Po několikahodinové cestě se konečně ozvalo hlasité skřípění brzd a známé zvuky tlačenice lidí, co se snaží dostat nejrychleji ven z vlaku. ,,Páč jsi tu nová, pojedeš loďkami s prváky. Támhleto je Milius, milý chlapík, on už ti řekne, co a jak. Měj se!" Předal Flay Hermioně poslední informace a pokyny. Hermiona se tedy vydala za křikem bradavického klíčníka a šafáře, který svolával malé prvňáčky k sobě. V chumlu lidí už jenom zaslechla Euphemii, jak se smíchem říká: ,,Nechápu, jak to primusství můžeš brát tak vážně. Vždyť všechny jenom komanduješ, Flayi!" Jediné co poté Hermiona ještě zaslechla, bylo: ,,No dovol?!"

Pak už se musela soustředit na úplně jiný podnět jménem jakýsi Milius. ,,Ty si tu nová, že jo? Najdi si ňáký dva prváky a sedněte si do loďky jen tři, jasný?" řekl dobrácky onen Milius a znovu počal vyřvávat svou mantru určenou pro každé první září.

Místo, aby se Hermiona vyptávala všech, co kolem ní stáli, rozhodla se počkat, kde na ni zbyde místo.

~•~•~•~

Tu krásu viděla už tolikrát a stejně se jí nemohla nabažit. Odlesky světel prýštící z majestátního hradu hrály na hladině Černého jezera nádhernou symfonii barev a ladně po ní klouzaly. Hermiona šťastně vzdychla. Tohle potřebovala a určitě ten čas, co jí byl darován, využije nejlépe, jak to půjde.

Zaplavila ji vlna naprosté nostalgie.
Najednou znovu kráčela k obrovské bráně, znovu se nesla nahoru po dlouhých schodech, a znovu nervózně čekala přede dveřmi do Velké síně. Kam jí asi klobouk zařadí? Určitě do Nebelvíru, kam jinam by měla patřit než tam?

Ani nevnímala krátký proslov profesorky McGonagallové. Jako ve snách kráčela uličkou ke známé stoličce. Čekala než padne její jméno. . .

,,Hermiona Grangerová!" Dívka tedy vystoupala až ke stoličce a posadila se. Polekaně sebou trhla, když se jí rovněž známý hlas Moudrého klobouku ozval v hlavě.

,,Hmmm, tebe už jsem tu jednou měl. Tehdy to byl Nebelvír, že? Vinou války jsi se stala chytřejší, to ano. Rozkrájet se pro přátele? To bys taky udělala. Odvaha ti taky zůstala. Ale ještě něčeho jsi nabyla. Je to lstivost a občasná sobeckost, jsou to vlastnosti, které nejdou jen tak přehlédnout a proto to bude. . ."

,,. . .ZMIJOZEL," zakřičel Moudrý klobouk to osudné slovo.

Hermioně se zasekl výkřik v hrdle. Tohle přeci nemůže být pravda!

,,Slečno Grangerová," ozvala se profesorka, ,,jděte si sednout ke kolejnímu stolu ať může začít hostina."

Dívka se tedy zaraženě zvedla a automaticky pochodovala k červenému stolu. ,,Hej! Co děláš?! Zmijozelačku tu nechceme!" zakřičel někdo. Hnědovlásce se nahrnuly slzy do očí, kolej, do které patřila, ji nenávidí. Skvělé. . .

Hermiona se rozhlédla po místnosti. Zachytila pohledy tří lidí, co jí už stihli dost přirůst k srdci. Myrtle udržela neutrální výraz, Fleamont jenom pohrdavě odvrátil pohled. Jediný, kdo očividně neměl mezikolejní předsudky, byla Euphemia. Ta se jenom podpořivě usmála.

V síni bylo takové ticho, že by jste slyšeli i spadnout špendlík na zem. Hermiona se se sklopenou hlavou vydala ke stolu hadů. Ale ani tam se netvářili příliš přívětivě a tak se jenom pokorně posadila na samý krajíček stolu.

Jak se to mohlo stát. Jenom Nebelvír mohl být jí předurčená kolej. Proč se Moudrý klobouk rozhodl pro Zmijozel? Bylo tu mnoho otázek, ale málo odpovědí.

Nová zmijozelka byla tak zamyšlená, že než se stihla probrat z onoho transu, hostina zkončila a prefekti začali svolávat malé nováčky. No co, vždyť ji stejně přešla chuť. A navíc věděla, kde najde kuchyni. Na SPOŽÚS si v tu chvíli ani nevzpomněla.

Velká síň se pomalu vyprazdňovala. ,,Haló! Jsme zpátky na zemi? Jdeš do pokoje, nebo tu budeš přespávat?" Křik prořízl vzduch, jako by dýka prořízla tu nejjemnější látku. Hermiona zvedla hlavu. Od velkých dvoukřídlých dveří na ni mávala jakási dívka.

Měla černé vlasy až po zadek a i když měla zelený odznak, vesele se usmívala. Hermionu napadlo, že tohle asi nebude úplně typická zmijozelka.
,,Tak pojď už, nebo tě tu vážně nechám bloudit," zkusila to znovu černovláska. Ve Velké síni se zdržovaly už jen ony a vypadalo to, že neznámá dívka by vážně chtěla odejít.

Hnědovlásce s neposednými vlasy tedy nezbylo nic jiného, než se zařadit po boku druhé dívky a doufat, že to není past.