,,Přečetla sis ten dopis od Aikaterine?"
Celý zbytek včerejšího dne a rána zůstali v přístavu, kde Amaru uchvátily cizinci a Natan se ke svému překvapení setkal se svými krajany.

Dlouho si neužila takové zábavy, takže jim nejen dovolila aby mohli zakotvit v hlavním přístavu ale i nějakou dobu zůstali.

Bylo to vítané rozptýlení, obzvláště když Amrithis byl před zbytkem známého světa více méně schován.

,,Já na něj úplně zapoměla," bez ho nechala v paláci, kdyby se pro něj měla včera vracet ztratila by tím alespoň hodinu cesty což se ji popravdě nechtělo.

,,Tak to je zlý."

,,Proč?"

,,Protože támhle zrovna stojí na balkónu u tebe."
Bílé vlasy a honosné šaty, které se dali považovat za výstřední nešlo přehlédnout.

,,O kurva."

,,Teď už můžu říct že je to zlý?"
Přikývla.
Aikaterine nesnášela jakéhokoliv muže, který se v Amary přítomnosti vyskytoval.
Měla ráda když ona byla tou hlavní v posteli své sestry, když byly jen ony dvě spolu.

,,Jsme v prdeli," vydechl a ohrnul si tmavě hnědé vlasy z tváře, Amara ho po ní pohladila a i po tolika letech nemohla odtrhnout oči od těch jeho.

Které vypadali jako dva překrásné safíry.

,,My?"
Překvapilo jí to, kdyby už neměla svou vážnou tvář možná by se nad tím i pousmála.

,,Ano my."
Narovnal se a postavil přímo před ní, slovo my myslel skutečně vážně.

,,Tak pane my - já jdu za svou sestrou, ty běž zařídit plán A."

,,Nemám spíš udělat i plán B."

,,Zatím jen A," ten znamel všem dát na vědomí, že dorazil někdo z hlavního paláce a jakkoliv prohřešek se tedy trestal obzvláště krutě.

,,Dobře."

,,Natane."

,,Ano."

,,O něco tě požádám."
Požádat, tohle slovo ještě před lety neznala a i teď ho používala málo.

,,Můžeš o cokoliv," věděla že kdyby mu nařídila aby skočil z hradeb dolů, udělal by to.

,,Vím že velmi rád neposloucháš moje rozkazy," tentokrát se uchechtl on, zastavily se u altánu který byl dokonale skrytý za hustým porostem keřů a květin.

,,To je pravda."

,,Nech mě tentokrát domluvit."

,,Dobře."

,,Tentokrát mě musíš poslechnout, až za ní půjdu do svých komnat nesmíš vejít ať uslyšíš cokoliv."

,,Ale..." nestačil nic říct, Amara se vyhoupla na špičky a přiložila mu prst na ústa.

,,Žádné ale, jestli mě máš aspoň trochu rád nesmíš za žádných okolností vejít."

,,Co když se něco stane," sundal se její prst z úst a nechal aby její ruka klesla zpět podél těla.

,,Nic se nestane, až to skončí tak ti to povím."

,,Slibuješ.

,,Slibuji."

,,No dobrá, ale dělám to nerad."
Tentok věřila že jí poslechne, a udělá přesně to co mu řekla.

,,Tak už běž vše zařídit," přikývl a místo polibku jako to dělal obvykle, se jí pouze uklonil a ona si všimla jeho zasmušilého výrazu.

Nic na něj neřekla a nechala ho aby zmizel na cestě, vedoucí okolo jezera kudy dál pokračoval až do druhé části paláce tak aby ho neviděla její sestra.

Cizinci by při přítomnosti Amary a Aikaterine neřekli, že jsou poloviční sestry.

Měli podobné rysy a několik dalších věcí, ale oči a vlasy měli velmi rozdílné.

Ale i tak svým způsobem byla vděčná že má sestru, byť bastardskou.

Mohl za to částečně Amary otec, který strčil svého ptáka do všeho, co měl ve svém harému a bylo to ženou.

Stejně tak neměl daleko k násilí, u něhož mu bylo jedno zda je to žena, muž nebo dokonce i dítě.

Mnohé tak překvapilo i to, že si po jeho smrti harém ponechala se všemi ženami které tam byly přivedeny ze všech koutů říše.
Některé si sama vzala později do postele, jiné i přes titul konkubíny tyto povinnosti nikdy nevykonávali.

Místo toho pracovali jako běžné služebné, stejně tak jako jejich potomci - neboť jejich matkám udělila povolení se vdávat nebo mít děti s kým prostě chtěli.
A i když už z původních obyvatelek starého paláce valná většina již nežila, stále tam bylo možné pár z nich najít.

Zhluboka se nadchla aby zahnala svou nervozitu, poté co se rozhodla jít zkratkou se ocitla velmi rychle před dveřmi své pracovny.

Kývla na vojáky a ti okamžitě otevřeli dveře, počkali až bude kus za nimi a zase je za ní zavřeli tak rychle jako je otevřeli.

,,Amy!"

Aikaterine vystřelila okamžitě z křesla vedle pohovky, vrhla se Amaře kolem krku až ji málem povalila na zem.

Ta mohla jen zaraženě stát a svou sestru obejmout, byla stále překvapená že tu opravdu je.

,,Aiki, co tu děláš?"

,,Ty jsi nečetla dopis? Že ti ho ten zkurvysyn nedal?"
Začala se rozhlížet po pokoji, jako by ho tu snad někde čekala.

,,Ale dal, jen jsem ho ještě nečetla. Měla jsem ruce plné práce, takže se na něj ještě nedostala."

,,To nevadí, zas o nic vážného nešlo. Ale teď k věci, proč jsem vlastně dorazila.
Raven chce aby jsi se vrátila zpět k nám, už je to dlouho co jsi odešla a..."

,,Zrovna jsem měla v plánu vám napsat."
Byla to lež, ale dobře věděla že čas který chtěla strávit mimo město se blížil ke konci.

,,Vážně?"
Konečně uvolnila sevření a Amara se mohla pořádně nadechnout.

,,Samozřejmě, za starých dobrých časů jsme si pořádně dokázali užít."

Jejich soukromé večírky, kde přítomnost alkoholu a sexu byla cítit na každém kroku.

,,Ani nevíš jakou mám radost, Raven bude nadšená až se zítra vrátíme..."

,,Už zítra?"
Urovnala si své šaty, které byly opět bílé ale tentokrát k nim zvolila pásek zdobený lazuritem který byl dokonalý protiklad k, jejím očím.

,,Samozřejmě, čím dřív tím líp," rukou si urovnala část copu jenž byl součástí složitého účesu, ten se dokonale hodil k modrým šatům zdobeným zlatými nítěmi.

,,Budu muset zařídit ještě spoustu věcí, nemohu odjet takhle narychlo."
Popravdě nevěděla zda všechno stihne za jeden den, obzvláště když strávila tolik času mluvením s těmi cizinci.
Sice jim příliš nerozuměla ale Natan ji velice rád vše přetlumočil, a poté i naopak.

,,Pravda."
Samou úlevou vydechla nahlas, ale Aikaterine si toho k jejímu překvapení nevšimla.

,,Můžu vyrazit až pozítří."

,,No dobrá, ale mám pro tebe dvě zprávy. Sice byly tři, ale tu jednu už jsem ti řekla.

,,Nepočkají?"

,,Ale ale, ten tvůj pohled velmi dobře znám," přistoupila k Amaře blíž a rukou zajela pod její šaty, ruka však sjížděla stále dolů až našla to co hledala.

,,Měla by jsiii...", vyjekla překvapená Amara, zachvěla se a přitiskla si Aikaterine blíž k sobě.

Ta ji však chtěla pouze teď provokovat a tak se rozhodla teď hned nepokračovat, místo toho ruku vytáhla a nechala aby ty dva prsty pečlivě olízla.

,,Na něco takového se nedá zapomenout že?"

Amara neodpověděla, jen zakňučela když Aikaterine přešla přes místnost a posadila se na postel.

,,Jak se ti s Raven mimochodem daří?"

,,Velmi dobře, Raven udělala několik změn takže město teď vypadá o hodně jinak než při tvé poslední návštěvě."

Přemýšlela co se asi tak mohlo změnit, když z toho byla tak nadšená.

,,To ráda slyším."

,,Mimochodem co tvůj dáreček který jsi dostala k svatbě? Pořád ti ještě dobře slouží?"

Nikdy ho neoslovila jménem, neboť byla toho názoru že otroci jako byl Natan nepotřebovali takové oslovení.

,,Samozřejmě, naše sestřenka měla velmi dobré oko. Rozhodně ho nemůžu srovnávat s Ammonem, ten byl k ničemu jak v životě tak i v posteli.

,,Tvůj manžel byl vždycky slaboch, kdybych nevěděla co náš otec viděl v tom když tě za něj provdal, tak bych řekla že byl slepý."

Její manžel skutečně vypadal jako monstrum, nebo spíše jako by byl kolik let mrtvý a rozhodl se utéct z hrobu.
Ohavný a výrazný předkus, dlouhé ruce které připomínalo nohy nějakého pavouka.
O uších raději ani nemluvila, ty připomínali svou délkou téměř ty které měli osli.

,,Ten včera odjel, ach, u všech bohů jak já byla ráda když vyjel z poslední brány a ztratil se mi z obzoru."
Ještě pro jistotu nechala jednoho z vojáků aby se opravdu ujistil, že skutečně odjel.

,,Měla jsi se s ním rozvést, náš otec je mrtvý pět set čtrnáct let," prohodila poklepala na místo vedle sebe na posteli, Amara jen zvedla obočí ale přeci se vedle ní posadila.

,,Kdybych se rozvedla, ztratily bychom značnou část našeho vlivu."

,,Ach ta politika, nemám jí ráda."
Aikaterine nebyla zrovna typ na politiku, byť se vyznala, aspoň té kterou měli tady v té zahraniční se příliš neorientovala.

,,A taky nezapomeň že jelikož nemáme děti a on žádné žijící příbuzné, stanu se v případě jeho smrti dědičku celého území."

,,Už vám dvěma někdo řekl, že jste pořádné svině?"

Obkročmo si na Amaru sedla, ta se jen zavrtěla ale nic nenamítla.

,,V nejbližších pár dnech?
Nikdo."
Políbila Aikaterine na odhalený hrudník, neboť část šatů ji z ramen spadla dolů a částečně odhalila prsa.

,,To bych měla napravit," zašeptala ji přímo do ucha, zatím co její sestra nepřestávala líbat její dekolt tak ona rychlými pohyby rozvázala Amaře šaty a nechala aby spadli na postel.

Aikaterine se s úšklebkem na rtech natáhla a popadla Amaru za paže, přitáhla si princeznu k sobě a přejela ji rukama nahoru a dolů po obnažených prsou.
Ta jen vydala tiché zasténání a Aikaterine si nemohla pomoct, ale usmívala se, když si uvědomila, že reaguje na její dotyk tak jako kdysi.

Odtáhla se a strčila do Amary, která spadla na záda a nechala aby její ruce pevně sevřela a zvedla je nad její hlavu.

Zas měla ten ďábelský výraz, který princezna tak dobře znala.

Nejen že Aikaterine neměla ráda muže v posteli své sestry když si užívali jen ony dvě, ale neměla ráda ani to když byla Amara nahoře.

Měla ráda kontrolu nad těmi, se kterými si rozhodla užít.

A ani zde to nebyla výjimka.

,,Ty víš jak moc ráda bych si to s tebou teď a tady rozdala, ale bohužel ty zprávy nepočkají," Amara se prohla, když z ní slezla a stihla ještě předtím kousnout do obou vystouplých bradavek.

,,Tak my je řekni," zavrčela na ní, při tom se neobtěžovala ani se zvednout a tak zůstala naštvaně ležet na zádech.

,,Kterou chceš slyšet dřív?"

,,Záleží na tom?"

,,Samozřejmě, jedna je více méně dobrá a ta druhá je přímo fantastická."

,,To už je dvakrát za jeden den kdy jsi z něčeho nadšená," Aikaterine se tomu zasmála, až její smích přípomínal písečnou bouři.

,,Taky aby ne. Takže která to bude."
Úsměv který měla od ucha u uchu, ji někdy přípomínal lovecké psy které chovala jejich teta.

,,Tak ta první," povzdechla si poté, co poznala že nad ní nevyhraje a tak se podvolila.

,,Raven se rozhodla vdát."

,,Co tak najednou?"
Sice o tom párkrát mluvily ale nikdy nedošli dal než k tomu, jakou roli by daný muž zastával.

,,To víš, chce ještě věští moc a území. Teď zbývá najít jen toho, kdo by se jí líbil."

,,A ta druhá..." nevzrušeně zamumlala a zvedla se alespoň tak, aby se mohla poodepřít lokty.

,,Tvůj zkurvený manžel je mrtvý!"
Vykřikla nadšeně a sledovala jen reakci Amary, která byla přesně taková v jakou doufala.

,,Cože!"

,,Už je to tak, celou jeho družinu přepadli a zmasakrovali," dodala s úsměv a svůdně zamrkala, nesnažila se zakrýt onu radost.

,,Kdy?"

,,Podle ztuhlosti avšeho okolo, tak asi včera večer."
Pokročila rameny a začala si hrát s pramenem vlasů, který se uvolnil z jejího účesu.

,,Kde se to stalo?"

,,Kus od Desrutatenu."

,,Jeho tělo?"

,,Už ho vezou do společně s těmi ostatními, aby se mu dostalo královského pohřbu,",sarkasmus jí rozhodně nechyběl, když se natáhla po pohárech které leželi na stolku a poté se podívala i do lahve zda tam ještě nějaké víno zbylo.

,,Gratuluji k čerstvě nabité svobodě a titulu vdova," když se rozhodla tedy nalít oběma pohár, zarazila se při pohledu na Amaru.

Ta se začala smát a zároveň při tom brečet.

,,On, on je konečně mrtvý! Mrtvý!
Nevím kdo to udělal, ale dala bych mu klidně i hubana," záchvatu smíchu nechala volný průběh, takže než Aikaterine mohla pokračovat musela počkat až se Amara přestane smát a truchu se uklidní.

Ale nedivila se tomu.

Kdo by chtěl takového idiota za manžela.

,,Prý to byl člověk," poslední slovo div nevyplivla, když jí konečně podala pohár a mohli si připít.

,,Ha, tak to bych mu jich klidně dala víc. Člověk a dokázal zabít vílu, i když určitě ten dotyčný měl větší výhodu ale i tak."

,,Dlouho už jsem tě neviděla šťastnou."

Což byla víceméně pravda, jen s tím rozdílem že skutečná pravda byla víc komplikovaná.

,,Děkuji bohové za tuto chvíli," pohár vína v, ní zmizel stejně tak rychle, jako následujících osm lahví.