Osamocená...
Jde po ulici...
Dokonalá vražda, jedna za druhou... Už roky takhle jdou...
Jedna vražda za druhou...
Ale věř nebo ne,
ve stínech jak světélka plane,
zrak té bytosti.
A z každé jeho oběti,
už zbyly jenom kosti.
Již 6 let jej,
nikdo neviděl.
A tak z reality,
stala se povídačka.
Ale po 6ti letech,
zas vylez z té skrýše,
zase zabíjet.
Všichni lidé,
bojí se jej víc než moru.
Dalších dlouhých 6 let,
zabíjel bez výběru.
Pak zas zmizel,
lehce vzato,
jediné co po něm zbylo:
krev, kosti a bláto.
6 Let spal,
6 let zabíjel,
co bude pak?
To nikdo nevěděl.
6 Let míru,
uplynulo na Zemi,
ještě jej neviděli
a tak slavili.
66 Let uběhlo již,
od toho masakru.
Lidé již zapoměli,
na tu hrůzu co dřív tu byla,
ale ta hrůza,
na lidi nezapoměla.
Po 66ti letech,
zas vylezla z své skrýše.
Každý z lidí teď strachem sotva dýše,
teď zas ta hrůza vraždí,
a vraždit bude,
dalších 66 let.
Po 66 letech,
lidí je už jen pár,
ta nestvůra zmizela,
a jediné co zanechala,
byl zlost, smutek a žal.
666 let to prokleté číslo,
pak ten ďábel zase povstal,
tentokrát s úmyslem,
lidstvo vyhladit,
již se zas,
neztratí z povrchu,
ani za 666 let.
Navždy...
Ve stínu...