Raelin se probudila s bolestí. Sluneční světlo se snažilo protáhnout mezi zataženými závěsy a osvětlit pokoj. Její tělo však odmítalo spolupráci a chtěla se víc přitisknout k tomu teplu, které jí hřálo do zad. Ucítila ruku, jak jí objímala kolem pasu a tiskla k majiteli. Její srdce vynechalo úder, když jí to došlo. Okamžitě se odtáhla a posadila, což byla chyba. Její hlava se rozbolela a ona se zaskuhráním za ni chytila. Očima zabloudila na osobu spící vedle ní.

Poznala ty blonďaté vlasy, jak se rozprostíraly po polštáři. Viděla každý sval, který Tassarion za ta léta tréninku vyrýsoval. Pohladila ho po hlavě, jenže její oči zaznamenaly něco, co nechtěla. Tassarion se otočil na záda a deka sjela o něco níž. Odkryla jeho nahé břicho a nemusela hádat, co se skrývalo pod ní. Byl nahý. Ihned sklonila zrak na své tělo, aby se ujistila, že ona není, jenže opak se stal pravdou. Její tělo zakrývala jen ona deka.

S vyděšením vylezla z postele a spadla s bolestí na zem. To se už i Tassarion probudil. Naštěstí Raelin stáhla deku, kterou byla přikrytá na zem, aby se zakryla, jenže tím způsobila vyděšený pohled Tassariona. Na bílém prostěradle v místě, kde doposud ležela se rozprostírala krvavá skvrna. Pohled se mu přesunul na Raelin, která k němu zvedla oči od slz. Pochopil, čeho se dopustili. Rychle vstal, natáhl na sebe kalhoty a přešel k ní. Chtěl jí pomoct, jenže ona se od něj odtáhla a snažila se dostat z jeho dosahu. Přitom si přidržovala pokrývku na svém nahém těle a očima od slz hledala spodničku.

I Tassarion se podíval po pokoji, aby ji našel. Nebyl hloupý, aby mu nedošlo, o co se Raelin snažila. Bral to aspoň trochu pozitivně, nekřičela. Spatřil její spodničku kousek od oblečení a okamžitě pro ni došel a zvedl. Následně se vrátil k rozklepané Raelin a podal jí ji. Rychle si ji převzala a přetáhla přes vlasy a tělo. Ustoupil o pár kroků a pozoroval jí se strachem, jak se pokusila postavit. Třásla se. Chvíli se nic nedělo, než se Raelin rozešla ke dveřím. On se ale nepohnul. Nebyl toho schopný.

Raelin vyšla na chodbu a rychlým krokem zamířila k vedlejšímu pokoji, kde spala teta se strýcem. Ani neklepala a otevřela dveře. Očima se zaměřila na postel, kde ti dva spali. Raelin se sice klepala, ale rozešla se k nim. Cítila, jak se na její nohy pod suknička přilepila. Ani se nemusela podívat, aby to poznala. Ten pocit již trochu znala, kdy se na ní lepí oblečení od krve.

"T... Teto?"

Ramnia zaskuhrala, ale Raelin si byla moc dobře vědoma toho, že je Ramnia vzhůru. Když se na ni zaměřily její fialové oči, ucítila, jak jí v očích opět štípou slzy. Ramnia si toho i skrz tmu povšimla a okamžitě seděla a prohlížela si ji. Její pohled se zastavil na krvavém místě na bílé spodničce. Chvíli si to místo měřila pohledem, než zvedla oči k uplakané Raelin.

"Co se stalo?"

"Já... Já nevím, teto. S Tassem jsme chtěli jít spát a dneska..."

Raelin se snažila mluvit souvisle a celkem se jí to dařilo. Avšak Ramniina ramena se napjala, když začala onu větu a ani ji nedořekla, když spatřila v jejích očích nevraživost. Raelin se už ani na nohou neudržela a padla na kolena vedle postele. Ramnia k ní okamžitě poklekla a objala. To už byl vzhůru i Solomon a hleděl na plačící Raelin a rozhněvanou Ramniu. Chtěl se zeptat, co se děje, jenže dveře se opět otevřely a v nich stál vyděšený Tassarion. Ramnia na svého syna naštvaně pohlédla a zavrčela.

"Solomone, mohl bys Tassariona odvést z mého dosahu a promluvit si s ním?"

Raelin přejel mráz po zádech z onoho tónu a nebyla jediná. Tassarion sledoval Raelin a držel se, aby se sám nerozbrečel, jak ji tam viděl. Ublížil jí. Solomon se vyhrabal z postele a syna vyvedl z pokoje a zavřel za sebou. Ramnia Raelin chvíli konejšila, než se odtáhla a pohlédla jí do očí.

"Bolí tě něco?"

"Jen trochu hlava a..."

"Dobře."

Ramnia ji tak zanechala, vstala a došla ke skříňce. Vytáhla z ní menší lahvičku a donesla ji Raelin. Ta chvíli váhala, než si ji od ní převzala a vypila. Věřila jí. Ramnia si oddechla a pomohla Raelin na nohy. Dovedla ji do koupelny, kde připravila koupel. Pomohla jí se svléknout a do vany, kde se Raelin schoulila do klubíčka.

"Musíš se umýt. Já ti zatím připravím oblečení, ano?"

Raelin přikývla a Ramnia ji ponechala o samotě. Chvíli se ve vaně jen choulila, než se skutečně začala omývat. Snažila se ze sebe smýt všechny známky krve a potu. Musela ze sebe vše smýt. Takhle to dělala nějakou dobu, než si připadala dostatečně čistá. Až tehdy vylezla z vody, která stihla již vychladnout a utřela se. Zabalila se do županu, jenž se tam nacházel a vyšla z koupelny. Ramnia seděla na posteli oblečená a čekala na ni.

"Jak se cítíš?"

"Už o něco líp, děkuji."

"Dobře. Takže se teď oblékneš a pak mi řekneš, co si ze včerejšího večera pamatuješ, ano?"

Raelin přikývla a Ramnia jí začala oblékat do čistého. I ji učesala vlasy, přesto po celý čas nepromluvily jediné slovo. Raelin to nevadilo, aspoň se mohla vynasnažit si na vše potřebné vzpomenout. Musela si vzpomenout. Jenže čím víc se snažila, tím hůř to šlo. Když byla hotová, Ramnia ji otočila na sebe a stiskla jí obě ruce. Neměla v úmyslu na Raelin tlačit. Ta zvedla oči, aby spatřila starostlivé oči matky. Zhluboka se nadechla a začala.

"Já... Pamatuji si, že jsme byli na plese. Princ Dagdan mě dovedl k Tassarionovi, než odešel, Tass ho propaloval pohledem..."

"O tom, že ti dělal společnost vím a ani trochu se mi to nelíbí."

"Rozumím. Potom jsme s Tassem došli ke stolu s nápoji. Tassarion tam začal pít... Hodně pít. A já pila s ním, jelikož jsem ho v tom nechtěla nechat. Trochu jsme se opili, ale stále jsem si byla všeho vědoma. Chtěla jsem Tassariona odvézt, než ztropí nějakou scénu. Došli jsme do jeho pokoje, kde jsem ho posadila na postel a sundala boty. Jenže on neměl dost. Vytáhl láhev, ani nevím, kde ji vzal a napil se. Pak mi ji podal se slovy, že bych se měla taky napít."

"A ty jsi to udělala?"

"Ano, ale jen trochu. Myslela jsem, že se nic nestane, jenže potom mám výpadek. Sice tam je pár jasných chvil, ale není jich tolik."

"Jaké třeba?"

Raelin se zamyslela, jak si snažila jednotlivou scénu vybavit. Jenže při tom její tvář nabrala narudlou barvu a Ramnia pochopila, co si zhruba Raelin pamatuje. Povzdechla si a postavila. Začala po pokoji pochodovat a přemýšlet, jenže jí nic nenapadalo. Pohled vrátila na Raelin a vydechla.

"Ví někdo, co se včera stalo?"

"Myslím, že ne. Že jsme byli sami."

"Výborně. Musíme doufat, jinak je tvá pověst v háji. Nicméně mám špatnou zprávu, budete to muset s Tassarionem sdělit Darreonovi."

"Co? Proč?"

"Proč asi, Raelin?"

"Ne, to ne. Zabije nás. Vždyť jsem..."

"Pro něj jako dcera. Právě proto Raelin. Buď mu to řeknete vy, nebo já se Solomonem. Co myslíš, že bude horší?"

"Vy dva."

"Správně."

Raelin si povzdechla a svěsila ramena. Měla pravdu. Museli mu to říct, jenže se jí to ani trochu nelíbilo. Děsilo ji, co přijde v momentě, kdy mu to sdělí. Darreon je oba zabije, pokud to neudělá Solomon, až mu to Tassarion řekne.

"Musíme hned?"

"Ne, ale čím dřív, tím líp."

"Nechci teď Tasse vidět. Bojím se."

"Že tě přestane mít rád?"

"Že mnou začne opovrhovat."

"To se nestane, drahá. Neměj strach."

"Dobře, budu ti věřit."

Ramnia ji jemně vzala za ruce a postavila ji. Společně zamířily do jídelny, kde se na snídaly. Sice se k nim po cestě připojil Darreon, ale po Solomonovi a Tassarionovi jako by se slehla země. Darreon se sestrou řešil, kdy plánují odjet, ale Raelin je nebyla schopna vnímat. Sotva něco snědla a byla si vědoma toho, že si její nechutě k jídlu Darreon jistě všiml. Avšak se neptal. Nevadilo jí to. Málem by ani nepostřehla sluhu, který k ní přišel s dopisem.

"Paní? To je pro Vás."

"Děkuji."

Raelin se na něj usmála a dopis si převzala. Následně vstala a odešla od stolu. Možná za ní pak Darreon přijde, ale to teď řešit nechtěla. Vstoupila do svého pokoje a posadila se na postel. Dopis si chvíli prohlížela, než jej opatrně otevřela. Písmo bylo úhledné a dopis i krásně voněl, že by šeřík?

Drahá Raelin,
na plese jste mě očarovala a já nedokáži myslet na nic jiného než na Vás. Na vaše krásné lesklé vlasy, vaše úchvatné oči a příjemný hlas. Byl bych potěšen, kdybyste přijala mé skromné pozvání a v deset se se mnou prošla po zahradě, než budete nucena s rodinou odcestovat.
Váš drahý přítel, Dagdan

Raelin zaplesalo srdce radostí a okamžitě zvedla oči k hodinám. Měla hodinu. Rozhodla se tedy se převléct a upravit. Komorná, kterou následně zavolala přišla okamžitě a pomohla Raelin se vším. Během těchto příprav někdo zaklepal na dveře.

"Ano?"

Raelin se otočila ke dveřím, ve kterých se objevila pro ni známá postava. Darreon si ji měřil pohledem, když spatřil její přípravy. Pomalu se k ní rozešel. Stál kus od ní, když si všiml onoho dopisu a zvedl ho. Raelin byla v tu chvíli na nohou a pokusila se mu dopis vzít. Jenže marně. Jeho relativně klidný pohled se změnil. Netvářil se nadšeně a spíš dopis propaloval pohledem. Oči pak zvedl na Raelin a zavrčel.

"Nikam nejdeš."

"Ale otče, je slušnost přijmout pozvání prince."

"To sice ano, ale ne od něj. Zakazuji ti tam jít."

"Nemáš nárok na to mi cokoliv zakazovat."

"Jsem tvůj otec!"

"A já jsem již dospělá!"

"Raelin Valdis, nezvyšuj na mně hlas."

"Odpusť otče."

Raelin sklonila pokorně hlavu a svěsila ramena. Darreon si promnul nos a zasténal. Neměl rád, když musel používat tuto autoritu. Byl rád, že si včas všiml oné komorné, jinak by to mohlo dopadnout jinak. Ale oba věděli, že se staral jako starostlivý otec. Neměl Dagdana rád, stejně jako Ramnia, jenže Raelin neměla na vybranou. A on to věděl. Nebyli v domě jeho sestry, nýbrž v královském sídle. Chytil Raelin za ruce, čímž docílil, že k němu zvedla svůj ustaraný pohled.

"Dávej na sebe pozor, ano? Pokud si něco zkusí, okamžitě, opravdu okamžitě utečeš. Budeš-li se cítit ohrožená, uteč. Poslouchej své instinkty, ano?"

"Dám si pozor, slibuji."

Raelin jej objala, než zamířila do zahrad. Tušila, že za ní Darreon někoho pošle, aby na ni dohlédl, ale nedávala mu to za vinu. Dagdanovi nevěřil a musel zvážit všechny možnosti. Ona si tím nehodlala nechat zaplnit hlavu a chtěla si ten čas s princem užít. Dagdan čekal před dveřmi vedoucích do zahrad. Zjevně jej nenapadlo, že by nepřišla.

Vždy dostal všechno, co chtěl a nyní chtěl ji. Nasadila nevinou tvář, zvedla štít a pomalu s hlavou hrdě vztyčenou kráčela k němu. Všiml si jí okamžitě. Došla k němu a uklonila se mu. Potěšilo ho to, ale snažil se to nedat znát. Když se narovnala, usmála se na něj.

"Děkuji za pozvání."

"Doufám, že jsem Vás neurazil."

"Nikoliv, potěšilo mě to."

"Opravdu?"

"Ano. Myslela jsem, že si na mě již nevzpomenete."

"To bych si nedovolil. Na takovou pohlednou a milou dámu, bych nikdy nezapomněl."

"Lichotíte mi, princi."

Dagdan si neodpustil zamlaskání. Řekl jí, že nemá rád takové formality, a přesto to nyní udělala opět. Nemohl se jí divit. Hrála si na dívku, kterou se snažili vychovat podle dokonalé etikety a on to porušoval.

"Odpusťte Dagdane, zapomněla jsem."

"V pořádku."

Princ se na ni usmál a nabídl jí rámě. Opatrně se ho chytila a dveře se v ten samý moment otevřely. Spolu vyšli do krásné zahrady plné květin. Raelin jim musela nechat, že se o zahrady krásně starali. Mířili cestičkou mezi květinami, které Raelin třeba ani nepoznala. Občas se zastavila, čímž donutila zastavit i svého společníka a prohlédla si ony květiny. U některých jí Dagdan řekl, která to zrovna je. Žasla, kolik toho znal, ale nahlas to neřekla. Jen vždy zčervenala a rozešla se s ním dál.

"Povězte mi, Raelin, jak Vás Darreon našel?"

"Můj otec? Upřímně nevím, nikdy mi to neřekl. Jedno ráno jsem se probudila, několik dnů po matčině smrti, a on tam stál se slovy, že jsem jeho dcera a dá mi domov."

"A vy jste jen tak šla?"

"Chvíli jsem váhala, ale matka mi o něm vyprávěla, tudíž jsem mu posléze uvěřila. A své slovo dodržel."

"Udělal z Vás princeznu."

"Ano, ačkoliv princeznou nejspíš nejsem. Jsem jen bastard prince."

"To nic nemění na tom, jaká krev Vám koluje v žilách."

"To je sice pravda, ale Váš strýc mě nikdy neuzná."

"Myslím, že jste se mu včera líbila. Když jsem s ním mluvil, ptal se na Vás."

"Ptal se Vás na mne?"

"Ano. Chtěl slyšet můj názor."

"A co jste mu řekl?"

"Jen a pouze pravdu. Že jste zdvořilá a milá dívka. Možná nejste tolik komunikativní, ale to bylo možná i tím, že to byl Váš první ples. A upřímně si myslím, že se brzy ukáže, jaká jste."

"Ah... Děkuji, Dagdane."

"To nestálo za nic."

Dagdan se na ni mile usmál a zastavil. Otočil se čelem k ní a zjevně chtěl ještě něco říct, když se u dveří objevil Solomon. Rozhlédl se po zahradě a jakmile si jich všiml, rozešel se svižným krokem k nim a zavolal.

"Raelin!"

"Ano, strýčku?"

"Budeme odjíždět, všichni tě hledáme, aby ses připravila."

"Zajisté, řekni, že hned přijdu."

"Dobře. Princi."

Solomon kývl Dagdanovi na pozdrav a následně se otočil a odešel. Hledali ji? Vždyť Darreon věděl přesně, kde se Raelin nachází, tak proč nepřišel on? Bohužel si nemohla dovolit na to tolik myslet, jelikož Dagdan uchopil její ruku do své a jemně ji políbil na hřbet ruky. Vyrazil jí tím dech a ona ho omámená pozorovala, než se odtáhl. Zvedl k ní oči, ve kterých se zalesklo pobavení, když spatřil, jak odvrací zrak a její tváře zrudly.

"Rád jsem Vás viděl. Snad příště to bude na delší čas."

"Snad ano. Dagdane."

Raelin se mu uklonila a rozešla se dovnitř. Ve svých komnatách již své věci nenašla, proto zamířila na nádvoří. Darreon na ni již čekal. Pomohl jí bez slov do kočáru a následně sám nastoupil. Když oba seděli, kočár se rozjel směrem domů. Konečně...