Raelin spala dlouhou dobu. Jediný náznak života byl její pravidelný dech, který Darreon cítil na rukou. Hladil ji po vlasech a občas kontroloval, zda stále dýchá. Dělalo mu starosti, že ji nestihl léčitel pořádně ošetřit rány, ale musel ji dostat pryč z královského města. Kdyby to někdo zjistil, špatně by dopadla.

Po čtyřech hodinách dojeli k panství jeho sestry. Hodlal udělat maximum pro její ochranu. Jakmile kočár zastavil, vzal ji do náruče a vystoupil. Z domu vyšla žena menšího vzrůstu. Blonďaté vlasy svázané a skoro až zděšeně hleděla na holčičku v jeho náruči.

"Kdo je to?"

"Teď ne, Sidero. Musí do postele a zavolej léčitele, musí ji prohlédnout."

Sidero víc neřekla a už vběhla do domu. Ve dveřích se objevila dětská postavička jeho synovce. Jemně se na něj usmál, ale prošel kolem něj a zamířil ke schodům a volnému pokoji. Dveře otevřel kopnutím nohou a holčičku položil do postele.

V ten moment dovnitř vběhl léčitel a začal ji prohlížet. Šatičky měla potrhané a zezadu nasáklé krví z jejích zad. Darreon poslal služebnou pro něco, do čeho by malou mohli obléknout. Pozoroval léčitele, jak se zhrozil, když spatřil její záda... Její pahýlky, které po křídlech zbyly. Pomohl mu ji svléknout a již ji nechal v rukou léčitele.

Vyšel z pokoje a povzdechl si. Sidero k němu došla s Tassarionem držícího za ručku. Oba ho pozorovali a mlčeli. Prohrábl si vlasy a skoro až zděšeně se díval na dveře, za nimiž ta malá bojovala nejspíš o život.

"Co se stalo?"

"Vojáci jí ve vězení..."

Zarazil se uprostřed věty. Nemohl říct, že jí uřízli křídla a ona u toho řvala bolestí. Oči z dveřích přesunul na Sidero, která hned pochopila. Volnou ruku si přiložila ke rtům a zděšeně pohlédla na dveře. Jen díky Matce možná ještě žila. Tassarion pustil její ruku a zamířil ke dveřím. Darreon jej však chytil a zavrtěl hlavou.

"Seznámíš se s ní ráno... My všichni."

"Doble, stlejdo."

Přesto se Tassarion nevydal pryč a sedl si na zem vedle Darreona. On i Sidero se usmáli a nechali ho sedět. Ani Darreon neodešel. Sidero je nechala o samotě, jen aby požádala služebnictvo, ať udělají čaj. Ta malá ho bude potřebovat, stejně jako Darreon.

Trvalo to pár hodin, než léčitel vyšel s potem na čele. Vyčerpaný se na Darreona lehce usmál a nemusel ani nic říkat. On pochopil a odtáhl se od zdi. I Tassarion byl v mžiku na nohou a u dveří. Než však vešli, služebná maličkou oblékla aspoň do nějaké delší košile.

Tassarion vběhl jako první a v závěsu měl Dareona a Sidero, která nesla již hotový čaj. Položila ho na noční stolek vedle postele a pohlédla na dívenku. Konečně spatřili její ouška, která byla jen lehce našpičatělá... Míšenka. To bylo Darreonovi jasné, už když viděl Illyrijská křídla. Pohladil ji jemně a hodně se mu ulevilo, že je živá. Ještě odešel, aby se s léčitelem poradil o dalších krocích. Jeho synovec mezitím vylezl na postel, aby si ji prohlédl i on.

"Opatrně Tassarione, abys ji neprobudil."

"Neboj teto, dám pozol."

Přilezl pomalu a opatrně k ní. Spala, a ani nedala najevo, že by ji chlapcovo plížení probudilo. Prohlédl si její tvář a usmál se na Sidero.

"Bude v poládku?"

"Už ano. Je v bezpečí."

"Teto?"

"Copak?"

"Budu její stlážce, ochláním ji. Slibuji."

"To jsou velká slova, jsi si jistý, že to zvládneš?"

"Ano. Nikdo jí neublíží. Budu jí chlánit pled každým neplítelem."

Sidero se neubránila úsměvu a pohladila ho po hlavičce. Zaslechla, jak se Darreon zastavil u dveří a otočila na něj hlavu. Odtáhla se od postele a zamířila k němu. Pozoroval postel s maličkou a synovcem a opíral se o rám dveří. Když se před ním Sidero zastavila, až tehdy na ni pohlédl.

"Co s ní teď bude?"

"Zítra napíšu sestře, a pak se o malou postaráme, jako o vlastní."

"Dobře."

Oba se otočili na ty dvě děti. Tassarion si k holčičce lehl a pozoroval ji. Přesto se mu klížily oči. Sidero ho už chtěla vzít a odnést, ale Darreon ji zastavil v pohybu. Když na něj pohlédla, zavrtěl hlavou a naznačil, ať je tak nechá. Spolu odešli a nechali je. Tassarion do chvíle usnul a maličká se neprobudila.

Darreon ještě ten večer napsal dva dopisy. Jeden své sestře a druhý jejímu manželovi. Musel však vynechat zmínění té maličké, a proto se rozhodl použít jinou věc. Zmínil v dopisech, že jejich syn onemocněl. Věděl, že je to přiláká zpět domů... Oba. Nakonec se vrátil do komnaty, kde maličkou zanechal s Tassarionem. Obě děti spaly a on se rozhodl vrátit do královského města, aby zjistil, co se jí stalo. Obzvlášť ho zajímalo, jak se dostala do vězení.

S vycházejícím sluncem se probudila i Raelin, na níž dopadaly paprsky skrz okno. Zaskučela a pokusila se otočit na druhý bok, ale zasyčela bolestí. Vzpomněla si, kde je, a proč necítí svá křídla. Slzy se okamžitě dostavily a ona se víc schoulila. Ani si nevšimla chlapce ležícího vedle ní, dokud ji někdo nepohladil po hlavičce. Zděšeně sebou cukla a zvedla svá očka k jeho fialovým. Usmál a jeho krátké blonďaté vlásky byly rozcuchané a rozházené na všechny strany.

"Jak ses vyspala?"

"Doble? Kde to jsem?"

"U nás doma. Stlejda tě plivezl."

Raelin přikývla a rozhlédla se po pokoji. Jedna komoda, stolek s židlí, dlouhé těžké závěsy a truhla u postele. Chlapec mlčel a jen ji pozoroval. Vyhrabala se z pod deky a slezla z postele. Jenže nedokázala udržet rovnováhu bez křídel, takže se skácela na kolena. Chlapec byl hned u ní.

"Jsi v poládku?"

"Asi ano, jen..."

Začaly ji téct slzy, když spatřila svůj stín. Její křídla byla opravdu pryč. Chlapec si slz všiml a objal ji. Hladil ji po vlasech, ale k zádům se ani nepřiblížil. Viděl krvavou skvrnu a nechtěl ji ještě zvětšit. Když se uklidnila, vstal a doběhl ke dveřím. Sluha, který čekal u dveří nakoukl do komnaty, aby spatřil Raelin na zemi se zády od krve. Ihned odběhl a chlapec se k ní vrátil.

"Jsem Tassalion, ale můžeš mi líkat Tass."

Raelin k němu zvedla očka a chvíli ho pozorovala. Nevěděla, jestli myslí Tassalion, či Tassarion. On se usmíval a zjevně čekal na její odpověď. Sklonila opět zrak a pípla.

"Jsem Laelin."

Tass se zasmál a zatleskal. Pak jí pomohl opět vstát a držel jí, aby nespadla, jak se snažila chytit rovnováhu. Dovnitř vešla neznámá žena s mužem. Ani jeden jí nic neříkali. Tass se na ženu podíval.

"Sidelo, ona klvácí. Lae klvácí."

Raelin se tváře zbarvily lehce do ruda. Nikdo jí nikdy neřekl Rae. Muž k ní rychle došel a zvedl košili. Obvazy uvolnil a vyčistil ránu, než ji opět obvázal. Žena, Sidero, k nim došla a podala muži, zjevně léčiteli, nápoj, který rovnou podal malé Raelin.

"Co to je?

"Léčivý čaj."

Chvíli ho pozorovala, než jej převzala a napila se. Opět si lehla a Tass si lehl zpět k ní, nehodlajíc ji opustil. Léčitel se Sidero chvíli setrvali, než mladé děvče opět usnulo. Až poté odešli, nechajíc malou spát a chlapce hlídat.