Byl čtvrtek a Hermiona s Rellou mířily do studeného podzemí na hodinu lektvarů.
Deštivý den za okny přímo vybízel k ležení pod teplými přikrývkami a jídlu do postele, takže se nebylo co divit, že se studenti do učebny trousili s rozmrzelým zíváním.

Obě dívky se posadily do druhé lavice a unaveně si nachystaly kotlíky a učebnice. Jako bez duše a obvyklého povídání si jen sedly, čekajíc na profesora Křiklana. Dlouho do noci probíraly Hermionin neuvážený čin.

Rella neměla ráda svou čistokrevnou rodinu, ale rozhodně nikomu nepřála zmrzačení jenom proto, že sáhl na něco, co si nárokoval někdo příliš mocný na to, aby se mu odporovalo. Na mysli měla samozřejmě Oriona, jenž už od včerejška ležel na ošetřovně po záhadném pádu brnění ve čtvrtém patře.

Hermiona plánovala za Orionem zajít, ale její zmijozelská kamarádka jí to vymluvila, jelikož věděla, že by to nezůstalo u zlomené ruky, na kterou si při pádu brnění nešikovně lehl. A nebýt profesora Pillocka, nemusel by teď ležet v posteli s lahvičkou kostirostu na nočním stolku. Ale hodiny s panem Pillockem jsou zase na jiné dlouhé povídání.
Zajímavé spíš bylo, jak se pan profesor na oné chodbě objevil. Byl totiž známý tím, že zřídkakdy opouštěl své komnaty ve vedlejší věžičce Astronomické věže. A to platilo i o jídlech. Studenti ho doopravdy vídali jen na hodinách Věštění a bohatě jim to stačilo.

Jak je tedy možné, že se přesně v čas Orionova zranění objevil v příslušné chodbě? A co si vlastně myslel? Že se svými schopnostmi dokáže vyléčit zlomeninu?

Hermiona se tolik zabrala do svých myšlenek, že si ani nevšimla příchodu profesora Křiklana. Rella do hnědovlásky strčila, až sebou Hermiona trhla a počastovala narušitelku jejích myšlenek ošklivým pohledem.
Ale to už profesor započal svůj výklad, a tak byly nuceny dávat pozor i přes to, že jim někdo nepříjemným pohledem propaloval záda.

~·~·~·~

,,Další fáze lektvaru nás čeká příští hodinu a teď ještě k organizačním věcem. Členové mého klubu jsou srdečně zváni na další večírek, který se koná příští týden ve středu od šesti hodin. Rád vás tam uvidím," zahlaholil poslední informace Křiklan a blaženě se usmál. Už se viděl u sklenice s máslovým ležákem přiostřeným pár kapkami ohnivé whisky.

Celá třída si začala pomalu balit věci a naše dvě zmijozelky se vydaly na další hodinu Kouzelných formulí. Tu vyučoval maličký profesor Kratiknot, jenž svou práci ve škole čar a kouzel vykonával teprve druhým rokem. I přesto si počínal jako ostřílený učitel a dokázal všelijaké formulky vtlouct studentům do hlav i zábavnou cestou, takže ke konci hodiny odcházeli všichni, až na pár mrzoutů, s úsměvy na tváři.

Péče o kouzelné tvory také uběhla jako voda, takže se žáci mohli o půl jedné konečně dojít naobědvat. Ze začarovaného stropu ve Velké síni se líně snášely kapky deště a než dopadly na zem, jako by se vypařily.
Hermiona byla tak unavená z přemýšlení o vážných věcech, že se až s natvrdlým zájmem dívala na déšť a říkala si, že musí dojít do knihovny, aby si vypůjčila Dějiny Bradavic, nepředstavitelnou bichli, kterou si málokterý student troufl vůbec vytáhnout z police.

Zatím u sebe však měla jenom učebnici Přeměňování, z něhož měli zítra psát menší test. Hermiona samozřejmě vše uměla, ale chtěla si být jistá, že písemnou práci napíše na výbornou.

,,Ty jsi strašná, neříkej mi, že se budeš učit i u oběda?" protočila očima Rella, když spatřila Hermioninu ruku hledající příslušnou knihu ve školní tašce.
,,Taky bys to někdy měla zkusit," doporučila Relle hnědovláska a knihu si položila vedle talíře, na který si nandala rizoto s kyselou okurkou.

Pak si učebnici dala do klína, našla správnou stranu a začetla se. Rella jenom protočila očima a jala se spořádat tu horu jídla, co si naložila.

Za chvíli si spokojeně hladila bříško a pohodlně se opřela. Pak upřela pohled na Hermionu, která nerušeně jedla z prázdného talíře a vkládala si do pusy jen vidličku. Část o přeměnění zvířete na kotlík už dávno pročetla, ale protože to byla ta největší knihomolka, co kdy svět viděl, pustila se do další kapitoly.

Rella potlačila nutkání plácnout se do čela a jemně sebrala Hermioně vidličku z ruky. Potom natáhla prsty k hnědovlásčině učebnici a prudkým zatáhnutím ji Hermioně vytrhla z ruky.

,,Počkeeej, teď jsem zrovna četla, jak musíš mávnout hůlkou. Vrať mi to!" Zvolala Hermiona rozčileně, protože na knihu v Relliných rukou nedosáhla. Rella se jen rozesmála a odstranila učebnici z Hermionina dosahu nadobro.

Hnědovláska si založila ruce na hrudi a nafoukla tváře jako malé dítě, jemuž maminka nechce koupit to červené lízátko s jahodovou příchutí.
,,Vypadáš jako sysel, tak ti do těch váčků nasypeme trochu zrní, co říkáš?" Zašveholila škodolibě Rella a než se druhá zmijozelka vzpamatovala, už měla v puse narvané minimálně tři sirupové košíčky.
,,A teď poslušně koušeme," zašklebila se Rella utrápenému výrazu své kamarádky.
,,A opovaž se to vyflusnout! Pěkně to spapej," zašišlala černovlasá zmijozelka, když viděla Hermionu pokukující po nějakém volném talíři, kam by mohla tu nálož cukru vyplivnout.

Když hnědovlásce došlo, že to bude muset doopravdy sníst, začala s protáčením očí konečně kousat.
,,Tak se mi to líbí," poplácala ji po rameni Rella a sama si jich do pusy nacpala asi pět.
Ona černovlasá dívka jedla jako tři horští trollové, ale její štíhlá linie se jí držela zuby nehty, a tak ji nic nepřinutilo jíst 'to hnusné zelené listí', jež pro své hubené ženské postavy jedly ostatní dívky.

Hermiona rozkousala poslední zbytečky sladkostí a pak s pobavením pozorovala Rellu, která jich stihla sníst už bezmála deset. Vypadala u toho nanejvýš spokojeně a Hermioně se akorát honilo hlavou, co by s ní udělala pravidelná konzumace těchto kalorických bomb.

•••

Ale pak se vedle ní prohnula lavice a někdo jí svůdným hlasem zašeptal do ucha: ,,Můžu se přidat k tvému veselí?" Přičemž se jí nosem otřel o lalůček a kousek lícní kosti. Na pase ucítila teplé konečky prstů, jež si ji nenápadně přitahovaly k sobě.
Hermiona se polekaně otočila, až se s Tomem dotýkali nosy a on si neodpustil zastrčit jí vlasy za ucho.

,,Víš o tom, že kdybys líbala mě, přitahovala bys mě víc?" Zašeptal jí do ucha narážejíc na onen večer ve Zmijozelské společenské místnosti a znovu ji pohladil po břichu.
,,Pitomče!" Zasyčela Hermiona hlasitěji než zamýšlela, což vytrhlo Rellu z cukerné euforie.

,,Raddle," přimhouřila oči černovláska a
s okamžitě nabytou elegancí položila sirupový košíček na talíř před sebou. ,,Co chceš?" zeptala se ostře a pro uklidnění se dotkla své hůlky, která se bezpečně schovávala v kapse hábitu.

,,Jen si s vámi popovídat," pokrčil rameny bezstarostně Tom a s nadřazeností se odsunul od Hermiony a hodil si nohu přes nohu.
Potom se přes hnědovlásku natáhl pro jablko. Hermioně se v tu chvíli tolik rozbušilo srdce, že ani nevěřila, že je schopno takové rychlosti.

Tom líně sebral ze stolu nůž a razantně ho zapíchl do jablka. Uměl být velice dramatický.
,,Jen jsem ti chtěl, Hermiono, říct," začal bez zájmu krájet jablko na kousky,
,,že to ty jsi ta co nevyhraje."

Nabodnul jeden kousek ovoce na nůž jako na dýku a podal ho Hermioně, která ho konsternovaně s těžkým polknutím z ostří sundala. Tom si z mísy vyndal další jablko a s chutí se do něj zakousl.

,,Přeji vám krásný zbytek dne, dámy," popřál jim s bezstarostným úsměvem, který ovšem nedosahoval až k očím a vydal se z Velké síně pryč.