Hermiona se probudila v zelených polštářích a chvíli přemýšlela, jak se vlastně dostala do postele. Ale mohla si lámat hlavu jak chtěla, na nic po hledání souhvězdí si nevzpomněla.

Nehodlala však celý víkend strávit povalováním a tak hned vstala, oblékla se, provedla ranní hygienu a za pochrupování svých spolubydlících odešla z ložnice.

Po včerejším zážitku, u něhož si nebyla jista, zda to nebyl jen sen, jí docela vyhládlo, takže první zastávka byla Velká síň a hory jídla v ní. Tam taky potkala Rellu, která se vesele cpala vaflemi a ignorovala okolní svět. Hermiona se tedy posadila vedle ní a nandala si na talíř pořádnou porci zeleniny a celozrnného chleba.

Doopravdy jí vyhládlo, takže když skončila s chlebem, ještě do sebe natlačila pár sirupových košíčků. To už byla Rella řádně najezená, takže zavelela, že se půjdou projít po školních pozemcích. Co jiného taky dělat, když jste líní dělat úkoly, a to Rella doopravdy byla. Ani Hermioně se nechtělo, takže svou černovlasou kamarádku s radostí doprovodila.

To ovšem netušila, že vlezla přímo do jámy lvové. Jakmile opustily hrad, kde i stěny mají uši, zahájila policistka Cedrella Blacková výslech.

,,Kde jsi vlastně celý večer byla? Šla jsem se včera po večeři podívat do knihovny a madam Pinceová tvrdila, že tě v knihovně ani nezahlédla, tak co jsi dělala?"

Hermiona jen sklopila oči a začervenala se. Pak si bezděčně přejela bříšky prstů po narudlé tváři.

,,Počkej! Že ty jsi byla s nějakým klukem? Že je to tak?" A upřela zkoumavý pohled na teď už úplně rudou hnědovlásku.

,,Takže byla. Řekni, kdo to byl?" A pro změnu se nadšeně usmála z představy, že už teď bradavičtí chlapci nahání Hermionu na rande. Ale hned zase zchladla, když si uvědomila, kdo včera její hnědovlasou kamarádku, již spící, přinesl do dívčích ložnic.

,,Byla jsi včera večer s Orionem?" Zeptala se a okamžitě se zamračila.
,,Cože?! Ne! Jak tě to napadlo?" Oplatila Relle její nevěřícný pohled.

,,No jak?! Vždyť tě včera večer donesl v náručí až do postele! Byla jsem zrovna v koupelně, když jsem uslyšela šramot a tiché nadávky, tak jsem pootevřela dveře a viděla Oriona, jak tě ukládá do postele. Měl štěstí, že v pokoji nebyla žádná z těch fúrií!"
Zaječela na Hermionu Rella a ještě více se zamračila.

,,Nebyla jsem s Orionem! Věř mi!" Hermiona se zlostně zamračila.

,,Dokaž to!" Pronesla černovláska jednoduše už normálním tónem. A s očekáváním se zadívala na Hermionu.
,,To nemůžu," odpověděla tiše Hermiona a odvrátila hlavu opačným směrem než stála Rella.

,,Fajn! Přijď za mnou až ti dojde, co je důležité." A nasupeně odkráčela k hradu. Hermiona si přikryla obličej dlaněmi a vzdychla. Ví, co je důležité a důležité to bylo před Rellou utajit. Jakoby počasí odráželo Hermioninu náladu, zanedlouho se hustě rozpršelo. Ale hnědovláska zůstala stát na místě a po chvíli klesla do trávy pod náporem neodbytných slz.

Zatímco Hermiona přemýšlela, jak tohle všechno vyřeší, Relle se v hlavě přehrávala ještě jedna scéna z včerejšího večera.
Orion něžně ukládá Hermionu do postele a přikrývá ji zelenou přikrývkou. Hladí ji po vlasech a zašeptá: ,,Sladké sny." A pak ji políbí na čelo. Následně se zvedne, ostražitě se rozhlédne a jeho odchod se potvrdí bouchnutím dveří. Krátce po tom, co Orion odešel, si Hermiona zamumlá něco, co až podezřele nebezpečně zní jako: ,,Polib mě Tome." Hned potom se na posteli otočí na druhou stranu a dál už spí jako nemluvně.

(Máme tady trošku hádky. Tak jak si myslíte, že to bude pokračovat?)