Uběhly už tři roky od zničení Voldemorta. A taky už tři roky od zničení posledního obraceče času.

Hermiona si sundala brýle a promnula si kořen nosu. Posledních pár týdnů jenom podepisovala nudné papíry a lejstra. Jako náměstkyně ministra kouzel, pana Kingsleyho Pastorka, ho v mnoha věcech zastupovala a tak neměla moc času na to, aby zevlovala.

Také se říkalo, že Kingsley stejně za chvíli odejde z funkce a na své místo navrhne zrovna jí. To bude teprve práce. Tohle ale nic nezměnilo na tom, že by znovu ráda zažívala nějaká dobrodružství jako ve svých školních letech.

Harrymu s Ronem se to řeklo, oni se stali bystrozory a vydávali se na různé, ať více či méně, nebezpečné výpravy pro ministerstvo. Ona být bystrozorkou nechtěla a teď na to očividně doplatila. Ještě chvíli vyřizovala účty, pak se zvedla ze židle, mávla hůlkou a sbalila si své věci do kabelky. Do rukou vzala složku s ještě nedodělanými protokoly a zamumlala Nox.

Přemístila se do svého bytečku 2+1. Bydlela sama, s Ronem se rozešla před čtyřmi měsíci. Neklapalo jim to a navíc ho už nemilovala. Sice pak ještě měsíc prosil, posílal jí růže a pozvání do drahých restaurací, ale Hermiona byla neoblomná.

A tak teď seděla v obývacím pokoji, dovyřizovala papíry a popíjela k tomu ohnivou whisky. Nedodělala ani polovinu a víčka jí začala padat dolů únavou, až nakonec usnula na pohovce.

~•~•~•~

Ráno se probudila s bolestí hlavy. Tu rychle vyřešila lektvarem proti kocovině, kterého měla pevné zásoby.
Čím více měla práce, tím víc pila. A čím víc se její život stával stereotypním, tím víc toužila po dobrodružných představách, co jí alkohol poskytoval.

A tak se z ní, i když pomalu, stávala troska. Samozřejmě si to nedokázala přiznat a tak všem okolo tvrdila, že je naprosto v pořádku. Jenže takhle to nešlo věčně. . .

Hnědovláska popadla kabelku a klíče od bytu, oblečená byla už ze včerejšího večera a to, že oblečení bylo pravděpodobně pomačkané, ji moc nezajímalo. Vlasy si jen ledabyle stáhla gumičkou do rozcuchaného drdolu.

Už jenom zamkla dveře a s klasickým PRÁSK se přemístila na ministerstvo, kde ve své kanceláři usedla ke stolu.

Zrak jí padl na obraceč času, který ležel na stole. Vždyť všechny obraceče byly zničeny! Co tu dělá? Prolétlo Hermioně hlavou, když ho brala do ruky. Na řetízku visel malý papírek, na kterém stálo: ,,Snad ti to pomůže se dostat z tvého stavu opilosti.
H. P.
PS: Šest otáček by mělo stačit. Mám tě rád."

Přečetla si nahlas a než se stačila rozmyslet, zda je to dobrý nápad, šestkrát otočila kroužky na obraceči.
Svět kolem ní se začal míhat závratným tempem a tak zavřela oči.

Byla donucena je otevřít, když uslyšela známé troubení Bradavického expresu.