Demetrius mě za ruku odvedl ke stolu. Napadlo mě, že bych si mohla sundat kabát, ale hned jsem takový nápad zamítla, protože jsem nechtěla, aby ostatní byť zahlédli mé věci, které jsem měla uvnitř. A navíc bylo docela chladno, takže nikomu nepřišlo nápadné, když jsem zůstala oblečená přesně tak, jak jsem přišla.

„Prosím," pokynul mi k židli vedle své a já se posadila. Museli jsme na chvíli přerušit fyzický dotek, což mrzelo jistě i jeho. Ani se mě nezeptal a rovnou mi nalil plnou číši vína a na talíř mi naložil různé druhy masa.

Potom jsme si povídali. Vyptávala jsem se ho, jak celé tohle společenství funguje, co je přivedlo dohromady, a pak taky různé obvyklé otázky, jako jak se stát upírem nebo jak moc krve potřebují, ačkoliv tyto informace jsem měla načtené z knížek. Demetrius mi na všechno popravdě odpovídal a bylo na něm vidět, že to dokonce dělá rád. Dávala jsem si pozor, abych se nezmiňovala o Jimmym, a on o něm mluvit nezačal, takže to z naší konverzace vypadalo, že žádný Jimmy nikdy neexistoval.

V průběhu noci jsem ty číše vína vypila tři. Nebyla jsem vyloženě opilá, ale rozhodně bych se nemohla považovat za střízlivou. Dojít někam už vyžadovalo Demetriovu podporu, protože moje rovnovážné centrum bylo značně rozhozeno. Také s každým douškem vína jsem pomalu ztrácela možnost přesné artikulace a Demetrius se mi zdál čím dál tím víc přitažlivější. Samozřejmě, hezký byl i tak, dokonce bych jej mohla prohlásit za typ, který by mě přitahoval na první pohled, a navíc jsem věděla, že on do mě zamilovaný je, ale kvůli tomuhle jsem sem nepřišla.

„Půjdeme nahoru?" zeptal se mě a já přikývla. Za ruku jsme vyšli z hodovní síně a překonali několik desítek starých vrzajících schodů, než jsme došli k místům, kde upíři mají své ložnice.

V Demetriově komnatě se nacházela velká pohovka s dekou a rakev. Sice jsem věděla, jaký je životní styl upírů, ale vidět opravdovou otevřenou rakev místo postele bylo i tak zarážející.

Svlékla jsem si kabát a opatrně, abych skryla vnitřní kapsy, jsem jej pověsila do rohu místnosti. Demetrius udělal totéž.

Pak si mě k sobě přitáhl a pevně objal. Cítila jsem se nabitá energií, ale zároveň v bezpečí. Takový pocit pro mě byl již delší dobu neznámý. Jazykem mi přejel po levé straně krku, která díky absenci kabátu zůstala obnažena. Projel mnou elektrizující šok. Vydechla jsem vzrušením a natočila se tak, abych ho mohla políbit.

Líbali jsme se dlouze a vášnivě, Demetrius si hrál s mým jazykem, jako by to byl jeden z nejšťavnatějších kousků masa, který se odvážil ochutnat při hostině. Rukou mi zajel zezadu do vlasů, až mi mé dlouhé vlasy zacuchal, a nehty mi přejížděl po kůži pod vlasy. Já mu naopak položila ruku na hruď, kde měl ale spoustu oblečení, tak jsem ji postupně posouvala výš až na krk, kde jsem ho na oplátku jemně, zato dost provokativně hladila.

Po pár slastných minutách líbání mě nadzvedl pod hýžděmi a skoro až hodil na pohovku, kam jsem dopadla zády do měkkého a měla výhled přímo na něj, jak se tyčil nade mnou.

„Phaelyn, já musím, promiň," procedil mezi rychlými nádechy, a než jsem stihla zaregistrovat, co se vlastně děje, ucítila jsem na krku strašlivou bolest, kdy jeho ostré zuby porušily texturu mé kůže, a proříznuté rány v krku mi začala téct krev. Vykřikla jsem bolestí a instinktivně chtěla začít volat o pomoc, ale Demetrius mi stačil svou rukou zacpat pusu, takže kromě části tlumeného výkřiku ze mě nic víc nevyšlo.

Pak nedočkavě a nenasytně začal sát z rány mou krev, a to byl ten okamžik, který to všechno změnil. Upíří sliny dělají divy...

Najednou mě vůbec nic nebolelo, ba naopak, mé vzrušení z Demetriovy přítomnosti a jeho doteků se několikrát umocnilo a už jsem skoro nedokázala myslet na nic jiného, než že se s ním chci vyspat. Teď. Hned. Tady. Jak k tomu ucucával mou krev, to ze mě bralo všechnu příčetnost. Tak šíleně vzrušená jsem snad nikdy nebyla.

„Tvoje krev je tak dobrá," prohodil slastně a opět mě začal líbat. V ústech jsem cítila kovovou chuť, tak mi došlo, že to je vlastně moje krev. Někomu by to možná přišlo nechutné, ale v mém stavu tu noc těžko mohlo existovat vůbec něco, co bych do této kategorie zařadila.

Během polibku ze mě začal konečně sundávat oblečení. Byla jsem rozpálená, a tak jsem vůbec nepomyslela na to, jaká je v pokojích v klášteře zima a jestli po sexu ze mě zbude ledový rampouch. Zajímalo mě pouze, co se děje teď. A to byl vzrušený upír zápasící s mými vrstvami oblečení.

Za chvíli jsme oba leželi na sobě nazí, vášnivě se líbali a Demetrius sem tam mačkal mezi prsty mé bradavky, což mě neuvěřitelně dráždilo, když beru v potaz, že efekt upířích slin ještě z daleka nevyprchal. Když jsem mu sáhla mezi nohy, překvapilo mě, jak byl jeho penis tvrdý. Kousl mě do ušního lalůčku a zavzdychal.

„Rychle, Phaelyn, nebo z tebe vysaju všechnu krev," zašeptal. Nevěděla jsem, jestli to bylo myšleno jako podnět či výhrůžka, ale já sama neměla v plánu čekat. Navedla jsem ho do sebe a pak si skoro v extázi vychutnávala pocit, když do mě tvrdě přirážel. Byli jsme jako dvě zvířata, která mají jen jediný životní cíl – rozmnožit se. Akorát v našem případě nešlo doslova o rozmnožování – protože upír nemůže mít děti – ale o samotnou podstatu sexu.

Připomínal mi americké seriály, kde takové věci dělají šestnáctileté holky. Bylo skvělé se tak cítit. Nechtěla jsem, aby to skončilo. Donutila jsem se na to nemyslet. Užívala jsem si okamžiky slasti, Demetriovy vlasy mě příjemně lechtaly na hrudi, vychutnávala jsem si, jak se díky mně tento nádherný, avšak majetnický upír nechává unášet až na vrchol blaha... Oba jsme křičeli, jakmile jsme dosáhli orgasmu, a tentokrát mi Demetrius pusu nezacpal. Cítila jsem se skvěle a věřím, že on ještě líp. Nakonec si lehl vedle mě.

Tohle jsem s Jimmym nikdy nezažila. Romantický i vášnivý sex, to ano, ale takové hluboké propojení ne. Bylo to, jako bychom spolu s Demetriem k sobě patřili. Pohrávala jsem si s tou myšlenkou. Pokud se ženy mohou stát upíry, mohli bychom spolu být navždy... A zapomenout na Jimmyho... Jimmy... Pak mi došlo, z jakého důvodu zde vůbec jsem.

„Jen si dojdu na záchod a půjdu spát," zašeptala jsem tlumeně Demetriovi do ucha, který mě z náruče pouštěl velmi neochotně, a při odchodu si vzala kabát z věšáku a vyklouzla z místnosti.

Na záchodě jsem se zamkla a potichu vyndala krabičku z vnitřní kapsy svého kabátu. Ruce se mi trochu třepaly, ale i tak jsem ji mohla odemknout přeuspořádáním dílků navrchu. I kdyby se jí někdo zmocnil, myslel by si, že se jedná o běžnou šperkovnici a jednoduchým nahlédnutím dovnitř by opravdu zjistil, že se v ní šperky nachází. Jenže při správném složení puzzle, jež zpočátku ani nevypadalo jako puzzle, se otevře tajná přihrádka. Z ní jsem vyndala svou nejcennější věc a krabičku opět zamkla a schovala. Abych nebudila pozornost, obvykle jsem spláchla a pustila vodu na umytí rukou. Byla jsem ovšem ve střehu jako nikdy předtím.

Tiše jsem pak šla nazpět k Demetriovi. Myslela jsem, že ještě bude vzhůru, že budu mít daleko víc práce, ale očividně ho celý večer zmohl natolik, že stačilo ani ne pět minut mé nepřítomnosti k tomu, aby sám usnul.

Teď nebo nikdy, řekla jsem si. Srdce mi začalo frekventovaně bušit, dlaně se potit, ale já byla odhodlaná. Tohle byl ten první scénář, který jsem si naplánovala, primární záměr, proč jsem tohle všechno podstoupila. Proč jsem Demetria nakonec našla.

Z očí mi začaly téct slzy, když jsem se posvěceným nožem ve tvaru kříže rozmáchla, a začala jsem nahlas vzlykat, když jsem ho vší silou vrazila Demetriovi do hrudi. Jeho zděšený výraz nepochopení mě bude pronásledovat do konce života. Sesunula jsem se vedle mrtvého upířího těla a lítostí i úlevou jsem brečela. Ale má pomsta byla dokonána.