Do soutěže od The-Dolphins-Team

~Krásnohůlky jsou školou pro francouzské čaroděje a čarodějky. Jejich původ a historie zůstala dlouho neobjasněna. Tedy až do této chvíle.~

Když zemřela slavná bradavická čtveřice, o studium na škole, jež založili, byl stále obrovský zájem, ale celé to mělo jeden velký háček.
Zájemci totiž nepocházeli jen z Anglie (tehdy ještě bezejmenné země) a doprava do školy by byla náročnější.

Proto se francouzská polobohyně Lyra, dcera bohyně moří, rozhodla jednat. Lyra byla zároveň i sestrou vznešených delfínů, jelikož právě její matka tyto krásné tvory stvořila z mořské pěny se slovy: rester á jamais roi des mers et des oceáns.

Krásná polobohyně za pomoci vodních lidí postavila školu, kterou dnes známe jako Krásnohůlky. Nešlo to ovšem tak snadno.

Jak už to tak bývá, Lyra měla i své nepřátele. Tím největším byla polobohyně Drarys, dcera boha ohně. Nenáviděla oblíbenost a slávu své soupeřky do morku kostí a kula proti ní strašlivý plán.

Když bylo ve škole nejvíce žáků, bez varování zaútočila. To, co Lyra tak dlouho budovala, spálila bez slitování na popel. Všichni studenti, včetně Lyřiných potomků, v požáru uhořeli.

Žal a zloba dcery moře přerostly v šílenou pomstychtivost, a polobohyně spolu bojovaly dlouhých sto let.

Vyčerpané a zlomené uvnitř i zvenčí se připravovaly na poslední závěrečný souboj.

Noc před ním se Lyře zjevil duch Roweny z Havraspáru a chytře jí poradil, aby svou nejsilnější část magie schovala do stříbrno-smaragdového náramku, který dostala od své matky k sedmnáctým narozeninám a použila ho proti Drarys v nečekaném okamžiku.

Rowena však nebyla sama, kdo chtěl mazaně svému oblíbenci napovědět.

Stejné noci se i dceři ohně zjevil duch proslulého černého mága Salazara Zmijozela.

Jelikož on i Drarys měli stejný záměr, vyčistit svět od mudlorozených kouzelníků a čarodějek, propůjčil jí část své magie. Ve skutečnosti mu však šlo o něco jiného - toužil pro svého dědice získat ohnivý meč, který vlastnila právě Drarys, aby mohl nastolit vládu čistokrevných čarodějů.

Legenda však pravila, že pokud někdo polobohyni meč ukradne, Drarys navěky upadne do hlubokého spánku. Salazar mazaně půjčil Drarys část své magie i když věděl, že duel nemá šanci vyhrát a poté se chtěl zmocnit meče.

Následující souboj byl nelítostný a krutý.

Už to vypadalo, že Lyra bude poražená, když v posledním okamžiku hodila dcera moří po své soupeřce náramek, který ukrýval její nejsilnější magii.

Drarys pochopitelně zareagovala a použila propůjčenou moc.

Na chvíli jako by se zastavil čas. Mořské vlny přestaly bít o útesy, šelest ve stromech utichl.

Poté se ozvala obrovská rána. Na nebi se objevil vesmírně modrý delfín a rubínově rudá růže.

Zablesklo se a hrom na sebe nenechal dlouho čekat. Ve stejný okamžik se oboum dívkám zastavilo srdce a vydechly naposledy.

***

Téměř dvě stě let o bývalé francouzské škole skoro nikdo nevěděl.

Jednou se však vodní nymfa Cleaetris od staré mořské panny, jenž žila právě ve Francii, dozvěděla, co se stalo a tato zpráva se brzy dostala i k nejmladší dceři bohyně moří, Aquaryss.

Aquaryss obnovila práci své starší zesnulé sestry a škola opět začala fungovat.

Do 18. století  institut navštěvovali pouze čarodějky a kouzelníci, ale jistá Holly Delacourová na francouzském ministerstvu navrhla aby byli přijímáni i polobozi a polobohyně, nymfy, víly a elfky.

Celá historie francouzské školy Čar a Kouzel v Krásnohůlkách je sepsaná vílími runami a ukryta v malém kostelu, jenž stojí poblíž institutu. Zároveň je kniha přístupna pouze potomkům Lyry.

Jsou jisté spekulace a kauzy o tom, že některá nebezpečná kouzla, jenž vytvořil nejhrozivější černokněžník první poloviny dvacátého století - Gellert Grindelwald, pocházejí ve skutečnosti z této přísně střežené knihy. Jak se k ní mohl Grindelwald dostat není známo, ale všemi známá (ne)oblíbená redaktorka kouzelnických novin Denní Věštec Rita Holoubková přišla s teorií, že obávaný kouzelník byl pravnuk poslední pokrevní dědičky Lyry - Aleyi Meneroson.

Někteří se zas domnívají, že Grindelwaldova matka byla vodním hybridem - napůl člověkem, napůl delfínem. O těchto tvorech je ve francouzských dějinách pár zmínek. Mezi nejznámější patří veršovaná próza o Willow, hybridovi ženského pohlaví, která je známá pro svoji lásku ke stejnému pohlaví nebo sbírka poezií o posmrtném usmíření Drarys a Lyry.
To by vysvětlovalo, proč trpěl heterochronomií, jelikož hybridi měli běžně každé oko jinak zbarvené.

Ať už je pravda jakákoliv, Krásnohůlky pro nás budou vždy zahaleny do mlhy tajemství a fascinující magie.

Budu ráda za zpětnou vazbu.
Ali 💕