V malém domečku bydlel někdo, kdo se jmenoval Mask. Jak vypadal? Nosil kabát, který byl dlouhý až na zem. Jeho kabát měl velkou kapuci, kterou nesundal nikdy z hlavy. A obličej nikdo nikdy nespatřil. Dokonce se říká, že se s maskou narodil. Ale kdoví jestli je to pravda, protože nikdo kolem nebydlí. Ne, že by nechtěli, ale samotné podmínky na místě jsou zneklidňující. Voda je jenom z jedné studny a všude kolem je prázdnota. Žádné lesy. Žádné zvířata. Každý zvuk, který zazní v okolí je zuřící vítr a oheň, který praská v krbu. A před ním vždy sedí Mask fascinovaný z tančícího ohně. A u něho stojí v hnědé nádobě jeho malá kamarádka Daisy. Její tělo se leskne zelenou barvou a její ručky též a její malinká hlavička je posetá barvou červeně. Mask ozářen ohněm se s nadšením podívá na jeho nejhezčí a nejmilejší přítelkyni. Jeho nadšení se změní na šok. Jeho přítelkyně neměla hlavu napřímenou nahoru k světu místo toho ji měla skloněnou dolů. Maska zajímalo co se děje a tak pohladil Daisy po hlavě. Jakmile se ale dotkl, upadly jí dva vlásky na zem. Ruku rychle vrátil zpět ke svému tělu. Vyskočil a popadl ze stolku mísu a běžel ven ke studánce. Nabral vodu a s ní pospíchal k Daisy. Pomalu z misky nalil vodu Daisy a lehl si k ní a čekal, až se zlepší a bude jako dřív. Nemohl usnout... pořád musel myslet na Daisy. Ale spánek se rychle dostavil od vyčerpání. Jeho sny se pohybovaly od prvního dne setkání s Daisy až na krásné okamžiky s ní. Jeho oči se otevřely k novému dni, protáhl se a s rozzářením se rychle sedl a podíval na Daisy. Očekával rozzářenou Daisy světem a novým dnem. Ale místo toho uviděl, čím dál víc sklíčenou Daisy, dolil jí znovu vodu a čekal, co se stane. Pořád plynuly dny a Mask pořád dolíval vodu.