Darreon se vrátil k večeru. Dalo mu práci vše zjistit. Děsilo jej, že neví skoro nic o té malé, natož o tom, jak se dostala na Hybern. Posadil se v obývacím pokoji a vydechl. Sidero vešla chvíli po něm a sjela ho pohledem.

"Tak na co jsi přišel?"

"Nic moc. Ti vojáci ji našli na ulici kousek od přístavu. Tam ji viděli s nějakým mužem, jehož vojáci zabili. Byl prý též míšenec, ale nikdo mi nebyl schopen sdělit, kterou lodí připluli, a kdo ona je."

"Tassarion se s ní již stihl seznámit. Oslovil ji Lae, což asi myslel Rae."

"Takže máme aspoň část jména a to, že se narodila jako Illyrijka."

"Myslíš, že připlula z Prythianu?"

"Určitě, ale nejsem schopen říct, kterou lodí, kdo jsou její rodiče, ani jak se dostala na onu loď. Ten muž, s kterým připlula, jí nebyl podobný, takže myslím, že na ni dohlížel."

"Snad nám ta malá něco řekne."

"Pochybuji. Prošla traumatem, Sidero. Bude ráda, že přežila, ale pokusí se to vytěsnit. Nejspíš jsou její rodiče mrtví a ona zůstala sama."

"Chudinka."

"Ano, jenže nic s tím nenaděláme. Poskytneme jí azyl a dle mého jí Ramnia přivítá, jen..."

Zarazil se, když začal. Tušil, že ji jeho sestra, ani švagr nevyhodí, jenže potřebovali odpovědi. A ona jim je možná ani nemusí poskytnout. Už se nadechoval, že bude pokračovat, když se ve dveřích objevila postava jeho synovce a za ním se krčila ona dívenka.

Darreon byl v mžiku na nohou a udělal k nim krok. Tassarion vešel a malou držel za ručku. Konečně si ji mohl pořádně prohlédnout. Byla zhruba stejného věku jako Tassarion, jen menšího vzrůstu. Vlásky rozcuchané, jak se převalovala a očima je skoro až vyděšeně sledovala. Přesto šla za Tassarionem, který ji vedl k nim.

"Ahoj holka. Jak ti je?"

Darreon si klekl na jedno koleno a starostlivě ji projel očima. Vypadala už líp, jen její pokožka skoro zbledla. Kdy vlastně naposledy jedla? Otočil hlavu na Sidero, kterou to zjevně též napadlo a už odbíhala do kuchyně pro něco k snědku. Nejspíš polévku.

"Asi doble. Děkuji."

Jako by mu vyrazil někdo dech, když zaslechl tichý hlásek. Vrátil oči na holčičku a viditelně se mu ulevilo. Ramena, která měl po celou dobu napjatá, se mu uvolnila a on si oddechl. Opravdu opatrně k ní natáhl ruku. Všiml si, jak se nenápadně podívala na Tassariona, jenž přikývl a ona ho s větším klidem chytila. Darreon ji jemně uchopil a sledoval její obličej.

"Víš, kdo jsem?"

"Ten muž, co mě zachlánil?"

"Správně. Jmenuji se Darreon, a ty?"

"Laelin."

Darreonovi se ulevilo o dost víc, když s ním Raelin konverzovala a pomalu se uklidňovala. Bude to chtít čas, ale věřila mu. To byl dobrý začátek. Pomalu k němu přišla a objala. Pocítil, jak jí pod košilí buší srdce a též ji pevně objal.

"Přivezl jsem nějaké šaty, tak si je potom vyzkoušíš."

"To jste nemusel."

"Ale musel. Nemáme tu žádné holčičí šatičky a neměla bys tu chodit jen v košili. Služebná ti to donese do komnaty."

"Děkuji."

Zvedl se s ní v náruči a poznal, že si položila hlavu na jeho rameno. Tassarion se držel u nich a zjevně nehodlal Raelin opustit. Pomalu s nimi došel ke stolu, kde si sedli. Sidero přinesla teplou polévku, do níž se následně Raelin s radostí a chutí pustila.

Jedla v tichosti a nezpůsobila žádný nepořádek. Takže měla již v tak útlém věku zkušenosti s řádným stolováním. Rodiče si na to, buď potrpěli, nebo byla ze šlechtického rodu. A víc se nakloňoval k té druhé možnosti. Nepřekvapilo ho, že snědla všechno a málem i vylízala talíř, nicméně se udržela a usmála se na služebnou, která talíř brala.

"Děkuji, bylo to moc doblé."

Služebná se na ni usmála a odešla. Darreon ji prohrábl vlásky a povzdechl si. Nemohl se ještě ptát. Radši počká, až se sestra vrátí, což by nemuselo trvat tak dlouho, jak by se dalo očekávat. Dopis poslal ještě tu noc, kdy se dostal do Královského města, aby dorazil druhý den na Prythian. Čekal, že se do dvou dnů objeví na prahu dveří. A tušil, že až zjistí, že ji vylákal lstí, tak ho stihne horší trest než kohokoliv jiného.

---

Šatičky, které jí Darreon nechal přinést se jí líbily. Všechny. Poslušně si všechny vyzkoušela a ty poslední si nechala rovnou na sobě. Komorná ostatní uložila do šatníku a Raelin pečlivě učesala. To už dovnitř vběhl Tassarion, který musel doposud zůstat venku. Nebyl z toho nadšený, jelikož jí chtěl zůstat na blízku. Posadil se na postel a sledoval, jak jí komorná rozčesává vlasy.

"Sluší ti to."

"Děkuji, Tassi."

Raelin se na chlapce zářivě usmála. Jakmile byla hotová, slezla z židle a došla k němu. Taky slezl z postele a jako pravý malý gentleman jí nabídl rámě. S úsměvem jej přijala a zamířila s ním zpět do obývacího pokoje. Darreon se na oba otočil a usmál se, když je viděl. Slušelo jim to spolu.

"Tassarion ti chtěl ukázat nějaké své hračky."

Chlapec ji dovedl k pár postavičkám, které se nacházely nedaleko krbu. Nadšeně k němu přišla a opatrně, aby neponičila šaty, si sedla. Tassarion jí ukazoval jednotlivou hračku postupně a říkal k nim i jejich jména. Raelin ho bedlivě poslouchala a usmívala se, jenže jakmile se dostal ke své oblíbené, lehce posmutněla. Darreon si toho činu hned všiml a klekl si k nim.

"Copak, princezno?"

"Moje panenka zůstala v kočále."

Zašeptala. Nemusela nic víc říkat. Darreon hned věděl, že nemluví o kočáře, ve kterém ji vezl. Povzdechl si a vstal. Došel k menší krabici, kterou mu nejspíš někdo přinesl, jelikož si jí před tím Raelin nevšimla. Zvedl ji a vrátil se k dětem. Sedl si k nim a podal ji Raelin.

"Není to sice ta panenka, ale snad se ti bude líbit."

Raelin opatrně stáhla stuhu a otevřela krabici. Uvnitř ležela panenka s krásnýma modrýma očima a dlouhými černými vlásky. Na sobě měla šatičky, ale v krabici se nacházely i další šaty, aby jí mohla vhodně oblékat. Pak tam ještě viděla hřebínek a korunku, která panence zjevně spadla. S opatrností jí vytáhla a korunku jí nasadila. Na Darreona, který ji obezřetně sledoval se usmála a objala ho.

"Je klásná, děkuji."

"Za málo. Jak se bude jmenovat?"

"Lessina, po mé mamince."

Darreon se zarazil. Holčička měla v očích smutek, ale usmívala se a otočila na Tassariona. Darreon si radši sedl na pohovku, aby zpracoval ono zjištění. Pochopil, proč to udělala. Proč tu panenku pojmenovala po své mámě. Jenže ho uvnitř bolelo sledovat, jak si ta malá snaží uchovat nějakou vzpomínku.

Z přemýšlení ho vyrušili dveře, které kdosi rozrazil. Když však spatřil svou starší sestru, šokovalo ho to. Čekal ji až za pár dnů, ale ona tu byla dřív, než očekával. Ramnia si sundala svůj plášť, odepnula meč a oboje odhodila.

"Ramnio, nečekal jsem, že dorazíš až takhle rychle."

"Mamí!"

Tassarion si jí všiml a už jí běžel přivítat. Darreon vstal, avšak se stále děsil momentu, kdy mu vynadá za to lhaní. I Sidero již dorazila. Jenže Ramniin kamenný pohled nepovolil, ani když k ní přiběhl syn a začal jí věnovat malé polibky na tvář.

"Ty jsi překvapený z toho, že jsem tady brzy, já naopak z toho, že můj syn je očividně velmi zdráv."

Její pohled se však vrátil na syna, který si doprošoval opětovné postavení. Pak již doběhl zpět k pohovce a ukázal na Raelin, která se postavila k Darreonovím nohám. Děsila ji další neznámá osoba, ale jelikož to byla matka Tassariona, trochu se uklidnila.

"Věděl jsem, že čtou někdy dopisy, tak jsem to napsal takhle. Promiň, že jsem tě vyděsil, ale znáš mě."

"To znám, a právě teď mám obrovskou chuť tě přestřihnout jako hada, ty zmetku."

Vrčela a Raelin se za Darreonem lehce rozklepala. Ten jí však něžně přiložil ruku na záda a pohladil. Dával jí tím pocit, že se nic neděje a jeho sestra jen vyhrožuje. Jenže ona ještě neskončila.

"Ale ještě předtím, než to udělám, mi u všech bohů vysvětli, kde jsi vzal to dítě? Nebo sis ho snad udělal tajně?"

Darreon jí neodpověděl, avšak se otočil na maličkou u svých nohou. Tassarion jí stál po boku a nehodlal jí opustit, aspoň nyní ne.

"Pojď, nemusíš se bát."

Raelin vylezla zpoza něj a sklonila své oči k zemi. Bála se, a ani jeho slova jí na klidu moc nepřidala. Uslyšela kroky a pak spatřila koleno oné ženy. Ucítila, jak do ní Darreon jemně a nenápadně strčil, aby pozdravila.

"Zdlavím."

Zvedla k ženě pohled. Konečně si jí lépe prohlédla. Krásné stříbrné vlasy na bledé kůži a stejně pronikavé fialové oči, jako měla její sestra. Jenže tyhle byly starší. Oči své sestry znala moc dobře, obzvláště když v nich plála radost, či vztek. Tyhle byly odlišné. Krásné, ale jiné. Ona byla krásná. I její hlas zněl přívětivě, když promluvila.

"Také tě zdravím, maličk..."

Žena se zarazila. v jejích očích spatřila šok, když před ní Raelin stála se zvednutou hlavou. Možná v nich zahlédla i poznání. Prudce vstala a se svým bratrem odstoupila dál. Sidero k nim přistoupila a zjevně něco říkala, jenže maličká pozorovala neznámou ženu. Ačkoliv měla dobrý sluch, neslyšela, co si ti dva říkali, přesto měla pocit, že poznala slova VLADAŘE NOČNÍHO DVORA. Netušila, zda je žena zná, zda zná její rodiče, ale zjevně něco tušila. A tím se pro Raelin nestala nepřítelem. Jenže žena na ní pohlédla a v očích se jí zalesklo...