Když konečně skončila se zvracením, poté co se vrátila do svého pokoje věděla že to nebylo jen z alkoholu a toho co udělala.

Cestou zpět do paláce to byl Karim, kdo jí našel v tomhle stavu a pomohl jí dovézt zpět do pokoje i když stačila pozvracet i jeho.
Předtím než než usnula, jí stihl povědět že muže které zabila nebyl nikdo z jejích vojáků.
Byla to zkouška, kterou přichystala Raven aby otestovala zda je stále schopná být vrchní popravčí a jestli neztratila nic ze své chladnokrevné povahy.

Amara nevěděla v ten moment zda brečet, smát se, křičet a nebo dělat vše najednou u čehož nakonec skončila.

Její psychika byla den od dne téměř už na samotném prahu příčetnosti, přičemž nevěděla jak dlouho tohle ještě vydrží.

Když se za pomoci Karima a Heky dostala do postele, zoufale toužila po klidu a spánku u kterého doufala že nepřijde žádná noční můra.

Ale doufala marně, její stav nezastavil to aby se jedna z těhle můr dostavila.

Byla to její stará známá, která se v těchto momentach ráda dostavila aby se připomenula.

___

Amara jemně spustila obě zabalené děti do maličké rakve, kterou pokrývali znaky jenž ji měli ochraňovat i v posmrtném životě. Tvář měli zakrytou, ale v koutku mysli stále viděla jejich modré, maličké rty.

Ammon jí položil ruku na rameno, když sledovali, jak i  jejich malá Ife klesá do sarkofágu, aby byla pohřben vedle svých sourozenců.
Nikdy se poprvé neusmála, nepřisála se k jejím prsům, neuchopila za prst, ale i přesto byla milována a pojmenována aby mohla pokojně přestoupit před čtyřicet dva soudců do síně Maat.
Zde mělo být zváženo její srdce, aby se vědělo zda se zrodí znovu či ne.

Ale jaký hřích mohlo mít malé dítě, které se ničím neprovinilo?

Amara usedavě plakala, až její křik se postupem změnil v šepot a později jen v lapání.
Bylo to naposledy, kdy plakal do Ammonových vlasů.

I on truchlil pro každé ze svých dětí, ale tentokrát netruchlil stejně. Tentokrát byl odhodlaný držet bradu nahoře, aby byl oporou.
Tentokrát se mu konečně podařilo držet své drahé dítě a byl za to vděčný, i když tomu bylo tak krátce.

,,Pokud nevadí, pojmenoval jsem i druhou dceru."

Amara překvapeně zvedla hlavu, ale nepodívala se na něj.
Ne, nedokázala odvrátit pohled jejich dcer dokud nebudou řádně pohřbené.

,,Setepenre, bylo to jméno i mojí babičky. Velké ženy, stejně jakou jsi ty."

Amara potlačila další vzlyk, aby mohla aspoň na chvíli mluvit než ji znovu ovládne žal a bude opět duchem nepřítomná.

,,To jsem nevěděla."

,,Nevěděl jsem, jak ti to říct. Odcizila si se, a já vím že je to z velké části má chyba."
Tvářil se jako nevinný, ale rozhodně jím takový nebyl.
Modřiny na její kůži které sice dávno vybledly, mohli vyprávět o tom jaký byl za zavřenými dveřmi jejich ložnice nebo jiné místnosti.

Vždy tak aby nebylo nic vidět.

Amara se mlčky zvedla, aby mohla políbit víka obou sarkofágů.
Poté se na něj konečně otočila, aby mohl spatřit její tvář.
Bledou a pohublou, a oči které vždy připomínali oheň byly nyní spíše pomalu dohořelým ohništěm.

,,Přemýšlel jsi někdy o tom, jaké by byly naše děti? Kdyby je bohové nachali žít, a nevzali nám je okamžitě," zeptala se Amara a její pohled byl plný nenávisti.

Dobře díky léčitelům věděla, na čí straně byla vina.

,,Meritaten by byla naše dědička, jakožto nejstarší. Myslím že by byla velmi krásná, divoká stejně jako ty."

,,A co Teje?"

,,Byla by jako tvá nevlastní babička, tvrdohlavá a tvrdá. Ona a Meritaten by se nejspíš neustále prali, jakožto nejstarší. Ife by byla ta nejklidnější, neustále s hlavou v knížkách přemýšlející o dalekých zemích. Měla by dlouhé vlasy, které jí sahaly až k pasu. A Setepenre by byla snílek, bláhový snílek vymýšlející neustále různé vylomeniny."

,,Možná by vážně takové byly," povzdechla si a prošla okolo něj, jenže když ho míjela chytil ji okolo zápěstí čímž jí zastavil.

,,Všichni by měli tvoje oči," trval na svém Ammon.
,,Všechny kromě Setepenre, její oči by byly jako ty moje, zelenohnědé."

Nic na to už neřekla, vymekla se mu a zamířila do svého kočáru aniž by na něj počkala.

Poslední kapka poháru, který díky spojenectví s jeho rodem musela pomalu pít.

Jenže pohár přetekl, a ona neměla důvod plnit další.

_____

,,Vstavejte, rychle!"
Amara jen zavrčela, když do ní něčí ruka začala šťouchat a brát ji přikrývku.

Otočila se na druhý bok, odhodlaná jít znovu spát po tom co, měla svou obvyklou noční můru.

Jenže spánek se nekonal, protože chvíli na to někdo vylil vědro vody přímo na ní.

,,Heka říkala vstávat, kdyby nebylo tolik věcí co se podělali tak si tu klidně můžete vyspávat."

To už Amara oči otevřela, a spatřila nad sebou Karima který se netvářil zrovna nadšeně a nic s ním neudělalo ani to když ho pojmenovala hned několika nadávkami zatím co se snažila dostat z postele.

,,Co je to tentokrát?"

,,Čím začít, první věc - naše dráha královna zajala několik našich členů, včetně pár tajných vojáků v jejich řadách. Druhá věc, dnešní příjezd jejího snoubence, třetí je přepadení našich karavan do Amrithisu."

Karim spokojeně vydechl, zatím co Amara začala nervózně chodit po pokoji sem a tam.

Druhá věc jí zatím výrazně netrápila, ale první a třetí rozhodně problém byl a mohl mít obrovské následky.

,,Nemůže jít do vězení, Raven by to propukla hned kdybych se tam zastavila."

,,Jenže jediná z nás dvou ty zámky dokážeš otevřít, musíme vymyslet jak to udělat."
Amara nad tím zvedla obočí, čas od času se stávalo že Karim ji někdy tykal a jindy zas vykal.
Už si na to zvykla, ale pořád se na něj ráda dívala jak je v rozpacích.

,,Nějak to vymyslím, já otevřu a ty je vyvedeš ven a co nejrychleji zmizíte."

,,To nejde, nemůžu tě tu nechat samotnou!"

,,A chceš snad zemřít! Když tě chytí, čekáte tě poprava. V lepším případě mojí rukou, v tom horším se stáhneš hračkou pro Aikaterine a já tě nebudu moc ochránit!"

Už se nedechoval že něco řekne, ale když poznal že tohle nevyhraje vzdal to a na znamení své porážky sklonil hlavu.

,,Dobrá, ale dělám to nerad."

Zvedl jí až když přistoupila k němu a vděčně položila svou ruku na jemu rameno, stiskl ji a políbil.

,,A dopis od Natana nepřišel?"

Karim se mírně pousmál a kývl na stůl, kde ležela známá obálka která byla odlišná od těch které běžně posílala jinam.

Dopis který nikdy neposílala přímo, pouze po těch kterým naproto důvěřovala.

,,Přišel, Natan by nikdy nezapomněl napsat sám od sebe nebo odepsat."

Když už se pro něj Amara natahovala, tak rychle zakašlal.

Ta se na něj podívala a pak se na sebe, úplně zapoměla že je mokrá a cákala vodu na všechny strany.

,,Měla bych se převléknout."

,,To rozhodně měla."

,,A kde je Heka?"

Sotva otevřel ústa aby jí odpověď, vpadla její služebná do pokoje a sotva popadala dech.

,,Heko, hoří snad?"

,,Hoří výsosti, hoří. Princ Drakon už je tady, a vy tam ještě nejste."

Než tentokrát stačilo něco říct ona, Heka už jí nevybíravě strkala do, dveří vedoucí do koupelny.