Hermiona se zvedla až když se začalo stmívat. Pomalými kroky kráčela k hradu, neboť se na schůzku na astronomické věži moc netěšila.

Hodiny na hlavní věži ukazovaly čtvrt na osm a tak se Hermiona rozhodla, že ještě půjde na procházku po hradu. Její kroky ji zavedly do třetího patra. Umývárna i se starobylým umyvadlem vypadala stále stejně, ale pro hnědovlásku stejná nebyla.

Dívka přejela prsty po hladkém povrchu onoho umyvadla. A když se pozorněji zadívala na hada na vodovodním kohoutku, měla pocit, že se na ni had dívá a syčí.

Hermiona poplašeně trhla rukou k sobě. V mysli jí totiž vyvstanula vzpomínka na velké žluté oči v zrcátku.

V tom hodiny odbily osmou. Hermiona sebou znovu trhla a rozběhla se pryč.
Ve svém zběsilém úprku ustala až když doběhla k výklenku, který byl nedaleko astronomické věže. Na chvíli se usadila a vytáhla hůlku, protočila ji mezi prsty a po chvíli s ní mávla. Hned nato se stala neviditelnou.

Znovu si povzdechla, jako už to udělala několikrát za toto páteční odpoledne. Měkce dopadla na zem a začala stoupat po schodech nahoru. Hůlku pevně tiskla v dlani.

Byla až neuvěřitelně nervózní. Po 444 schodech konečně spatřila urostlou mužskou postavu v přesně padnoucím obleku, jak se ležérně opírá o zábradlí.

Znovu zmáčkla v dlani hůlku až měla pocit, že jí její dřevo praská pod prsty.

,,Dochvilnost asi není tvoje silná stránka, což?" Ozvalo se najednou a Hermiona zaťala druhou ruku v pěst tak, že si do kůže vyryla červené půlměsíčky.

,,To se mě tak bojíš, že jdeš na dostaveníčko pod zastíracím kouzlem?" Tom se otočil a mávl rukou. Dívka se na sebe podívala a zjistila, že je opět vidět.

,,Já-"

Hnědovláska začala mluvit, ale byla přerušena hlubokým hlasem zmijozelského chlapce.

,,Dovol mi abych ti ukázal, že mě se bát nemusíš." Rukama se ladně odstrčil od zábradlí a věnoval jí dravý pohled. Krokem šelmy přešel až k ní a zastrčil jí vlasy za ucho.

Prsty sjel po její paži, jemně rozevřel její ruku zaťatou v pěst a odvedl hnědovlásku k zábradlí.

,,Vidíš, to je Cassiopeia," a ukázal prstem na onen shluk hvězd, ,,a tohle je Orion," přičemž se na zlomek vteřiny kysele ušklíbl, ale Hermiona si toho ani nevšimla, byla příliš zaujatá Tomovým prstem ukazujícím ona souhvězdí.

Tom si povzdechl: Kéž bys byla moje. . .
,,Co prosím?" Zarazila se dívka. Chlapec se na ni otočil a pohladil ji po tváři. ,,Jsi roztomilá, když se tváříš zmateně," pronesl a odvrátil tvář zpět ke hvězdné obloze.

Hermiona se jen začervenala a také upřela zrak k nebi.

,,Támhle je souhvězdí Štíra a Lva," ukázal další obrazce. ,,Ale to nebylo to, o čem jsem s tebou chtěl diskutovat. Rád bych se tě na něco zeptal. . ."

Kouzelně se na hnědovlásku usmál, když k němu obrátila pohled plný očekávání. ,,Přidáš se k mému přátelskému spolku?" A povytáhl levé obočí.

Až když se Hermiona probudila z okouzlení, došlo jí, o co tu vlastně jde.
,, Cože, ne! Tak kvůli tomu, jsi mě sem pozval?! Nenávidím tě, i všechny tvé kamarádíčky! Nesahej na mě!" Vykřikla, když se jí Tom pokusil chytit za ruku a rozeběhla se po schodech dolů.

Ale pohotová mysl zmijozelského chlapce ji zachytila a donutila ji zastavit se na místě. Pak k ní pomalým krokem přišel, jakoby si vychutnával, že mu Hermiona nemůže nikam utéct.

,,Dobře, však ty ještě změníš názor," pronesl a propustil ji z černých chapadel své mysli. Hermiona ale zůstala stát na místě a podívala se mu přímo do očí. Jeho pohled najednou zjemněl a snažil se nějak opatrně přiblížit k dívce. Než si Hermiona stihla rozmyslet, zda je dobrý nápad mu to dovolit, opřel si čelo o to její.

Prsty pomalu sjel až na její rty a pak jí vtiskl polibek na líčko. ,,Krásné sny pro krásnou dámu," popřál jí a ladnými dlouhými kroky opustil místnost.

Hnědovláska ještě dlouho poté stála u zábradlí a znovu očima hledala ona kouzelná souhvězdí, která jí celou dobu připomínala Toma.