Chování profesora Brumbála nedávalo Hermioně spát. Její hlava se ale samozřejmě zabývala i jinými problémy. . .

Třeba tím, že zítra se měl konat druhý večírek Křikova klubu a ona stále neměla partnera a dokonce ani šaty. O dostačující róbu se ale nezajímala, byla si jistá, že když už nebude mít nic ve skříni ona sama, Rella ji dozajista zachrání svým obrovským šatníkem.

S tanečníkem to už však tak jednoduché nebylo. Toho Rella nemohla vyčarovat ze vzduchu.
Hermioně přišlo logické, že by měla jít s Orionem, ale jeho naneštěstí uhnala Druella Rosierová, a tak hnědovlásce nezbývalo, než hledat.

Což o to, zájem o ní byl, ale Hermiona vybírala pečlivě. Nehodlala totiž trávit svůj drahocenný čas s někým, kdo je podobný McLaggenovi, studentovi z budoucnosti, jenž tehdy na jiném večírku Hermioně pořádně zkazil náladu. A taky chuť znovu zkoušet dračí tataráčky. Ale to je zase jiný příběh.

~•~•~•~

V dívčí ložnici to vypadalo, jako kdyby se tudy prohnala velká voda i hurikán dohromady.
Na zemi ležely rozházené kusy oblečení, různé šminky a dokonce i boty.
A uprostřed všeho chaosu seděla Rella jako hromádka neštěstí, držíc v ruce dvoje šaty s bezradným pohledem.

Hermiona, která se zrovna vrátila z knihovny, kde dodělávala úkol do jedné z hodin, měla co dělat, aby se pobaveně nerozesmála.
A tak radši schovala svůj smích za oponu kudrnatých vlasů a nejprv si uklidila knihy do školní tašky.

Když se uklidnila, rozhodla se narušit ticho naprosto jednoduchou otázkou.

,,Co se tady promerlina stalo?" rozhodila tázavě rukama a s povytaženým obočím se zadívala na Rellu.

,,Nemůžu se rozhodnout, jaký šaty si vezmeš na sebe!" vyfoukla černovláska přebytečný vzduch z úst a praštila sebou o podlahu při snaze si dramaticky lehnout mezi rozházené oblečení.

,,Jaké si vezmu já? Snad ty ne?" zarazila se Hermiona a zakroutila nechápavě hlavou nad Relliným rozpoložením.

,,Já už šaty mám, ale při prohrabování se tvým oblečením jsem nenašla nic dostačujícího! To si říkáš holka?!" Rella se prudce zvedla a v mžiku byla u Hermiony.

V sekundě už nebyla rozrušená, ale soustředěně si prohlížela Hermioninu postavu, jakoby si v muzeu všimla starobylé sošky nějaké ženy.

Po chvíli si pro efekt černovláska začala mnout i bradu a s pohledem stále upřeným na Hermionu začala couvat ke skříni.
Se stálým opakováním: 'Hm, to by šlo',
jako mantru, z šatníku vytáhla krvavě rudé šaty s volnou rozevlátou sukní po kolena a krajkou, která smyslně plnila funkci ramínek, ale zároveň odhalovala kůži až bezprostředně k místům, kde se ženám zvedá hrudník.

Hermionu ty šaty naprosto uchvátily. Tolik jí připomněly přesně ty, které měla na sobě tehdy na svatbě Billa a Fleur. Ty, v kterých si znovu zatančila s Viktorem Krumem.
Ty, v kterých pak musela ze svatby utéct, protože Ministerstvo padlo.

Dostala se do téhle doby, aby přesně těmto událostem zamezila. Tu nádhernou róbu si na sebe určitě vezme.