Kam jí to pro Merlina poslal?! Problesklo jí hlavou, když spatřila Bradavický expres. Byl úplně stejný, přesně jak si ho pamatovala.

Ale jaksi ovšem nezaregistrovala velice těžký kufr ve své malé ručce. Pod jeho váhou se zakymácela a kecla si na zadek. Sova, která jí seděla na rameni poplašeně zahoukala. Hermiona sebou trhla. Co to tu do Merlinových spoďárů vyvádí?

Znovu vypadá jako by jí bylo patnáct. A nejsou tady vůbec žádné známé tváře! Ale teď vážně, kam se to dostala? Ze svých úvah jí vytrhl až upištěný hlas nějaké tmavovlásky se dvěma culíky do stran a kulatými brýlemi, co jí křivě seděly na nose.

,,Nechceš pomoct? Jsem Myrtle Elisabeth Warrenová. A ty?" Hermiona překvapením vytřeštila oči. Tohle, že je Ufňukaná Myrtle? [Pozn. autorky: Vím, že to byla v češtině Uršula, ale uznejte, Myrtle prostě zní líp.] Postrach umývárny ve třetím patře?

Ale počkat, jestli tu potkala Myrtle, je tedy v době studia. . .
VOLDEMORTA! Ach Harry, co tě to napadlo? Povzdychla si hnědovláska.
Potom znovu zvedla pohled a setkala se už s mírně netrpělivým pohledem culíkaté dívky.

,,Jo, promiň, jsem Hermiona Grangerová," vyhrkla rychle dívka stále sedící na zemi. ,,Ty jsi tu nová?" optala se znovu Myr. ,,Ano, ano, přestoupila jsem sem eee," Notak mysli Hermiono, ,,z Krásnohůlek. Rodiče se sem přestěhovali za prací." Hermioně se najednou lekce francouzštiny zdály jako ten nejlepší nápad pod sluncem, do své řeči přenesla trochu sykavého přízvuku a téměř nerozpoznatelná lež byla na světě.

,,Aha, já jen že nevypadáš na takovou tu vymóděnou slečinku, co mluví jen o šatech a kosmetice," podotkla Myrtle.

,,To opravdu ne, jsem vlastně docela ráda, že jsem přestoupila. Vždycky jsem nežádaně vystupovala z řady," potvrdila tmavovlásčinu hypotézu.
Že se v tom lhaní sakra zlepšila, došlo Hermioně. Nejenže si celou lež úplně cucala z prstu, ale Myr to očividně zhtla i s navijákem.

Vlak znovu zatroubil. ,,Pojď najdeme si nějaké volné kupé, co říkáš?" Navrhla dívka s brýlemi. ,,To by bylo fajn," odsouhlasila Herm, zvedla se ze země a pobrala své zavazadlo.

Tak tak stihla zavřít dveře vlaku. Ještě se naposledy podívala z okýnka dvířek a pak poslušně cupitala za Myr. Prošly snad celý vlak, ale volné kupé nikde. ,,Jak to tak vypadá, asi budeme muset zakempit tady v uličce," zasmála se culíkatá dívka.

,,Pojďte sem. . ." ozvalo se najednou zpoza Hermiony. Z jednoho kupé vyčuhovala střapatá hlava kluka s červeným odznakem koleje. ,,Jmenuju se Fleamont." Jakmile se za nimi zaklaply dveře kupé, mladík okamžitě spustil lavinu slov. ,,Ahoj, ty jsi Myrtle že? Párkrát jsem tě viděl ve Velké síni.
Čtvrtý ročník, že? Jsem primus. A ty? Jsi tu nová, že? Jak se jme-" v půlce otázky byl přerušen dívkou stejného věku, které si doteď nikdo nevšiml.
,,Flayi, nech ji trochu vydechnout, ty ukecanče, vždyť ji akorát vyděsíš! Jsem Euphemia, ale radši Mia. Těší mě," zářivě se usmála na Hermionu a podala jí ruku.

Počkat, počkat. Euphemia. . .
Fleamont. . .
Svatý Merline! To jsou rodiče Harryho táty! Co se tady ještě stane?!
Prolétlo Hermioně po chvíli hlavou.

,,Já. . . já - jsem Hermiona," vydechla nakonec trochu konsternovaná hnědovláska. Mia se jen blahosklonně usmála a pravila: ,,Tak se přeci posaďte děvčata, snad tu nebudete jen stát!" Jakoby jim teprve teď došlo, že se stále kymácí na nohou v rytmu vlaku.

Po tomto vcelku trapném představování už nebyl problém najít společné slovo a propovídat celou cestu do Bradavic.