,,Co tu chce?" zamračil se Fleamont a svraštil čelo. ,,Slíbila jsi mi, že se s ní nebudeš vídat Euphemie," řekl a zúžil oči do miniaturních stěrbinek. ,,Nezapomínej, že je to podlá a špinavá zmijozelka," dodal a zvedl se z křesla, ve kterém doposud seděl. ,,A ty zase nezapomínej, že se u mě moudrý klobouk rozhodoval mezi Mrzimorem a Zmijozelem, dokud jsem mu neřekla, že chci do Nebelvíru," zasyčela a s hlasitým klapáním jejích bot vydupala schody až do dívčích ložnic. Hermiona se jen bázlivě rozhlédla, jakoby čekala, že jí někdo pošle do zad Avadu a v mžiku se rozeběhla za Miou.

Nejdříve si prohlédla sedmery dveře a když zahlédla ty s cedulkou 5. ročník otočila klikou pak jen postupovala podle dveří a hledala Miino jméno. Hledání jí také velice usnadnil fakt, že zpoza jedněch dveří se ozýval usedavý pláč, kterým se mohla před pár chvílemi chlubit i ona sama.

Hermiona opatrně otevřela dveře, kdyby se přece jen pletla, ale když zahlédla Euphemii brečící do polštáře, rozeběhla se do útrob pokoje a jala se svou kamarádku utěšovat.

Po chvíli se nebelvírka posadila vedle Hermiony a popotáhla. Pár okamžiků jen hleděla před sebe. Z ničeho nic pak začala mluvit. ,,Flaye mám fakt ráda, víš? Ale někdy - někdy mě dokáže opravdu naštvat. Kdyby tě aspoň poznal! Nemyslím si, že patříš do Zmijozelu. Vždyť - trvalo skoro minutu než tě Moudrý klobouk zařadil. Když si je doopravdy jistý, vyřkne své rozhodnutí hned, ale u tebe váhal," pronesla dívka svůj monolog a utřela si svými ukazováčky slzy přičemž si rozmazala řasenku.
,,Hermiono, kdyby ses mohla rozčtvrtit Moudrý klobouk by každou tvoji čtvrtinu zařadil do rozdílných čtyř kolejí," čemuž se přiškrceně rozhihňala, neboť si to představila.

Zmijozelská knihomolka se rozesmála s ní, načež se objaly. ,,Jsem ráda, že jsem tě poznala Hermiono," zašeptala Euphemia. ,,Já tebe," oplatila jí hnědovláska a víc se zavrtala do nebelvírčiných hustých vlasů.

Setrvaly ve společném objetí, dokud Hermiona neodstrčila Euphemii do peřin. ,,Radši by ses měla usušit! Takhle si zamokříš postel ty potrhlá holko!" Zvolala a už se hnala do koupelny. ,,To si vypiješ kopo mokrého oblečení," zakřičela Mia nazpátek a hodila do dveří koupelny polštář. Potěšeně se zašklebila když se ozvalo: ,,Au! To bolelo!"

Načež polštář přiletěl zpátky a přímo nad mokrou "potrhlou holkou" se roztrhl. Haldy peří se vysypaly a přilepily se na Euphemiu. Ta teď připomínala spíš přerostlé kuře než dívku. Hermiona vystrčila hlavu ze dveří, aby se podívala, jestli se s nebelvírkou stalo přesně to, co měla v úmyslu a výsledkem byla velice potěšena, takže se hlasitě rozesmála.

Zato Euphemia neotálela a ve chvíli Hermioniny nepozornosti provedla úplně to samé. ,,Ty potvůrko," zaječely obě najednou a začaly po sobě házet všechny polštáře, co našly. Na sušení si v tu chvíli ani nevzpomněly.

Na tyto scény se však podíváme ještě z jiného pohledu. Jakmile Euphemia hned s Hermionou za patami zmizela za zábradlím schodů vedoucích k dívčím ložnicím, Fleamont hodil Miiny věci do křesla a rozeběhl se pro své koště. Sice je pravda, že ho hledal asi pět minut, neboť v chlapecké ložnici byl doopravdy bordel a to je teprve začátek školního roku.

Ale hned jak ho vyhrabal zpod hromad oblečení a jiného harampádí, naskočil na něj a už se hnal obletět věž a vletět do okna ložnice jeho spanilé dívky. Jenomže pohled na jeho Miu a tu hroznou zmijozelku ho zastavil přímo před sklem onoho okna. To, co viděl ho nanejvýš překvapilo. Jednoduše si myslel, že jeho přítelkyně je tak milá, že nikoho nenechá na dešti, ale teď si konečně uvědomil svou naprostou mýlku.

Překvapeně hleděl na Hermionu, jak utěšuje uplakanou nebelvírku a podpořivě ji objímá. Na chvíli si myslel, že tam vletí a pěkně to té zmijozelce vytmaví, ovšem jenom slovem, protože to byl pravý gentleman a dívku by nikdy neuhodil, když viděl jak kudrnatá hnědovláska odstrčila svou kamarádku do peřin. Za pár vteřin zase naopak děkoval bohu, že to neudělal. Po dlouhé době spatřil, že se Euphemia opravdu upřímně směje i s někým jiným než s ním. Od té chvíle, kdy jí tak podle vrazila kudlu do zad jedna její teď už jen spolukolejnice, Mia si dokázala udělat známé, pouze známé, ale nikdy opravdové přátele. Vinou Miina úsměvu se i jemu usadil na tváři široký úsměv. S pobavením sledoval jejich polštářovou bitvu a dokonale házel bobek na jeho promočené oblečení. Teď pro něj byla důležitá jen Euphemia a on se jen dokázal divit, že jí tolik propadl.

Tohle všechno mu také přineslo ještě jedno další zjištění. Měl soudit podle jejich cesty ve vlaku, ne podle zařazení Hermiony do Zmijozelu. Zařekl se, že teď už se nenechá zviklat zelenou kravatou. Vždyť do chvíle, než Moudrý klobouk vyřkl jméno oné koleje, připadala mu tahle hnědovlasá čarodějka jako člověk, kterého si musí oblíbit snad každý.

Došlo mu, že tady jeho pozorování skončilo a z výsledků byl šťastnější nez sama Mia. Odletěl zpět do svého pokoje a po důležitých činnostech, co se vykonávají před spaním, ulehl do postele s dobrým pocitem. Načež usnul jako špalek, ačkoliv bylo teprve sedm hodin. Jednoduše ho tohle všechno prostě zmohlo.