Klidně mě můžete ukamenovat, zasloužím si to. . .

Od kamenných stěn ve výklenku se odrážel zrychlený dech černovlasé dívky. Ta s pokrčenýma nohama a koleny u brady čekala, až bude kolem procházet mladík s uhlově černýma očima.

A ani nemusela čekat příliš dlouho. Během chvíle se ozvalo známé tempo klapajících bot, přibližujících se k místu, kde se zmijozelka schovávala.

V okamžiku, kdy se mladík nacházel přesně vedle, Wallburga seskočila dolů a postavila se před něj.
Ani nestačil zareagovat, když si ho za krk přitáhla blíž a surově mu začala plenit ústa.

•••

Albus se už po páté podíval na své náramkové hodinky, jenom aby zjistil, že jeho studentka má stále ještě dvě minuty čas.

Čekal na ni v učebně přeměňování a, bohužel pro něj, neměl nic lepšího na práci, než si netrpělivě podupávat nohou a kontrolovat miniaturní ciferník.

Rella přišla na minutu přesně.
Vkročila do třídy, slušně pozdravila a odložila si tašku vedle jedné z lavic.

Brumbál obešel katedru a s rukama založenýma na hrudi se o ni napůl opřel, napůl posadil.

,,Začněme tedy klasifikováním vaší kouzelnické úrovně v přeměňování. Které nejtěžší kouzlo umíte?" zeptal se na důležitou počáteční otázku.

Dívka naproti němu se ošila a v úporném přemýšlení lehce přivřela oči. Albus měl chuť protočit očima.
Ona byla tak. . . tak ne Hermiona.
Došlo mu.

,,Myslím, že Duro," řekla po chvilce.
,,Dobře, nejdříve zopakujeme kouzla nižších úrovní, než se dostaneme sem," pronesl suverénně hlasem, kterému se neodporuje.
,,Nachystejte si svou hůlku."

Rella tedy uchopila svůj kouzelný proutek a dala se do provádění zaklínadel, jimiž si Albus prověřoval její způsobilost.

Půl hodiny opakovali, než se doopravdy dostali ke kouzlu Duro. Jinak známé jako kouzlo měnící vše kromě přírodních živlů v kámen.
Albus ho nejprve předvedl ukázkově sám, než pokynul černovlasé studentce, aby si ho zkusila ona.

Vycpaný pták se po jejím zásahu stal chudákem s kamennými křídly, zobákem a tělem kromě hlavy.

,,Velmi dobře, kdo vás ho naučil?" ptal se Brumbál se zájmem zářícím v jeho modrých očích.

,,Vlastně Hermiona," povzdechla si Rella.

,,Co tak sklíčeně?" navázal hned Albus potěšen ze správného vývoje událostí. Tahle zmijozelka mu všechno vyklopí a ani si to neuvědomí.

,,Už se spolu moc nebavíme," pokrčila Rella rameny bez jakéhokoliv podezření.
,,To je mi líto," pronesl hraně smutným hlasem.
,,Nemusí, může si za to sama," přeskočila Rella na opačnou kolej plnou zloby vůči hnědovlásce.
,,A co se stalo, smím-li se zeptat?" pozvedl muž s očekáváním obočí.

,,Nic, jenom neshoda, která mě bohužel zasáhla víc, než by bylo hezké," zamrkala Rella řasami, cítíc příležitost.
,,Ach tak," vydechl naoko překvapeně, ,, pojďme tedy více cvičit, abyste jí mohla dokázat, že to zvládnete bez ní, ne?"

Rella nadšeně přikývla a odčarovala svůj nepovedený pokus, aby se mohla o úplnou přeměnu v kámen pokusit znovu.

Zatímco se černovláska s vervou snažila zalíbit Albusovi, v něm to vřelo.
Absolutně nechápal, kde se v dospívajících dívkách bere taková pomstychtivost a vypočítavost.
A co mu nedávalo smysl ještě víc byla skutečnost, že u Hermiony tohle nepozoroval. Ano, pořád mu odmlouvala a dělala naschvály, ale neviděl v tom žádnou mladistvou nevyřáděnou zákeřnost.

Jakoby jí bavilo přetlačovat jeho intelekt tím svým ve studené válce mezi studentem a učitelem.
Něco měl na dosah, ale stále mu to unikalo. Vždy, když chytil onu pomyslnou nit, přetrhla se.
Ale až se jednou pomalu promění na provázek, tak si byl jistý, že ho v žádném případě nepustí, i kdyby mu měl rozdrásat dlaň i prsty.