Vím, že jsem strašná 😅. Aspoň je tahle kapitola dlouhá, tak si ji užijte ❤️

Po snídani se Hermiona zavěsila do Relly a spolu zamířily na první páteční hodinu - Dějiny čar a kouzel.
Nesly se chodbami k pátému patru a nezávazně si povídaly. Soukromé věci totiž patřily dovnitř ochranného štítu Ševelissima. To, co ale ani jedna nečekaly, byl jakýsi druhák klepající se u stěny a čumící na napřaženou hůlku Abraxase Malfoye.

Za Malfoyem se ležérně opírali o zeď ještě další zmijozelové včetně Toma Raddlea. Ten mezi prsty protáčel celkem dlouhou hůlku ze světlého dřeva, zdobenou nejrozmanitějšími ornamenty. Zamyšleně si ji prohlížel a občas přejel bříškem prstu po určité rytině.

Rella se okamžitě postavila před nevinného druháka a napřáhla hůlku proti vyperoxidovanému blondýnovi.
To Hermiona zaraženě stála s pohledem upřeným na svou hůlku v Tomových prstech, přemýšlející, jak se k němu sakra dostala.

A než stihli Abraxas nebo Rella vyslat nějakou ošklivou kletbu, chodbou pronikl ostrý křik.

,,Ty malý špinavý švábe! Vrať mi mou hůlku!" Zakřičela Hermiona a Tom překvapeně zvedl hlavu. Dívce v mysli běhaly myšlenky jedna za druhou. Ten sobec mě sprostě nechá na ošetřovně, ani se neukáže, terorizuje tu nevinné studenty a ještě si dovoluje brát mi hůlku!

,,Tak si pro ni pojď," pronesl chladně s náznakem krutého pobavení a ladně se odlepil od zdi. Teď nikdo nevěnoval pozornost vyděšenému druhákovi, který si překotně sesbíral věci a odešel pozorovat vyvíjející se konflikt zpoza rohu. Abraxas s Rellou sklonili hůlky a zadívali se na hnědovlásku, zvědaví na její reakci.

Kolem těch dvou se vytvořil prostor, protože nikdo nechtěl být uprostřed oka tornáda. Hermiona s Tomem na sebe jen hleděli a naštvaně si opláceli pohledy. ,,Vrať. Mi. Moji. Hůlku. HNED!" Zopakovala tvrdě s důrazem na každé slovo.

,,Nevím jestli se mi chce," odpověděl klidně a přehodil si tu cennou věc z ruky do ruky. Hermiona přimhouřila oči a periferně se snažila zahlédnout Rellu. Ta na ni v očekávání hleděla jako všichni ostatní.

Hnědovláska lehce kývla ke své ruce a doufala, že to její kamarádka pochopí. Když se nechápavě na její ruku podívala, Hermiona naznačila pohyb zápěstím, který je potřeba ke správné interpretaci kouzla odzbrojení.

Rella se prohnaně usmála a než se Tom stačil nadát, vyrazila mu Hermioninu hůlku z prstů. Onen kouzelný proutek chytila a rychle se rozeběhla pryč s Hermionou v patách.
Obě se hlasitě smály.

,,Jen počkej Grangerová, tohle ti vrátím i s úroky!" Zavolal za nimi Tom a už začal v hlavě spřádat plán. Jako by se v něm něco zlomilo, něco, co ho poutalo k jeho lidskosti. A tak se není co divit, že rychle začal přemýšlet, jak se vloupe do Oddělení s omezeným přístupem, aby svůj rýsující se návrh mohl zrealizovat.

~•~•~•~

Vyučování pomalu končilo a Hermiona se na hodině přeměňování s profesorem Brumbálem překvapeně podívala na datum napsané na tabuli.
19. září. Nejdřív jen chvíli zaraženě seděla a přemýšlela, jestli je to datum opravdu správné, než se rozhodla zeptat Relly, která se zuřivě snažila přeměnit svou kočku v kotlík, jak jim bylo zadáno.

,,Dneska je devatenáctýho, proč?" Ustala černovláska ve své činnosti a tázavé se na hnedovlásku podívala.
,,Ale jen tak, je divné, že jsem na ošetřovně strávila tak dlouhou dobu," odpověděla rychle Hermiona.

,,Skoro jsi umřela, Hermiono. Já si třeba myslím, že sis měla ještě pár dní poležet, hm? A měla by ses pokusit aspoň zamávat hůlkou, páč se sem Brumla až podezřele často kouká," a spiklenecky na ni mrkla s, dle Hermioniného názoru, dost pitomým dodatkem. ,,Možná se mu líbíš," pozvedla Rella nevinně obočí a rychle se otočila, aby ji kamarádčina bichle práskla jen o záda.

Teď se profesor doopravdy naštval a vydal se k lavici dvou nepozorných studentek. Byl schopen pochopit, že je něco nebaví a tak si radši povídají, ale tyhle dvě už byly příliš hlučné. Nemluvě o té knize.

,,Slečny Grangerová a Blacková," pronesl zvýšeným hlasem a stoupl si před jejich lavici. Obě k němu zvedly nechápavý pohled a zadívaly se mu do vodově modrých očí.

,,Ano pane profesore?" Usmála se sladce Hermiona a postavila se, aby na ni Brumbál nemohl shlížet tolik shora. Pochopitelně, protože hnědovláska byla o bezmála deset centimetrů nižší než on a když seděla, měla pocit myši zahnané kočkou do kouta.

Vysoký muž na chvíli ztratil slova, neboť ho reakce této žákyně velice překvapila. Obyčejně ve studentech vzbuzoval hluboký respekt. A u Hermiony ho nepochybně měl, jenomže ona ho dokázala bravurně skrýt.

,,Vyrušujete," vydechl stroze.
,,Aha, a proč jste nám to neoznámil od katedry?" Hnedovláska začínala být drzá a pociťovala jakési zadostiučinění. Bylo až neuvěřitelné, jak ji Zmijozel dokázal změnit.

,,Přišel jsem se přesvědčit, že máte důvod vyrušovat. Dokážete přeměnit svou sovu například v talíř?" Zeptal se s předtuchou vítězství. Pochyboval, že by to tahle zmijozelka zvládla, protože se takovou formuli neučili.

Hermiona si jen odfrkla a s pohledem upřeným do profesorových modrých očí mávla hůlkou, a s pomocí neverbálně vysloveného kouzla před ní v několika vteřinách stál krásný talíř pomalovaný v barvě učitelových zorniček.

Ani jeden nehodlali uhnout očima. Každý chtěl pro sebe takové malé vítězství nad tím druhým. ,,Fajn, pět bodů pro Zmijozel." Ucedil mezi zuby Brumbál a rázně se vydal k učitelskému stolu. Sice mu táhlo jen na čtyřicet, ale měl pocit, že ho tahle neobyčejná čarodějka připravila nejmíň o dalších pár let, co měl k dobru.

Doopravdy byla vcelku pozoruhodná. Získala na svou stranu jednu z jeho nebelvírských studentek. Její minulost je umírněně řečeno dosti nejasná, přežila jakousi kletbu, kterou sám neznal, ale doteď z té dívky cítil hodně černou magii a teď mu tady promění sovu na malovaný talíř. Nutno podotknout, že na tuto přeměnu existují jen tři kouzla a všechna jsou poměrně složitá, a když k tomu přidal neverbální způsob provedení, nestačil se divit.

Tímhle ho vskutku zaujala a on si umínil, že dokud neodhalí její nejhlubší tajemství, nedá jí pokoj. Měl zlou předtuchu, že se schyluje k něčemu velkému a ona v tom zahraje jednu z hlavních rolí.

Bylo to neuvěřitelné vzhledem k tomu, že její, teď už bezstarostný, obličej vyprávějící něco své kamarádce mohl být předurčen k něčemu tak velkému. Za tou fasádou jemné půvabné dívky se skrývalo něco mnohem živočišnějšího a nebezpečnějšího, než to, co mu před chvílí ukázala.

Tušil, že takovou sílu si nedokáže ani představit. Až to všechno vyjde na povrch, bude určitě lepší mít ji na své straně. Albus se ztěžka posadil na židli a promnul si oči. Čekala ho velmi složitá a rýpavá práce.