Hermiona stála v jakési temné místnosti, kde viděla dvoje neznámé dveře. Pod prvními prosakovalo světlo, takže v pokoji bylo jakž takž vidět. Druhých si všimla jen díky onomu světlu z těch prvních.

Cítila se velice pod tlakem, jako kdyby se měl změnit celý osud, když si vybere špatně. Hrozně silně ji to táhlo k černým dveřím, ale podvědomě věděla, že by se měla nechat oslepit paprsky, které vyzařovaly dveře první.

Hnědovláska se posadila doprostřed místnosti, zkřížila nohy do tureckého sedu a promnula si spánky. Kde se to sakra ocitla? Tohle nebylo vězení na Malfoy Manoru, ani žádná učebna nebo pokoj v Bradavicích. Tady byla jistojistě poprvé.

Už se zvedala, že otevře temné dveře, ale silou vůle se zase přinutila sednout. Co to všechno znamená? To je nějaký blbý vtip? Najednou jí začala třeštit hlava. Hermiona křečovitě sevřela víčka ve snaze vyhnat bolest z její hlavy. Samozřejmě to nepomáhalo. Pak pochopila.

Její čas tady vypršel, bude se muset rozhodnout.

~•~•~•~

Tom se probudil a měl hlavu jako střep. Přesně jako ten, který uviděl hned jak otevřel oči. Zkusil se pomalu vytáhnout aspoň do sedu, když mu začalo nabírat. Vedle něj se v mžiku objevil kbelík a zmijozel do něj nemilosrdně vyvrhnul vše, co mu ještě zbývalo v žaludku včetně žaludečních šťáv.

Mladík si promnul kořen nosu a Acciem si přivolal lektvar proti kocovině. Na ex do sebe dostal celý flakónek odporné břečky. Naštěstí se mu už nechtělo zvracet, ale bolest hlavy bohužel neustoupila.

Ve snaze vyhoupnout se do stoje položil dlaň na zem do malých střepin. Svou chybu si uvědomil, když jeho ruku ochromila bodavá bolest.

,,Sakra!" Zanadával, jakmile si všimnul i zakrvácených kloubů. Odpotácel se k pohovce a vjel si zoufale rukou do vlasů. Když zvedl oči, na konferenčním stolku před ním už stál lavor s čistou vodou a sněhově bílý ručníček.

V průběhu čištění ranek se objevily i náplasti. Když se konečně opřel do opěradla gauče, udeřil ho do nosu zápach hospody. Opravdu smrděl jako panák whisky.

V mžiku se v rohu místnosti objevila i sprcha zakrytá krvavě rudým paravánem. To se mu Komnata vysmívá, nebo co? Protočil očima, načež se se sykáním zvedl a odpochodoval se umýt.

A jak známo, nejlepší místo k přemýšlení je sprcha.

Tom nechal horké kapky uvolnit jeho namožené svalstvo a sám se rozhodl namáhat svůj mozek. Proč se včera tak ztřískal? Po pár minutách mu události včerejšího dne začaly pozvolna vystupovat z oparu způsobeného posledními zbytky alkoholu. Když dospěl k osudné části souboje zamračil se, proč spolu vůbec bojovaly?

Jediné co měl v tu chvíli v hlavě bylo, že je musí zastavit. Ani ho nenapadlo popřemýšlet nad důvodem. Vlastně si nebyl jistý, zda se to vůbec stalo.

Svou dlaň přitiskl k čelu. Nemá horečku, ani nevidí přeludy. Proč má tedy pocit, že Hermiona leží na ošetřovně a umírá!

~•~•~•~

Neviditelná síla chňapla po Hermioně a nemilosrdně ji táhla k temným dveřím. Hnědovláska se vzpírala, ale ta neviditelná ruka byla silnější. Knihomolka začala panikařit.

To něco ji táhlo kamsi do neznáma a ona nemohla nahmatat ani hůlku! Co bude dělat? Chce projít světlými dveřmi, to si je už teď jistá. Proč ji to prostě nemůže pustit?

Hermiona se ohnala rukou, jako kdyby tu neviditelnou hmotu chtěla udeřit. Ta věc ji stále táhla směrem k temným dveřím.

,,ALE JÁ CHCI DO TĚCH SVĚTLÝCH DVEŘÍ!" Zavřískla a začala sebou házet mnohem více než předtím. To už ovšem nebylo potřeba. Po vyslovení jejího přání neviditelná chapadla usoudila, že pokud se tahle dívka vzpírá, ještě není odevzdána osudu a tudíž do Podzemního království smrti nepatří.

Hermiona se překvapeně rozhlédla po pokoji a zmateně se otočila kolem své osy. Kde je ta divná věc? Jako bystré dívce jí ale došlo, že to není důležité.
Mnohem důležitější teď bylo to, že zpoza světlých dveří ji někdo volal a ona cítila neukojitelnou potřebu setkat se oním neznámým.

Odhodlaně tedy vykročila ke spásným paprskům, které jí po otevření dveří doopravdy oslepily.