Jelikož měla Hermiona knihovnu prochozenou a znala tu každý kout, z regálu jen popadla nějakou knížku a zamířila k osamocenému stolku až u mříží, které signalizovaly oddělení s omezeným přístupem. Pohodlně se usadila a začala číst svůj oblíbený příběh o krásné Julii a odvážném Romeovi, kteří pro lásku zemřeli.

Znala tuhle knihu skoro nazpaměť. Bylo to sice nereálné klišé, ale přesně takové okamžiky, kdy může opustit reálný svět a ponořit se do toho smyšleného, hnědovláska potřebovala.

Když hodiny na Hodinové věži osmkrát odbily, vešel do knihovny i onen pohledný zmijozelský prefekt. Rozhlédl se kolem sebe, potřeboval najít knížku, pomocí které by napsal dvoustránkovou esej o mozkomorech.
Napadlo ho, že by mohl pár informací najít poblíž oddělení s omezeným přístupem, protože o mozkomorech se toho obecně vědělo málo a to, čím si byli kouzelníci jistí, se dalo špatně najít.

Už začal zahýbat za roh jedné z knihovniček, když zmerčil kudrnatou čarodějku s nohou přes nohu, namotávající si pramen vlasů na prst a přiblble se culící jedné z nejromantičtějších pasáží, co se v příběhu objevují. Prudce tedy udělal krok vzad až shodil pár knih. Zmijozelská knihomolka byla však tak začtená, že si vůbec ničeho nevšimla.

Tom vystrčil hlavu zpoza řady knih na poličce a zadíval se na její usměvavý obličej. Pohlédl na obálku knihy a na tváři mu sám od sebe vyvstal roztomilý úsměv. Taky měl rád Shakespearea a Romea s Julií, ačkoliv by to nikdy nepřiznal a rozhodně by nedopustil, aby ho někdo s touto knihou v ruce viděl.

Chvíli přemýšlel zda by ji měl překvapit, ale nakonec si řekl, že se jí může znovu zeptat na Křikově večírku, kde bude dostatečně dost lidí na to, aby se ho nepokusila proklít nebo nějak slovně ponížit. A jak si zjistil, oboje uměla Hermiona bravurně. Rozhodl se, že se na informace o mozkomorech zeptá madam Pinceové a nebude riskovat, že si hnědovláska bude myslet, že jí šmíroval.

Věnoval jí tedy poslední pohled a klikatým labyrintem mezi regály zamířil k místu, kde trůnila bradavická knihovnice a důležitě něco zapisovala do starého tlustého archu. Než kyvadlo odbilo devětkrát, už dávno seděl ve společenské místnosti a nechal se obskakovat zmijozelskými děvčaty, které se dožadovaly jeho pozornosti.

A zatímco se zmijozel nudil ve společenské místnosti, Hermiona se již zvedla a prošla k místu, kde nadřazeně seděla madam Pinceová. Hermiona chvíli čekala, jestli si jí knihovnice všimne, ale po chvíli ji to přestalo bavit, a tak si hraně odkašlala: ,,Chtěla bych si půjčit tuhle knihu," ukázala tlustý svazek a s očekáváním se zahleděla na madam Pinceovou. Ta se na ni podívala zpoza svých přísných brejliček a otráveně si přivolala kartu příslušné knihy. Dívka se urychleně podepsala, slušně poděkovala a ráčila radši rychle zmizet než ji knihovnice prokleje do Černého jezera k Obří olihni a zpátky. Pak zamířila ke zdi, kde se objevovaly dveře do Komnaty nejvyšší potřeby.

Jak zjistila, Euphemia ještě nedorazila, takže si Hermiona mohla komnatu představit jak jen chtěla. Když překročila práh, šťastně se usmála, místnost se totiž velice podobala nebelvírské společenské místnosti. Hnědovláska se usadila do křesílka stojícího u krbu, ve kterém vesele plápolal přátelský oheň a dala se znovu do čtení. Po chvíli se otevřely dveře a do pokoje vstoupila nebelvírská dívka, kterou interiér celkem vyvedl z míry. Rozhodně by netipovala, že si Hermiona vybaví nebelvírskou společenku po jedné návštěvě a ještě když neměla možnost si ji ani pořádně prohlédnout.

Nad touto myšlenkou však jen pokrčila rameny a šla si sednout do křesílka stojícího též u krbu. Hermiona dočetla odstavec a z meziprostoru si vyčarovala záložku.
Další divná věc, nad kterou se Mia pozastavila, ale rozhodla se jí neřešit.

,,Tak jak to vypadalo u zmijozelského stolu, když jsem odešla?" Prolomila ticho hnědovlasá zmijozelka a zahihňala se, protože si vzpomněla na naštvaný jekot Wallburgy Blackové.
,,Vypadala jako cukrová vata na pouti, snažila se to odčarovat, ale vůbec jí to nešlo," škodolibě se zasmála Mia,
,,a pak naštvaně vyběhla z Velké síně."

,,Doufám, že jí ta barva vydrží, co nejdéle, protože na její odčarování by potřebovala dost silné protikouzlo a to najde jen v oddělení s omezeným přístupem," přidala se Hermiona ke škodolibému šklebu své kamarádky.
,,Snad tě neprokleje," řekla Mia.

,,Víš, jak na mě Wallburga ječela, že nejsem zmijozelka?" Tázavě se podívala na Miu. Po jemném přikývnutí nebelvírské dívky Hermiona pokračovala: ,,Chtěli zmijozelku, mají ji mít." Euphemia se konsternovaně zadívala do plamenů a zapřemýšlela, co tím ona hnědovláska myslí.

,,Je načase, abych jim ukázala, že nejsem bezbranný terč," začala zlehka zmijozelská knihomolka a počkala, než si Mia všechno poskládala v hlavě. ,,Takže tímhle chceš říct, že už se se mnou nechceš bavit?" Pronesla smutně nebelvírka. ,,Ne! To ne! Jen jsem tě chtěla požádat o pomoc," vyvrátila jí to Hermiona.

Euphemia k ní zvedla pohled a zmijozelsky se usmála. ,,Myslím, že Bradavice čeká pořádná jízda."