Předem se omlouvám, že částečně zklamu ty, kteří sem najeli v dobrém přesvědčení, že je tohle nová kapitola.

Ale. . .

Dočkáte se brzy, plánuju ji vydat ještě později dnes.

A teď se vrhneme na vysvětlování, jež vám všem doopravdy dlužím.
Jak jste si asi všimli, dva měsíce jsem nic nevydávala.

Zaprvé, o jakýchkoliv prázdninách moje morálka klesá na bod mrazu, jak již někteří z vás i vědí. Je pak pro mě těžší vrátit se zpátky.

Zadruhé, od loňských prázdnin jsem pracovala na mém projektu, jímž byly povídky, které jsem dokončila před Vánoci a učinila velmi důležitý krok, když jsem je dala číst lidem, kteří mě znají. Protože najednou se to zdálo mnohem reálnější a já si konečně uvědomila, že se nemůžu stále schovávat za display telefonu jenom protože mi kdysi jedno nepříliš milé závistivé děvče řeklo, že jsem špatná a neměla bych to radši nikomu dávat přečíst. A přece tu jste a přesně ten příběh čtete. A já jsem za to moc vděčná.

A konečně za třetí.
Není to tak, že bych si za ty dva měsíce na Krkavce ani nevzpomněla. Přemýšlela jsem, a to hodně.
Došlo mi, že vlastně ani nevím, kam směřuji s příběhem a ještě hůř, že nevím, jak toho dosáhnout.
Ale teď už to vím a jediné co zbývá, je přivést ten zbytek k životu. A já se na to po dlouhé době opravdu těším.

Chtěla bych vám hodně poděkovat za to, že tu stále jste, že komentujete, že hlasujete. Že tohle pořád čtete.
Tenhle příběh mě provazů už dva roky a vám se líbí přes rok a já stále nechápu, jak je to možné.

Děkuju vám za to, že mě podporujete.
A hlavně vám děkuju, že jste mi dokázali, že moje práce není marná nebo špatná, jak se mi kdosi pokusil namluvit ze závisti.

Těším se, až to společně dokončíme. . .

Mischief managed 👣
Vaše Týna