,,Ten hajzl!" vykřikla Rella, a kdyby jí Hermiona nezachytila, Toma by čekalo nepříjemné překvapení.
,,Neblbni," povzdechla si hnědovláska a tentokrát se sama natáhla pro čokoládovou žabku, jelikož potřebovala trochu uklidnit své zjitřené nervy.
,,Co si o sobě myslí? Že je král králů?" pronesla pohrdavě Rella a pořádně se zakabonila.
,,Pravděpodobně," odpověděla jí Hermiona a s dalším povzdechem se natáhla pro druhou žabku.
Rella jenom poraženecky zakroutila hlavou a doufala, že z těchto situací její kamarádka nebude mít žádnou újmu.

•••

Tuto událost od učitelského stolu pozoroval také muž s kratšími hnědými vlnitými vlasy a mnul si zamyšleně bradu.
Nebyl dostatečně blízko na to, aby něco slyšel, ale jeho bystrá mysl mu dovolila spojit si dvě a dvě dohromady.
Jediný pohled mu stačil na zhodnocení výjevu před ním. Mezi černovlasým mladíkem a záhadnou dívkou bylo něco uhrančivého a zároveň velice nebezpečného. Pro školu by bylo jednoznačně lepší ty dva separovat od sebe. Ale Albus byl natolik moudrý, že mu bylo jasné, že zbytek velení školy by na nic takového nepřistoupil. Rozhodně ne bez pádných argumentů, jež neměl.
A tak jednoduše vymyslel vlastní řešení.

•••

Tom si to rázoval chodbou a nemohl se zbavit potutelného úsměvu. Plány mu perfektně vycházely a on se nemohl dočkat, až mu tajemná hnědovláska konečně podlehne.

V hlavě mu akorát rezonoval zamračený pohled toho otravného učitele Přeměňování, který ho pozoroval snad i v jeho vlastní posteli. Tom nebyl hloupý, tudíž mu bylo nad slunce jasné, že se musí chovat nenápadněji než doposud.

Brumbál dokázal být víc než trnem v oku. Vlastně z něho jediného měl Tom opravdu obavy. Jestli byl někdo schopen zhatit jeho plány, tak to byl dozajista Albus Percival Wulfric Brian Brumbál, člověk, jehož Tom doopravdy a upřímně nenáviděl.

•••

Zmijozelská děvčata už měla svůj díl školních povinností za sebou, a jak říkávala Rella: 'Na úkoly musí být ta správná nálada.' , kterou ony dnes doopravdy neměly.

Rozhodly se proto teple se obléct a vydat se na procházku po pozemcích. Venku už docela přituhovalo, takže jim nechyběly šály omotané kolem krku. Vždyť už byla polovina listopadu.

Veselým blbnutím se jim odplavoval stres ze zkoušek NKÚ, které musely tento rok absolvovat a nejeden procházející student se podivil nad vřelou náladou zmijozelek, tolik se lišící od ranní rozmrzelosti.

S červenými líčky a prokřehlými prsty se o dvě hodiny později vrátily zpět do hradu a došly si do kuchyně pro horkou čokoládu.
Došla řada i na onen otravný úkol z Dějin, ale i ten byl za pár chvil hotový.

•••

,,Kolik je hodin?" zeptala se Hermiona ležící na posteli s rukou na břiše. Její žaludek už doslova prahl po jídle a Rella na tom byla dost podobně.

,,Třičtvrtě na šest," zasténala Rella, která sice měla hlad, ale nechtělo se jí zvedat z měkkých peřin ani za nic.

,,Tak pomalu vyrazíme, ne?" posadila se hnědovláska a spustila nohy z postele.
,,Pomoz mi. . ." škemrala Rella a prosebně natáhla ruce.
Hermiona se zasmála a vypětím všech sil černovlásku vytáhla do sedu.

Do Velké síně dorazily tak akorát, takže si mohly rovnou nabrat opět vynikající jídlo od skřítků ze školní kuchyně.

Pak do síně vletěla majestátní sova, přestože pošta chodí jenom v neděli. Výr se usadil přímo do rýže v Hermionině talíři a povýšeně k ní natáhl nohu s lístkem.  Hnědovláska si dopis převzala a jala se ho hned rozdělat.

Sova zahoukala a vznesla se do vzduchu. Přitom si nezapomněla oklepat nohu od rýžových zrnek nad Hermioninou hlavou, takže  pár z nich skončilo v hnědovlásčiných vlasech.

Tu ale zajímal jen papírek v jejích rukách, který  určitě skýtal zajímavější informaci, než pár kousků rýže v bujných kudrlinách.

Vážená slečno Grangerová,
jako Váš kolejní ředitel mám pravomoc svým žákům jak odebrat, tak i předat prefektský odznak. Po několikanásobném porušení školního řádu Vašeho nejmenovaného spolužáka jsem byl nucen mu odznak odebrat a jeho další nositelkou se stanete Vy.
Prosím Vás proto, abyste se po večeři dostavila do mého kabinetu a odznak s informacemi si vyzvedla.

S pozdravem,
profesor Horacio Křiklan
Ředitel Zmijozelské koleje

,,Hustý, tak ty budeš prefektka!" zajásala Rella, která Hermioně samozřejmě četla přes rameno. 
Hnědovláska byla nadšená, stane se prefektkou! Už se nemohla dočkat konce večeře.
Po hodné chvíli upřela oči na učitelský stůl.
Křiklan se potěšeně usmíval a rozpustile na hnědovlásku mrkl. Věděl, že Hermiona byla správná volba.

Zato Brumbál se netvářil moc nadšeně. Hnědovláska byla zvyklá, že je jednou z jeho nejoblíbenějších studentek, ale teď vůči ní choval nepochopitelnou averzi. Hermiona tomu nerozuměla, ale později bude víc času to řešit. Momentálně byla nadšená.