Raelin s Darreonem seděli v kočáře a část cesty neřekli ani slovo. Darreon ji sledoval, ale ona se jeho pohledu vyhýbala a radši sledovala krajinu za okny. Avšak to ji nezachránilo, před jeho první otázkou, kterou položil.

"Nechceš mi něco říct?"

"Co máš na mysli?"

Stále neodtáhla oči od okna, ale jeho odkašlání přitáhlo její pohled. Seděl tam, narovnaný a se založenýma rukama na prsou. Propaloval ji pohledem a zjevně se mu její odpověď nelíbila.

"Jsou tu hned dvě věci. První, to tvé dostaveníčko, s někým. A druhá, proč se mi tvá teta od rána vyhýbá?"

"Co by tě na mé dnešní schůzce zajímalo?"

Druhou věc nechala bez odezvy. Věděla, že se k ní později vrátí, počítala s tím. Darreon šokovaně zamrkal, ale na odpověď nemusela dlouho čekat.

"Co by mě na ní zajímalo? Zdali jsi nás poslouchala, když jsme o něm mluvili? Nebo jsme mluvili do větru?"

"Samozřejmě, že poslouchala. Jen jsem ho chtěla poznat sama."

"Na tom plese ti to nestačilo?"

"Tam jsme byli mezi ostatními. V zahradě jsme měli jistý druh soukromí."

"Zkoušel na tebe něco? Obtěžoval tě?"

"Ne. Kdyby ano, utekla bych, jak jsi mi radil."

"Aspoň že v tomhle jsi poslouchala."

"Tím chceš říct co přesně?"

"Kdybys nás lépe poslouchala, tak bys s ním nikam nešla."

"Chápu, že se ti to nelíbí, ale snad mám nárok na to chodit si, s kým chci. kam chci. Nebo ani na to nemám právo?"

"Samozřejmě, že máš, ale je velký rozdíl, bavit se s někým, nebo se bavit s mým bratrem."

"Tak přeci je rodina. Mohu jej poznat, stále je můj strýc a nic mi neudělal, ani ve mně nevyvolal dojem, že bych se jej měla obávat."

"Takže si myslíš, že je neškodný? Že nikomu nic neudělal? Že je třeba jako já, nebo tvoje teta?"

"Ne, to zase ne. Věřím, že se dopustil všech těch špatných věcí, jak jste mi říkali, ale každý se může změnit."

"On ne."

"Mluvíš, jak teta."

"Ta na rozdíl od tebe ví, jaké to je, když se tě pokusí někdo zabít a ten někdo je tvůj příbuzný."

"Umím se o sebe postarat. Mám tvůj výcvik a teta mě též něco naučila. Nemusíš se o mě bát."

"To že nějaké zkušenosti máš, je jenom dobře, ale proti němu by ti nestačily."

"Nezměníme téma? Co jsi dělal včera na plese?"

"Co máš přesně na mysli?"

"Tvůj rozhovor s králem, když jsem odešla, a kde jsi byl potom."

"Pouze se ptal na některé záležitosti, které jsme museli vyřešit. A to, kde jsem byl, na rozdíl od někoho shledávám plesy, jako moje sestra, velmi nudné a tenhle nebyl výjimkou. I když jsi na něm byla ty a byla jsi překrásná."

"Děkuji za kompliment, ale jaké záležitosti, drahý otče?"

"Záležitosti týkající se armády a taky kdo by mohl být příštím králem, nebo královnou Hybernu."

"A kdo bude po králi sedět na trůně?"

"Volba je pouze na tři. Brannagh, Dagdan a Ramnia."

"A koho by král upřednostňoval?"

"To už je složitější."

"V čem přesně?"

"Každý je vhodným adeptem, a jak znám svou sestru, bude se rvát o to, aby si tohle postavení zajistila pro sebe."

"Chápu. Takže jí budeme nejspíš všichni podporovat, že?"

"To budeme. Pokud tvoje teta usedne na trůn, některé věci se na Hybernu změní a řekl bych, že k lepšímu."

"Jistě."

S tím Raelin utnula debatu a oči vrátila k oknu. Doufajíc, že zapomněl na předchozí, druhou otázku. Bohužel se bála, že takové štěstí neměla.

"Ještě dvě věci, Raelin, které musíme probrat. I když to jedno bude spíš oznámení."

Raelin zamrazilo a oči opět vrátila na něj, snažíc se nedat znát strach a následnou obavu z možných následků.

"Jaké přesně?"

Darreon jí podal jistou listinu. Rozložila ji a projela jen letmo pohledem. Postřehla tam pár slov, ale hlavně jejich dvou jména. Víc to ani nečetla a oči vrátila na Darreona.

"Co je to?"

"Oficiální prohlášení, že jsi moje dcera. Nikdo nebude moct zpochybnit tvůj titul, a ani nárok na majetek, který by ti připadl v případě mé smrti."

"Počkej, takže král mě uznal? Neměl s tím, jakýkoliv problém?"

"Ano uznal tě, a ne neměl s tím problém. Přeci jenom jsem druhý princ Hybernu a ty jsi má jediná dědička, aspoň pro zatím."

"Děkuji, tati. Nevím, co na to říct."

"Zkrátka to přijmi a neříkej nic."

Raelin se nahrnuly slzy do očí a přesedla si vedle něj. Pevně jej objala a on ji chytil kolem ramen a rukou pohladil po hlavě, jak ji u sebe držel. Jenže to, co následovalo, jí vyděsilo nanovo.

"A teď ta druhá věc, kterou se snažíš tak pečlivě zamluvit."

"Narážíš na tetu, že?"

"Ano. Narážím na tvou tetu."

"Nejsem si jista, zda vím, proč se ti vyhýbá."

"Já myslím, že to víš zcela jasně."

Darreon ji od sebe odtáhl a změřil si ji pohledem. Už nemohla zatloukat, musela s pravdou ven. Lepší bude, když se to dozví teď od ní, než v sídle a bude moct ublížit Tassarionovi.

"Jak to říct. Je to komplikované."

"Raelin, bitvy jsou komplikované a tohle bitva nejspíš nebude. Nemám pravdu?"

"Ne, ale bitva se z toho může stát."

"Raelin, běž rovnou k věci. Víš, že tohle rozpatlávání nemám rád."

"Dobře. Já... Dneska ráno jsem krvácela."

"Tohle je u žen zcela normální. Mají své dny, rodí."

"Ano, ale to není to krvácení, které myslíš."

"S kým ses vyspala?"

"Musíš mi slíbit, že se nebudeš zlobit."

"Nebudu se zlobit na tebe. Nevyspala ses s Dagdanem, že ne?"

"Ne, s ním ne. Slib mi, že ho nezabiješ."

"Dagdana zabije Ramnia, jestli myslíš tohle."

"Ne, myslím toho dotyčného, s kterým jsem strávila noc."

"A ten někdo byl?"

"Slib, že ho nezabiješ."

"Možná ho jenom přizabiju."

"Tati, prosím."

"Dobrá, nezabiju ho teď."

"Nezabiješ ho vůbec."

"Kdo by mi v tom mohl bránit."

"Já?"

"Zlatíčko, akorát by sis ublížila."

"Slib to, prosím, jinak ti to neřeknu."

"Dobrá, slibuji."

"My se včera opili."

"Myslím, že se tam opilo víc párů, ale nečekal bych, že jedním z nich, budeš i ty."

"Stalo se to rychle, a pak u něj v pokoji..."

"Raelin, nebudu to opakovat víckrát. Řekni mi konečně, kdo to byl, nebo ho vážně zabiju."

"T... Tassarion."

Raelin jeho jméno zašeptala skoro neslyšně, doufajíc, že to Darreonovi bude stačit. Spletla se.

"Prosím zopakuj to a nahlas, protože mám pocit, že jsem tě špatně slyšel."

"T... Tassarion."

Rukou udeřil do dveří kočáru tak, že v místě, kde udeřil, zůstaly hluboké rýhy. Raelin se vyděsila a odtáhla, tak že se zády opírala o druhou stranu kočáru a okno na ní, hned vedle dveří.

"Ah... Omlouvám se, nechtěl jsem takhle zareagovat."

"V... V pořádku."

"Musíš pochopit, že jsi zkrátka má dcera a v některých ohledech budu reagovat přehnaně. Tohle je jedna z nich."

"Vždyť nic neříkám."

"Jen jsem chtěl, abys věděla, že to nebude myšleno na tebe, tyhle reakce."

"Jistě. Zlobíš se na mně? Myslíš si, že jsem nezodpovědná?"

"Trochu se zlobím a ano jsi i trochu nezodpovědná. Rád bych řekl, že jsem v tvém věku byl stejný, ale já si tohle nemohl dovolit."

"Jistě. Teta mi řekla, že o tom nesmí nikdo vědět a rozumím tomu. Jsem žena a zjištění, že nejsem neposkvrněná, by nebylo asi nejlepší pro můj budoucí sňatek."

"Tohle se dá vždy obejít. Spíš jsme to mysleli tak, že kdyby se nám něco stalo a nemohly bychom tě dál chránit, mohl by se o to postarat třeba tvůj budoucí manžel."

"Ty myslíš, že kvůli mému původu, bych mohla špatně skončit? Nebo narážíš na to, že i kdybych byla kdokoliv jiný, tak mi hrozí nebezpečí i tak?"

"Ano, přesně na tohle vše narážím."

"A kdybych se provdala za někoho z královské rodiny, či nějakého šlechtice, pomohlo by to?"

"Šlechtice ano, ale z královský rodiny jsou jenom tři možnosti a ty dvě, na ty nechci ani pomyslet."

"Král a Dagdan, že?"

"Ano. Tihle dva nepřichází v úvahu."

"A myslím, že tu třetí možnost asi uhodnu."

"Nejspíš ano."

"Takže není východisko, musím se hold dobře provdat."

"Anebo zůstat svobodná."

"Myslíš, že by to něčemu pomohlo? Kdyby se tobě, tetě a strýci něco stalo a oni by zjistili, kdo jsem, neprovdaná jsem jim vydána na milost."

"Nikdo to nezjistí, o to se nemusíš nijak obávat. A manželství se dá taky obejít. Můžeš uzavřít dohodu."

"Uzavřít dohodu se mi z hloubi duše příčí. Chtěla bych se jednou provdat, a to z lásky, jenže vím, že takový luxus si nejspíš nedovolím."

"Opravdu myslíš, že nejde uzavřít dohodu a nebýt šťastný?"

"Nevím, nerozumím tomu. Vždyť ještě včera jsem nemusela řešit problémy s panenstvím."

"A co kdybych ti řekl, že někdo v tvé blízkosti, takovou dohodu uzavřel?"

"Kdo s kým uzavřel takovou dohodu?"

"Solomon a Ramnia. To že se tvá teta vdala velmi mladá, víš. Ale Solomon nechtěl, aby byla nešťastná, proto takovou smlouvu uzavřeli."

"To uznávám, ale teta byla tehdy dítě, bylo jí pouhých deset. Mě už tolik dávno není. Sám si vzpomínáš, jak jsem vypadala, když jsem k vám přišla."

"Deset? Ano, bylo jí deset, ale tvoje teta už dávno nebyla dítětem, za které ji v tu dobu měli. Byla nucena v nízkém věku rychle dospět. A ano, vzpomínám si, jak jsi vypadala, když jsi k nám přišla. Nikdy to z hlavy nedostanu, v jakém stavu jsem tě nalezl."

Raelin nic neřekla a opět se k Darreonovi přitulila a pevně ho objala. I ona si pamatovala, jak ji našel. Pamatovala si tu bolest, kterou v ten den pocítila a ten strach, že se nedožije dalšího dne. Vlastně do dnes děkovala Matce, že se tam Darreon objevil včas.

"Proč jsi toho rána nepřišla za mnou?"

"Byla jsem vyděšená a běžela jsem k jiné ženě. Bylo mi blbé chodit za tebou, aby to nebylo ještě víc divné."

"To chápu, ale nemusíš se za takové věci stydět. Klidně za mnou můžeš kdykoliv přijít, ať se to bude týkat čehokoliv. I když chápu, že některé věci budeš radši probírat s Ramniou."

"To sice ano, ale bylo mi nepříjemné chodit za tebou v bílé košilce s krvavou skvrnou v jistých místech."

"Dobře, pro tentokrát tohle nechám být, ale jakožto svému otci bys měla důvěřovat. Já ti taky téměř vše říkám."

"Téměř vše neznamená vše, Darreone. To jistě chápeš, ne?"

"Teď jsi mě skutečně ranila, a co by tě tak zajímalo, když říkáš téměř vše."

"Odpusť, tatínku, a myslím tím to, co mi nesděluješ. Jako třeba s kým trávíš noc, když z tvého pokoje vychází, jak tvé, tak dámské stény, které tvá nebohá dceruška musí poslouchat."

"Tak drahá dceruško, pro tvou informaci. Ty by sis možná měla přestat plést moje vzdechy se vzdychy tvého strýce. Jednorázovky já nevedu a na dlouhé vztahy nemám momentálně čas, ani chuť."

"Cožpak bys mi nechtěl dát maminku? Já bych chtěla, aby sis nějakou partnerku našel."

"Nejde o to, že bych ti nechtěl dát maminku, ale jde o to, že jsem stále nenašel takovou, která by za to stála. V tomhle závidím své sestře, že se dokázala zamilovat."

"A co Melisse? Je vdova, její dcera je již dospělá a žije sama. A myslím, že byste byli krásný pár, navíc ji znám."

"To máš sice pravdu, Melisse znám o něco déle než tebe. Byla to naše chůva. Její dceru také, ale jak to jenom říct... Neklapalo by to."

"Proč nechceš zkusit vztah s její dcerou?"

"Protože bych ji nechtěl vystavět strachu, že by se musela neustále ohlížet přes rameno."

"A jiná vhodná adeptka by se nenašla? Třeba nějaká šlechtična? Co vím, tak teď jich přibylo celkem hodně."

"O Hybernskou dívku nestojím. Všem jde o jedno, o mé postavení."

"Tak když ne z Hybernu, tak co Prythian? Je blízko a jistě je tam mnoho vhodných dam. Navíc by jí nemuselo hrozit nějaké velké nebezpečí."

"Prythian je pro nás momentálně nedostupný, pokud nepočítáme Jarní dvůr."

"Tak se můžeš s Tamlinem domluvit, že bys připlul jako host, a pak se třeba po nějaké porozhlédl. Jistě by tě nezradil a neprozradil tvé úmysly králi."

"Ty malá dohazovačko, já vím moc dobře, o co usiluješ. Oceňuji tvoji snahu, ale přivést si ženu nyní do této doby, by přidělalo jenom další potíže a zkomplikovalo plány."

"Vždyť si nemusíš přivést jen tak nějakou ženu. Nikdo nemusí vědět, že sis našel budoucí manželku. Může pracovat v tetině sídle, třeba jako moje dvorní dáma."

"Myslím, že jsi přeslechla to slovní spojení: ZKOMPLIKOVALO PLÁNY."

"Nikoliv, ale když mi maminku nechceš dát, tak si nějakou pořídím sama."

"Myslím, že ti stačí ty dvě maminky, které jakž takž máš."

"Ramnia je matka Tasse a Melisse už taky dítě má. Sice mě obě vychovávají, ale jedna je teta a druhá chůva. Brala bych nějakou skutečnou mámu."

"V tomhle máš pravdu, ale Ramnia tě miluje jako svoji vlastní. Rád bych ti nějakou takovou matku dopřál, kdybychom žili v lepší době, bylo by snazší si najít ženu, která by mě skutečně milovala, proto jaký jsem, ne proto, jaké mám postavení."

"Ano, přála bych si matku a tobě bych přála takovou ženu, ale mám strach."

"A čeho se bojíš?"

"Že až budeš mít své opravdové dítě, budu najednou ta vedlejší. Přeci jen nejsem tvá krev a nikdy nebudu tvá skutečná dcera. Až budeš mít svého potomka, tak on bude pro tebe víc než já a zase budu sama. Přijdu i o tebe."

Darreon na ni hleděl s šokem, pak ji k sobě víc přivinul a její hlavu si schoval do hrudi. Políbil jí do vlasů a vydechl. Raelin to nevydržela a rozbrečela se mu do hrudi.

"Když Matka jednou dá, tak budu mít vlastní dítě, ale nic na tom nezmění ten fakt, že jsem tě za svou dceru přijal, i když nejsi mé krve. Nikdy nebudeš sama, nikdo z naší rodiny to nedovolí. Já to nedovolím."

"Nechci o tebe ani o nikoho z rodiny. Beru vás jako svou rodinu a děsí mě představa, že se jednou ráno probudím a ty mě vyhodíš z domu se slovy, že mě nemáš rád a nikdy jsi neměl. Bojím se, že jsem pro tebe jen zodpovědnost, kterou sis pustil do domu."

"Kdybych nechtěl, tak si tu zodpovědnost do domu nepustím, ale byla to má volba a rozhodně neměním svá rozhodnutí ze dne na den. Tohle rozhodnutí nikdy nezměním, ať se stane cokoliv."

"Věřím ti, ale co když až tu bude nějaká žena a dítě, budu nic."

"Ty nic nikdy nebudeš. Pořád budeš moje maličká holčička. Podívej, už jsme skoro doma."

Raelin vykoukla zarudlýma očima a podívala se ven. Skutečně přijeli na panství. Kočár se zastavil u vchodu, ale ona se nehodlala zvedat. Ani on nespěchal, takže v kočáře spolu ještě chvíli setrvali v objetí. Darreon ji utěšoval a snažil se ji uklidnit.

Hezký nový rok všem❤