Lucius Malfoy se přemístil do Bradavic, ke svému synovi. Chtěl ho odtamtud vzít k Pánovi zla, a Draco konečně získá Znamení zla, které mu náleží. Pádil si to rovnou ke zmijozelské koleji. Ve společenské místnosti byla jen hrstka zmijozelských, včetně jeho syna, ale co nevěděl, že právě v téhle koleji je jeho dcera, která byla ve svém pokoji, a psala dopis pro svého milého vlčka.

„Všichni ven a to hned," přikázal Lucius studentům.

„Co tu děláš, otče?" zajímal se Draco, jelikož to u něj nebylo typické.

„Nastal tvůj čas, synu, dnes se z tebe stane smrtijed," oznámil mu jen tak Lucius.

„Ale co když nechci, co když o to nestojím?" odfrkl si zmijozel. Nestál o to, chtěl být svobodný.

„Tebe se nikdo neptá, prostě to uděláš. Staneš se smrtijedem Pána zla a tvůj názor mě nezajímá," ozval se naštvaný Lucius.

„Otče, nechci, nechci být jako ty, jen pouhá loutka. Nechci být smrtijedem, prostě nechci!" křičel Draco, který se postavil svému otci.

„Tohle tě odnaučí mi odporovat. Crucio!" zařval po synovi kletbu, která působí bolest. Místností se ozýval Dracův křik.

Mohlo by se říct, že si na tu bolest už zvykl. Ale není to pravda, to se nedá, jsou to muka, někdy se divil, že z toho ještě nezešílel. Irina slyšela křik a dobře tento křik znala. Někdo použil kletbu Cruciatus. Na nic nečekala a vydala se za zdrojem křiku. To, co tam spatřila, byl její bratr, svíjící se bolestí. A on, kterému říkávala, otče.

„To by stačilo, Luciusi!" zařvala po něm dívka, byla si vědoma, co se teď stane.

„Irino?!" Zmatený a naštvaný Lucius se otočil směrem k dívce.

„Mdloby na tebe!" vykřikla dívka bez varování omračovací kouzlo. Lucius se skácel k zemi a Irina přiběhla ke svému bratrovi. A snažila mu pomoct na nohy, všechno se stalo tak rychle.

„No tak, Draco, musíš mi pomoct," řekla dívka, která se ho snažila postavit na nohy.

„Co si to jen udělala, potrestá tě." Zvedal se slabý Draco.

Irina ho přidržovala a jejich kroky směřovaly k profesorovi lektvarů. Tam by mohli být na chvíli bezpečí, i když, kdo ví. Objevili se u dveří Severuse Snapea a bez jakýchkoliv vyzvání vešli.

„Co si to, k čertu, dovolujete!" zařval Severus, když spatřil siluety.

„Severusi, omlouvám se, tohle nepočkalo," řekla Irina a posadila Draca do křesla.

„Irino, co se stalo? Měla si ho vzít na ošetřovnu," podivil se Severus, když uviděl slabého Draca.

„Lucius, to on mu to udělal, musela jsem zakročit," pohlédla udýchaná Irina na svého přítele.

„Co to povídáš, Irino, poznal tě? Tak, k čertu, Ino, viděl tě Lucius?" Profesor lektvarů škubnutím chytil pevně dívku.

„Ano, Severusi," pověděla Irina, která se podívala jeho směrem.

„Zbláznila ses, Irino? Všechno jsi zničila. Víš, jakou to dalo práci, tohle vše?" křičel na ni naštvaný Severus. Jen chtěl, aby byla bezpečí, a to je teď pryč.

„Laskavě na mě neřvi, Severusi, protože já prostě musela. Konečně to pochop. Už nedovolím, aby mu Lucius ubližoval. Je to přece můj bratr, má krev!" křičela na něj Irina.

„To dobře vím. Myslíš snad, že si zasloužil, aby se to takto dozvěděl?" zeptal se Severus a ukázal na zmijozela, který všechno slyšel.

Draco byl slabý od mučení svého otce, ale nejvíce mu dělala obavy Irina. To bylo poprvé za jeho život, kdy se ho někdo zastal, když nepočítal matku. Ona poslala na Luciuse omračovací kouzlo, pak ho odvedla k Snapeovi. Ale proč tady, proč ne na ošetřovnu? Zničehonic se začali hádat, křičet, pak slyšel něco, co slyšet neměl.

„Sestra? Ale já žádnou nemám," podíval se Draco dívce do očí.

„Jsem Irina Malfoyová, tvá starší sestra," pohlédla na děj dívka, po tváři se jí kutálela slza.

„Neznám tě. Nevím, kdo vlastně jsi. Nepamatuji si, že bych měl sestru. Byl bych si toho vědom, a omlouvám se, já prostě...." Draco byl velmi zmatený, nevěřil, že ona je jeho sestra. Jediné, co mohl udělat, bylo vyběhnout z komnaty, co nejdále.

„Draco," zašeptala Irina a v očích měla slzy.

Když se Lucius Malfoy vzpamatoval, uvědomil si, že je Draco pryč. Ale v hlavě měl teď jediné. Kdo, k čertu, byla ta dívka? Vypadala jako Irina, a to nebylo možné, byl jí přece na pohřbu. Když to nebyla ona, tak kdo? Je možné, že Irina celou tu dobu žila? A pokud ano, kde celý ten čas byla? Věděl Draco o její přítomnosti, že je jeho sestra? Tyhle otázky se honily Luciusovi hlavou. Zmijozelský princ byl zmatený a nevěřil tomu, co právě slyšel. On přece sestru nemá. Nebo snad ano? Proč si na ní tedy nepamatuje? Měl plno otázek a byla jediná osoba, která mu mohla dát odpovědi, a tou byla jeho matka.

„Matko? Matko?" volal do prázdného domu Draco.

„Synu, co tady děláš v tuhle pozdní hodinu?" zajímala se Cissa, jelikož už bylo opravdu pozdě.

„Kdo je Irina?" pohlédl na svou matku.

,,Kde jsi to jméno slyšel?" zarazila se Narcissa, když vyslovil její jméno.

„Matko, je to má sestra? Odpověz mi! Je to má sestra?" zvýšil hlas Draco, chtěl odpovědi a to hned.

„Ano, je to tvá sestra. Irina je tvá starší nevlastní sestra, kterou jsi měl rád nade vše," povzdechla si Cissa, protože ji bolelo pomyšlení na svou mrtvou dcerku.

„Tak proč si na ni, sakra, nepamatuji!" vyhrkl naštvaný Draco, měl vztek na všechno kolem sebe.

„Tvůj otec mi přikázal, abych ti vymazala paměť. Tak se i stalo, proto si na Irinu nepamatuješ," snažila se vysvětlit svému synovi Narcissa.

„Tak je to pravda. Opravdu mám sestru," povzdechl si Draco a už chápal pocity k Irině. Byly to city bratrské lásky.

„Možná jsem ti vzpomínky vymazala, ale ne tak úplně. Než jsem to udělala, odebrala jsem ti nějaké z tvé mysli," usmála se matka, jelikož chtěla, aby měl nějakou vzpomínku na sestru.

,,Opravdu? Ale proč?" udivilo ho to, proč matka něco takového udělala.