Hermionu už unavovaly zvědavé pohledy studentů na chodbách, kteří si na ni ještě občas ukázali. Znovu se šla zašít někam, kde ji nikdo nenajde.
A to místo pro ni momentálně znamenala ošetřovna.

S madam Pomfreyovou se docela sblížily a Hermiona začala přemýšlet nad kariérou lékouzelnice. Jak zjistila, ministerstvo pro ni nebylo to pravé ořechové a tak to zkusila s lékouzelnicí. Její neschopnost kouzlit v době nemoci, protože neměla hůlku, ji stejně neodradila od různého vyptávání na různá diagnostická a léčebná kouzla. Madam Pomfreyová byla nadšená a s radostí na Hermioniny vtíravé otázky odpovídala.

Když Hermiona vstoupila pohled jí padl na malého druháka, kterého si matně pamatovala z rána. ,,Ahoj, co tu děláš?" Ozvala se mile a klučík sebou trhl. Měl obvázanou ruku a roztržené obočí.
,,Léčím se," odpověděl, znechuceně se dívající na dlahu. ,,Viděl jsem, jak jste s tou holkou přelstily toho velkého kluka," zadíval se na ní obdivně.
,,A taky jsem viděl, jak sis sedla k nebelvírskýmu stolu, i když jsi ze Zmijozelu."

Hermiona konsternovaně propalovala pohledem toho malého bezelstného kluka a přemýšlela, kde se to v něm vzalo. ,,Moc mluvíš," usmála se nakonec a posadila se vedle něj na postel.

,,Hermiono, ty jsi tady? Snad se ti neudělalo zle?" Vešla do místnosti léčitelka, spatříc hnědovlásku.
,,Ne, je mi skvěle," ujistila ji hnědovláska, ,,chtěla jsem se zeptat na Hvězdník. Co to je za květinu? Profesor Křiklan ji měl v ampulce za katedrou. Měla krásné třpytivé okvětní plátky."

,,Nejdřív dám tady panu Freemanovi jeden lektvar. Nechce mi říct, jak se mu to stalo, uličník," zadívala se na něj podezřívavě. ,,Spadl jsem," zamrkal bezelstně řasami a nasadil roztomilý výraz, pod kterým i pohled madam Pomfreyové zjihl.

,,Tak tohle vypijte a můžete jít," podala mu lékouzelnice kostirost a zkontrolovala, že ho klučina doopravdy celý spolykal.
Madam Pomfreyová skleničku odnesla a kluk upřel pohled na Hermionu. ,,Jak se jmenuješ? Chci se pochlubit kamarádům, že se s tebou znám," zeptal se a pokusil se švihácky pozvednout obočí. Hnědovláska se zasmála a odpověděla. ,,Hermiona, a jak ty mladý muži?" Klučina se narovnal a s vážnou tváří jí podal ruku. ,,Gabi, těší mě." Dívka si s ním potřásla a Gabi nadšeně zavýsknul.
,,Tak já jdu, čeká na mě ségra," zakřenil se a odhopkal kamsi do neznáma.

Hermiona shovívavě zavrtěla hlavou s podivně šťastným pocitem v břiše. Ten kluk byl ale kvítko. Zanedlouho přišla madam Pomfreyová a rychle zapředly do rozhovoru o hvězdníku.

~•~•~•~

Hnědovláska na ošetřovně strávila dost dlouhou dobu a tak se nebylo co divit, že skoro prošvihla večeři. Ale hlad ji nakonec donutil se rozloučit s madam Pomfreyovou a vydat se do Velké síně na jídlo. Ve Velké síni bylo plno a ona otráveně zamířila ke kraji zmijozelského stolu. Pak zahlédla zuřivě mávajícího Gabiho a její obličej se rozjasnil. Stejně bláznivě mu zamávala nazpět a s o poznání lepší náladou se usadila.

Nandala si a pustila se do toho lahodného pokrmu, div že nemlaskala. Pak se lavice vedle ní prohnula a Rella se překvapeně zadívala k havraspárskému stolu, odkud nějaký malý kluk propaloval bez mrknutí oka Hermioně díru do čela.

,,Kdo to je? Ten malý kluk," drkla do hnědovlásky vedle sebe. ,,To je Gabi, ten druhák, co jsme ho očividně zachránily jen napoprvé, poněvadž jsem ho stejně potkala na ošetřovně."

,,To je ale pěkný nezbedník," prohlásila Rella, protože když Hermiona zvedla hlavu a podívala se na něj, začal se uličnicky zubit a znovu jim mávat. Obě se zasmály a pustily se opětovně do jídla.

Jenže pak vstoupil do síně Tom a prakticky všechen hovor utichl. Několik zmijozelů se zvedlo, aby mu uvolnilo místo k sezení. Černovlasý mladík se s grácií usadil a vrhl po Hermioně zlý úsměv.

,,Myslím, že už nemám chuť. Půjdeme?" Prohlásila hnědovláska okamžitě a Rella jen němě přikývla. Obě se zvedly a odkráčely pryč.
Pozorovala je opět celá síň včetně Gabiho a jedné mrzimorské sedmačky, kterou urputné mávání jejího bratra zmijozelkám docela zaujalo.