„Já a žárlit? Já, čistokrevná, na takovou nicku? Beztak je to mudlovská šmejdka!" zařvala poměrně dost nahlas Pansy a samozřejmě u toho musela stát všem na očích.

„Oba držte konečně hubu. Rád bych se nasnídal. A co se týče cizinky je mnohem hezčí než ty, Pansy. A ty, Goyle, nemáš na ní, ty prasečí ksichte," zavrčel vytočený a naštvaný Draco. Měl toho všeho už plné zuby.

„Klid ve velké síni! Dobré ráno, studenti. Jak jste si už mohli všimnout, máme zde vzácného hosta. Víc vám k tomu poví ředitel Brumbál," ozval se hlas profesorky McGonagallové, která se posléze posadila zpátky ke stolu.

„Dobré ráno studenti. Jak tady profesorka McGonagallová naznačila, rád bych vám představil nejlepší studentku, co kdy byla v Bradavicích. Zmijozelskou princeznu, jak byste ji vy nazvali. Irinu Haleovou," promluvil hlasitým, zvonivým hlasem Brumbál a ukázal na dívku, která se postavila po jeho boku.

„Tolik chvály, řediteli Brumbále to si ani nezasloužím. Děkuji, že jste mě přijal a že můžu být právě tady. Ano. Jsem zmijozelem srdcem i duší, ale princeznou už dávno ne," usmála se Irina a hodila vděčným pohledem. Byla ráda, že mohla být opět v Bradavicích. Velkou síní se ozval šepot. Studenti si mezi sebou vyměňovaly zmatené pohledy.

„Tak a nyní se můžete pustit do snídaně," řekl Brumbál a na stolech se objevily talíře s jídlem. Samozřejmě studenti jako Ron Weasley nebo Gregory Goyle se do něj ihned pustili.

Hodně studentů přeskakovalo pohledem z dívky na ředitele a naopak. Irina si sedla k zmijozelského stolu jako za starých časů. Jen s tím rozdílem, že tentokrát už nebyla studentkou. V Nebelvírské společenské místnosti se vedla horlivá debata o nové dívce. Bylo to přece jen zvláštní.

„Proč myslíte, že tady je?" zeptala se Hermiona.

„Nevím, ale vůbec mi to nevadí." zasmál se Ron.

,,Možná nová učitelka?" pokrčil rameny Harry a dále se věnoval svým myšlenkám.

„Harry, vnímáš?" drkla do chlapce dívka.

„Uhm. Samozřejmě," odpověděl mladík s jizvou pohotově a zmateně se podíval na Rona. Ten jen pokrčil rameny.

„Tak o čem jsme mluvili?" zeptala se Hermiona a podívala na něj.

,,O té eseji z lektvarů?" odpověděl Harry.

„Vedle," zasmála se Hermiona.

„To děvče je tak pěkné," povzdechla si Levandule.

„Máš pravdu. Hned bych se s ní vyměnila. Co já bych dala za to, kdybych měla takovou krásnou tvář," fňukala Parvati.

„A ty vlasy," stěžovala si na celou společenku. Od většiny děvčat se ozvala souhlasné mumlání. Jen Hermiona nad tím překroutila očima a nevěnovala jim pozornost.

„A co si o tom myslíš ty, Hermiono?" zeptala se jí Parvati. Hermiona vyvalila oči a nechápavě se na ni podívala.

„Vypadá být v pohodě. Věřím, že Brumbál by tu jen tak někoho nepřivítal," řekla a dále se věnovala knize. Parvati s Levandulí nad ní pouze zavrtěli hlavami a dále si povídal a klevetily. To jediné uměly. Šířit klepy, pomlouvat ostatní a balit kluky.

Malfoy Manor:

„Kde je ten tvůj zpropadený syn? Už dávno tady měl být!" obořil se Lucius na Narcissu.

„Najednou je to můj syn?!" okřikla ho Cissa. Když se jednalo o věci, které se ho netýkaly, nečekal na názor ostatních.

„Oba dobře víme, že jsi z něho vychovala maminčina mazánka. Vůbec není jako já, a to má být Malfoy!" ušklíbl se Lucius. Ale v něčem měl pravdu. Povrchově se Draco choval jako Malfoy, ale to bylo vše.

„To má být jako ty? Vždyť nemáš s nikým žádné slitování! Na rozdíl od tebe má můj syn srdce, ale to se nedá říci o tobě!" zařvala žena na svého muže. Draco měl opravdu daleko do svého otce. Byl spíše po matce.

„Tahle se mnou nemluv, Cisso. Kde bychom byly, kdyby nebylo mě?" zařval hlubokým hlasem Lucius na svoji ženu. Vždy stál při svém názoru na věc.

„Tohleto myslíš vážně? Jsme posluhovači Pána zla, kteří nemají vlastní vůli. Posloucháme ho jako loutky a ty chceš do toho všeho zaplést i našeho syna," pohlédla na něj zpřímá Narcissa vážným pohledem.

„Zvolili jsme si tuhle cestu. Sloužit Pánu zla. Teď se to očekává i od našeho syna. Stane se jedním z nás, smrtijedem," podíval se na, ni bez jakýchkoliv výčitek Lucius. Byl skálo pevně rozhodnutý.

„Takový osud jsi přichystal našemu synovi? Jednou ti to nestačilo! Kvůli tomu zemřela Irina, když se ti nepodrobila! A co jsi udělal? Zabil jsi ji, jako kdyby nebyla z tvé vlastní krve!" křičela Cissa plných plic na Luciuse, který zabil svou jedinou dceru.

„Taková chyba se už nebude opakovat. Dobře víme, že Draco není jako jeho mrtvá sestra," odpověděl Lucius tak chladným hlasem, že to vypadalo, jako by mu bylo jedno, že zabil vlastní dceru.

Ředitelna v Bradavicích:

„Slečno Malfoyová. Jak si vůbec představujete svou návštěvu, zdali to mohu vědět?" pohlédl na ni starší muž s dlouhým vousem.

„Haleová, pane řediteli. Pro všechny bude mnohem lepší, když mi budete takto říkat, i stěny mají uši. Nikdy nevíte. A co se týče té druhé věci, chtěla bych do Zmijozelu," podívala se dívka svýma pronikavýma očima na svého bývalého ředitele.

„To bude trochu těžší, slečno Ma...Halenová, jelikož nejste studentkou naší školy, tudíž nemáte oprávnění pobývat v téhle části koleje," opřel se ředitel o své křeslo, a přitom se zahleděl dívce do očí.

„Vy určitě něco vymyslíte, pane řediteli. Vždy jste měl něco záloze," usmála se na něj Irina.

„Byla by zde jedna možnost, slečno Haleová s to dokončit poslední ročník v Bradavicích," podíval se na dívku zamyšleným pohledem Brumbál. Dobře věděl, že jinak to nepůjde.

„Pokud je to nezbytné a je to jediná možnost, jak se dostat do Zmijozelu, tak ji přijímám, pane řediteli," usmála se Irina vřelým úsměvem. Konečně bude mít možnost stanout po boku svého bratra.