičichla si znovu.
I když byla barva náplně mezi hnědou čokoládou špatně vidět, hnědovlásce bylo naprosto jasné, co to je.
Amorův šíp - nebo také dobře známý lektvar lásky.

Dívka znechuceně zahodila pralinku na talířek, až se lektvar rozlil po vyleštěném porcelánu.
Tady něco nehrálo a ona hodlala zjistit co. . .

~•~•~•~

Večer pomalu ubíhal a Hermiona byla čím dál víc podrážděná. Jako sokol pozorovala studenty kolem a hledala tu nejmenší chybičku. Ale ten, kdo to měl na svědomí, byl bezchybný. Bohužel.

Zrovna stála u krbu a popíjela pečlivě zkontrolovaný punč prostý alkoholu i lektvarů.
Hermioně bylo jasné, že by se nikdo neodvážil říznout punč lektvarem lásky, ale chtěla si být jistá.

Rella se jí asi před čtyřiceti minutami někam vytratila, a tak hnědovláska zůstala sama. Chlapci na ni doráželi o to víc, ale ona je vždy odbyla. Byla ledovým květem uprostřed tropické zahrady. Každý si chtěl sáhnout, ale chlad všechny bezpečně odradil.

Až na jednoho mladíka, který zrovna vedl parketem svou ještě nedávno růžovovlasou dívku, jež se k němu tiskla jako had ovíjející svou oběť.
Ať už se Hermiona snažila sebevíc pozorovat všechno okolo, v nehlídaný okamžik jí vždy oči uhnuly k onomu páru.

Hnědovláska byla naštvaná na celý svět. Ale nejvíc na sebe. Věděla, že tohle nemůže, ale nemohla si pomoct. Tenhle zmijozel ji přitahoval víc než je kov přitahován k magnetu a to nenáviděla.

Jak mohla vyhrát, když byl tak zatraceně pohledný.