,,Mami?"
Amara už seděla na poradě dobrých deset minut, které jí stačily k tomu aby začala neposedně poposedávat na židli vedle své matky.

,,Teď ne Amaro," vyštěkla na svou dceru již po několikáté, zatím co mluvila se svými dvorními dámami o nadcházejících slavnostech při příležitosti zatmění slunce, které mělo být za pár dní.

Byla to jedna z největších slavností, během které se celá královská rodina z Amrithisu, přemístila do hlavního města aby se zde potkala se zbytkem své rodiny.

,,Ale mami," snažila se i nadále namítat Amara, která se na ní nakonec otočila když nepřestávala rušit.

,,Řekla jsem teď ne, je to tak těžké pochopit. Teď mám práci, běž si hrát nebo se nějak jinak zabav když už jsi tady.
Rozumíš?"
Její matka Thema si s výchovou svých třech vlastních dětí nikdy hlavu nelámala, jako mladší sestra krále a manžela vládce, posvátného města Amrithisu se víc než o to vše zajímala o šaty, šperky a nejnovější drby z celé Černé Země.

,,Ano matko, rozumím."
Poznala že svůj několikátý boj získat matčinu pozornost prohrála, tak jen sklonila hlavu a ruce složila přesně do prostřed klína jak se na dámu z vyšší společnosti patřilo.

,,Výborně, když teď budeš dávat pozor něčemu se jako dědička svého otce přiučíš."

,,Máš pravdu, matko."
Její otec Anpu byl nevlastní bratr krále, se kterým měli tak stejného otce.
Ten seděl o kus dál obklopený několika šlechtici, kterým prokázal jakou si poctu tím že jim věnoval svou dnešní přízeň.

Zamračila se na něj, když si všimla jak se na ní dívá a při tom si přejíždí jazykem po rtech.

Raději otočila hlavou vedle sebe, kde jen kousek od ní seděla otrokyně která zde zastávala, funkci jaké si chůvy pro někoho s nižším postavením jako byla Amařina mladší, nevlastní sestra Aikaterine.

To že se narodila jejímu otci a jedné z jeho několika milenek s lepším původem byla vzácnost, neboť její matka porodila po několika letech jen jí a dva bratry.

On dokázal splodit jen Aikaterine, která i přes nižší původ se mohla pyšnit postavením přesahující i Amařiny vlastní bratry.

Koho nemohla ohrozit co se týkalo postavení v Amrithisu, byla právě Amara která své místo měla jisté.

Ale tohle vše hodila za hlavu, neboť svou mladší sestru s tváří tak rozkošnou naprosto milovala a to bylo trnem v oku její vlastní matce.

Když se ozvalo hlasité otevření dveří, do soukromé části paláce tak všichni přerušily své rozhovory aby dobře slyšeli co sluha, který div nevypustil duši přišel oznámit.

,,Princi Anpu, vaše choť lady Zyanya před malou chvílí zemřela."

Místnost zticha.

Ne proto že milenka prince zemřela, ale spíše proto jakou reakci od něj a jeho ženy čekali.

Amařina matka přítomné obdarovala úsměvem, za kterým se skrývalo jaké si vítězství.

Byť byla Aikaterine matka obdařena titulem choť, nikdy nedosáhla toho aby získala ten který měla Thema a to velká manželka a princezna matka.

,,Jaká tragédie drahý, že ti dala jen dceru a pak to zabalila."
Nenávist kterou k té ženě chovala, Amara cítila natolik že by jí doslova mohla chytit.

,,Tak jak ta mrcha zemřela?"
Téměř všichni na prince vytřešili oči, tedy spíše ti kteří zde nebyly příliš dlouho.

Nebylo žádným tajemstvím že své milenky považoval za chovné kobyly, které pro něj byly cenné jen když porodily dítě a obzvláště dcery.
O chlapce kteří by se narodily svým způsobem jako bastardi, i kdyby jejich matkám udělil právě titul choť nestál.

,,Při porodu výsosti, vyskytly se komplikace a léčitel už nezvládl zachránit ani lady Zyanyu ani dítě."
Sluha se ani neodvážil zvednout hlavu, když okolo něj prošel a zastavil se před svou ženou a dcerami.

,,A dítě? Jaké bylo pohlaví?"
Vyštěkl na něj a nepřestával svou zákonitou manželku propagovat pohledem, na své syny kteří byly v zadní části se svými chůva i se ani nepodíval.

,,Syn vaše výsosti, bohužel. Chvíli vypadalo že ho léčitel dokáže zachránit, ale nepovedlo se to."

,,Nakonec na ní přeci jen došlo," dodala s nenuceným smíchem Thema, která do sebe nalila zbytek skleničky s vínem a kývla na své dámy že se chystá k odchodu.

Svou dceru více méně ignorovala od momentu, kdy projevila náklonnost k Aikaterine.
Ta nic z toho co se tady teď dělo nechápala, byla na to příliš malá a nemělo cenu jí ani vše do podrobna vysvětlovat.
Chůva nebo někdo jiný jí akorát několik za sebou řeknou že se její matka nevrátí, vezmou na pohřeb a vše zas velice rychle vrátí do doby před tím.

Kdyby se Zyanya narodila do ještě výš postavené rodiny, dostalo by se jí při pohřbu více poct.
Teď bude uložená jen do vedlejší místnosti otcovy hrobky, kde bude čekat dokud tam jednou nepohřbí i jeho.

,,Kdyby jsi byla k čemu, dala by jsi mi místo synů dcery. K čemu dva, když stačil jen jeden?"
Nikdo z přítomných se neodvážil cokoliv říct, tak jen tiše seděli a, téměř se neodvážily ani dýchat.

Amara si v ten okamžik přidala jako pod palbou, kdy oba její rodiče házeli vinu na toho druhého.

,,Buď rád že jsem ti porodila jí! A támhle ty dva, taky jsem někomu kdo střílí na slepo nemusela porodit vůbec nic!"

Neplodnost kterou trpěli muži od dob Amařina dědečka byla už dobře známá, obzvláště nedostek dcer byl velmi patřičný.

Její strýc měl jedinou dceru Raven, budoucí královnu a dva syny z nichž jeden zemřel jako velmi malý.

Aikaterine začala plakat tak moc, že chůva se raději s ní zvedla a chystala se odejít z místnosti aby malou mohla uklidnit.

Uklonila se a zamířila pryč, aby malou princeznu odvedla do komnat které dostala ihned po svém narození.

,,Zmiz mi z očí," zavrčel na Themu, která se dvakrát nenechala pobízet obzvláště když svého manžela jenž byl zároveň jejím nevlastním bratrem pohrdala.

,,Užij si pohřbívání své milenky, v pořadí už...ach, už nevím které."
Posměšně si odfrkla a opustila místnost, ve které po jejím odchodu zůstalo jen velice málo žen.

Amara zůstala strachy sedět, dokud nepřišla i její chůva aby ji pro jistotu odvedla pro případ že by její otec začal zuřit.

,,Výsosti, pokud dovolíte odvedla bych mladou princeznu do jejího pokoje."
Amara vedle ní se na svého otce ani neodvážila podívat, jak moc si přála aby chůvě povolení dal a ona se mohla vydat hrát si s dcerou ženy která ji vychovávala.

To co přišlo ale nečekala, otec ji prudce zvedl a přitáhl na svou hruď.

,,Ty také zmiz, než ti nechám vyříznout jazyk," rád vyhrožoval, protože nikdo netušil zda to vážně udělá či ne.

,,Ale výsosti..."

,,Běž!"

To už žena poslechla, s lítosti se podívala na Amaru která měla v očích slzy.

,,A ticho je zde proč! Dnes je přece slavnost, tak se bavte."

Všichni čekali až řekne právě toto, opět se dali do řeči a hudba začala hrát.

A její otec opět rukou zamířil tam, kde by se své dcery dotýkat neměl.

Nemohla se bránit a ti jenž to sledovali, se jí pomoct nechystali.