Tom měl už od rána nepříjemný pocit. O to víc přemýšlel, protože jeho instinkty se málokdy pletly. A dnes znovu bravurně ukázaly svou neomylnost.
Jeho sebeovládání ve Velké síni se ve vteřině zhroutilo, když vešla dovnitř.

Potřeboval se z té obrovské místnosti, která se momentálně zdála neskutečně klaustrofobická, dostat pryč. Tolik se zabral do svých myšlenek, že do ní vrazil o něco víc, než chtěl. Podivný lesk v jejích očích ho málem donutil se zastavit a na místě ji obejmout.

Místo toho stáhnul rty do úzké linky a zrychlil krok. Spěchal do svého pokoje, kde měl v zásuvce uschovaného něco, co si její majitelka určitě bude chtít vzít zpátky. Ale nebude to zadarmo.

~•~•~•~

Tomovi jako by se něco přehodilo v mysli. Myšlenky, jež ho obalily, neměly s dobrem pranic společného. Ve vzpomínkách se mu promítla pár let stará vzpomínka.
Viteály. . .
Nestačí jenom někoho zabít. Musíte být doopravdy připraveni.
A Tom si byl právě teď jistý, že on rozhodně připravený je.

~•~•~•~

Ta malá šmejdka. Byla chytrá a lstivá, to se jí muselo nechat. Myslel si, že udělají výměnný obchod. Něco za něco. Hůlka za vstoupení k jeho spolku. Ale neskutečně ji podcenil.
Celý život se řídí jednoduchým pravidlem - "Nikdy nepodceňuj nepřítele." - a zrovna u někoho jako je ona to poruší.
Nejradši by se profackoval za svou naivitu. A ještě radši by si nadal za to, že ho stále přitahovala.
Ale nebyl hloupý. Věděl, že jak moc on prahne po ní, tak moc touží ona po něm, jako květina po vodě.

Zajímalo ho, co s ní udělá jeho menší experimentík.

~•~•~•~

Hermiona po škole zašla do sovince, aby Seraphině dala nějaké pamlsky. Sovička si samozřejmě uloví jídlo sama, ale Hermiona měla volné skoro celé odpoledne, a že by se jí chtělo vrátit do hradu a začít s esejí na Dějiny, to se doopravdy říct nedalo.
Dívka svou procházku samozřejmě co nejvíc prodlužovala, ale nakonec si se znechuceným výrazem skočila do pokoje pro pár dalších pergamenů a zamířila do knihovny.

Madam Pinceová se nezdála tak nabroušená jako jindy, a tak ji Hermiona pozdravila veseleji, než bylo v knihovně zvykem. Knihovnice obrátila oči od lejster na Hermionu a nepatrně zvedla koutky úst. Hnědovláska jí ještě jednou kývla na pozdrav a zaplula mezi police.

Přestože znala knihovnu jako své boty, chvíli trvalo, než onu kýženou knihu našla. Esej jí zabrala nebývale moc času, takže na večeři přišla skoro pozdě.

,,Kdes byla, prosímtě?" vybafla na Hermionu Rella, jen co dosedla ke zmijozelskému stolu.
,,V knihovně. Dělala jsem tu esej," pokrčila rameny a nabrala si trochu pečených brambor.
,,Blázne, vždyť ji máme odevzdávat až za týden," protočila očima Rella a natáhla se pro další sirupový košíček.
,,A pohni, chci si sednout ve společence k ohni a lenošit. Dneska jsme měly docela napilno. Zasloužíme si trochu relaxu," přivřela nad tou představou oči a slastně zavrněla.

,,Že ty se tajně přeměňuješ na kočku, přiznej se!" Nenechala to bez přehlédnutí hnědovláska a sebrala Relle z ruky další sladkost, kterou se právě chystala sníst. ,,A nežer to už, budeš tlustá," zasmála se Hermiona ublíženému výrazu černovlasé dívky.

,,Pojď radši, než tě prokleju," zvedla se Rella a přátelsky do Hermiony strčila. Za hlasitého hovoru se vydaly do společenské místnosti, kde na ně čekalo dosti zajímavé překvapení.