Po lektvarech následovala Péče o kouzelné tvory, kterou vyučovala profesorka Červotočková. Byla pochopitelně mnohem mladší, než si ji Hermiona pamatovala ze svých studentských let v budoucnosti.

Probírali kluběnky, ale to není pro náš příběh důležité, takže se přesuneme do zajímavější chvíle, kdy jim do hodiny vpadl zmijozelský chlapec s černými vlasy, bledou pletí a očima jako uhly. Na hrudi se mu hrdě lesknul odznak prefekta.

Při pohledu na něj se Hermioně zadrhl dech, onen chlapec byl totiž až nepřirozeně pohledný. A když promluvil hlubokým barytonem, hnědovlásce došlo, na koho se to vlastně dívá.

,,Mohl bych si na chvíli vypůjčit slečnu Grangerovou? Zastupuji v určité věci profesora Křiklana, jako kolejního ředitele," zeptal se zmijozel a kamenně se podíval na profesorku Červotočkovou.

,,Ale jistě," přisvědčila, ,, slečno Grangerová," pobídla ji profesorka a znovu se pustila do výkladu. Hermiona zaraženě spočinula pohledem na Relle.

Ona dívka jen bezmocně pokrčila rameny a zagestikulovala rty, které nesly jasný vzkaz; Buď opatrná.

Hermiona jen pevně stiskla oční víčka a polkla. Pomalu se otočila a loudala se za svižně jdoucím černovlasým prefektem, který chtěl trochu poodejít do soukromí.

Mladík zastavil až na půli cesty k hradu. Hnědovláska se došourala až k němu a začala ho propalovat pohledem. Jeho oči našly ty její a ona měla pocit, že se ztrácí v tmavém moři uhlí. Byla rozhodnutá neuhnout. Oční kontakt nakonec přerušil on.

,,Profesor Křiklan mě poslal, abych ti za něj udělil pochvalu za hodinu lektvarů a jeho jménem tě pozval na první semestrový večírek konající se v profesorově kabinetu od sedmé hodiny večerní 10.9., to znamená ode dneška za týden. Povinná je večerní róba, například jako kdybys šla do divadla."

Hermiona si oddychla, čekala mnohem horší věci.

,,Takže, to bysme měli tu oficiální stránku tvého předvolání. A teď ta osobní." V Hermioně zatrnulo takovým způsobem, že měla nutkání sáhnout si na srdce. Co po ní asi může chtít?

,,Také bych tě rád někam pozval," odmlčel se a věnoval Hermioně okouzlující úsměv. ,,V pátek buď na astronomické věži kolem osmé večer."
Věnoval jí poslední poloúsměv a svižně odcházel zpět k majestátní budově školy.

Hnědovláska ještě chvíli postávala na stejném místě a koukala takzvaně do blba. Když se konečně vzpamatovala, potřásla hlavou a tak akorát se vydala zpět na hodinu, aby stihla slyšet poslední instrukce od profesorky Červotočkové.

A pak teprve nastalo peklo.

,,Co ti říkal? Hlavně ho neposlouchej! Tak co ti řekl? Musíš mi to říct. Já se ti snažím pomoct. Tak dělej!" Rella pomalu ječela, ale Hermiona jenom koukala před sebe a absolutně nevnímala okolní svět.

Rella už se naštvala, a tak do kamarádky jednoduše strčila až skoro upadla. Za dívkami šel totiž úplně náhodou Orion Black rozebírající látku do další hodiny se svým zmijozelským spolužákem. A jak Hermiona padala, Orion ji z reflexu chytil.

Hermiona ani nezaregistrovala, že padá, a když se ocitla v náručí zmijozelského chlapce, jen překvapeně zamrkala a zadívala se mu do tváře. Onen chlapec ji opatrně postavil na zem, jakoby byla porcelánová panenka. Už vnímající Hermiona měla pocit, že na jeho lících zahlédla slabý náznak ruměnce a pro sebe se pousmála.

Rella jen s děsem přihlížela, jak si její bratranec mne zátylek a červená se, když mu zachráněná dívka děkuje.

A nebyla jediná, kdo tomu přihlížel se silnými emocemi. Tuto nehodu, bohužel pro Oriona, zahlédl i zmijozelský prefekt, kterému se jen vztekle zalesklo v očích, načež se tichým krokem šelmy vydal do útrob hradu.

(Tak tu máme první setkání. . .
Jaký z toho máte zatím pocit? Podělte se se mnou v komentářích, když budete mít chuť 😄.)