Zarazilo jí když si uvědomila že je zde takové ticho, jaké tady dlouho nezažila.

Tohle místo bylo poslední zastávkou pro ty, kteří již nikdy neměli spatřit denní světlo a měli zemřít pomalou a bolestivou smrtí v zapomeňí.

Pořád měla mráz po zádech z toho, kdy ji její vlastní otec na týden zde ponechal když odmítla splnit úkol.
To že jí zmlátil tak hrozné nebylo, ale být na tomhle místě - to už bylo horší.

Když se blížila k místu kde Darreon našel Raelin, uslyšela hlasitý smích který jí spíše připomínal drápy škrábající na sklo.

Někteří z žalářníků byly prasata, kterým se tenhle život líbil a svět na hoře je z valné části nezajímal.

Ramnia je nikdy v lásce neměla, když zjistila že kdysi byly míšenci žijícími ve městech než se z nich staly zrůdy.

Teď už je nelitovala, bez tak by nedokázali pochopit co je to lítost.

Spíš jimi pohrdala, a smrt kterou jim přinášela nyní bylo jakési vysvobození které jediné jim hodlala dát.

,,Škoda že jsme s ní neužily, Illyrijka se tu nevidí tak často."
Drsný, nepříjemný mužský hlas doprovázelo souhlasné vrčení dalších dvou mužů kteří házeli do košů rozřezaná těla.

Ramnia díky tomu mohla nenápadně proklouzla do místnosti, a schovala se až do temného části mezi sloupy tam kam nedopadlo světlo z loučí.

Bylo by tak jednoduché proti nim teď zaútočit, ale její temná stránka se dožadovala toho aby jí aspoň na chvíli znovu pustila ven.

Místo prstů kterými přejela po řetězec, měla černé, dlouhé drápy a oči, které předtím připomínali safíry se nyní podobaly onyxu.

,,Výsosti, dlouho jste tu nebyla," zbylý dva už si jí také všimly, nechali práce a sklonily hlavy.
Ale ani po tomhle nevyšla ze stínů, místo toho si pobaveně odfrkla.

,,Illyrijka jsi říkal?"

,,Ach, ano. Donesli sem Illyrijku, co jí našli nahoře. Jenže nám jí odnesl."
Kňouravý hlas jí trhal uši, jak byl nepříjemný.

,,A copak jste chtěli udělat? Přeci jen Illyrijka se tu nevidí tak často, vlastně je to velká vzácnost."

,,To ano, jak ta křičela když jsme jí uřezali křídla, to byla hudba."

,,Tomu věřím," zavřela tentokrát ona, musela se dost krotit aby to neskončila rychle.

,,Vážně křičela hodně, taková malá, ještě panna a to je tady dole vzácnost," všichni tři se nad vzpomínkami výborně bavily, aniž by měli jakékoliv tušení.

,,Kdyby jste jí viděla princezno, taková špína z Prythianu."
Řekl jeden z nich, zatím co šouravím krokem se rozhodli k ní přiblížit a zjistit proč stojí ve stínu.

,,Copak, něco proti Illyrijcům maličký," jen malý krok udělala vpřed, když si všimla že se zastavily téměř před sloupy kde stála.

,,Podřadná rasa, která vznikla jen z toho důvodu aby bylo co zabíjet a šukat," pronesl první, zatím co hodil posměšný výraz na své společníky.

,,Jsou jako dobytek, pěkně připravený na porážku," žena před nimi nevěděla jestli se jí z nich chce zvracet nebo brečet.
Jejich rozum který kdysi měli dávno pryč, takže si ani neuvědomily že tím uráží i sami sebe.

,,Třeba nám zas něco přivezou," ozvalo se nadšeně od dalšího, a Ramnia už mezi tím věděla jak každého z nich zabije.

Znovu přejela drápy po řetězech, které se hlasitě rozhoupali a naráželi jeden do druhého.

,,Uznávám, jsou jako dobytek někteří, ale jediná porážka dobytka která vás čeká, já ta vaše," rty se jí zvlnily do úsměvu, který měl daleko od toho který mohl běžně vidět někdo z její rodiny.

,,Ne...ne...chápeme princezno," zakoktali všichni dohromady, zatím co před ní začali couvat na místo kde stáli předtím až málem zakoply o koše ve kterých bylo hned několik těl které předtím rozsekali.

Ramnia roztáhnula křídla v plné kráse tak aby je dobře viděli, jejich zděšení a strach se smísil v jedno a tlukot srdcí předcil jejich zděšený výkřik.

,,Tohle jste nečekali, vy ubožáci. Tak ubohý, tak zbytečný," pokaždé zdůraznila slovo zbytečné, zuby stejně černé jako oči se přiblížily k prvnímu z nich.

Ochromený tím co se dělo, se nedokázal udělat žádný pohyb aby se dostal z jejího dosahu.

,,Baf," zavrčela mu do ucha, než se její nehty zabořily do jeho očí a zuby poprvé stiskly jeho mohutný krk.

Ozvala se symfonie výkřiků, která se odrážela zpět od špinavých stěn, zatím co jeho společníci se snažily zběsile za každou cenu dostat pryč.

Jenže měli smůlu, cesta ven pro ně byla navždy uzavřená.

Pobaveně je sledovala, zatím co muže pod ní porcovala stejně tak jako to udělal před pár dny někomu jinému.

Taky mu nedala možnost se bránit.

Čím víc vzdoroval, tím víc jí to bavilo.

Když pronikavý výkřiky utichl, nahradil ho smích připomínající vytí vlka.

Smích a řinčení kovu, nebralo konce.

Směšný vzdor který predvedli jí byl k smíchu, ale věděla že jejich vraždou jí nikdo nepotrestá.
Nebyl kdo by jí vyměřil trest, narozdíl od jejího staršího bratra u něhož slíbila že jednou to bude ona kdo ho potrestán za to co udělal.

Zbytečně pozabíjel muže, aniž by si zjistil něco víc a nikdo ho nepotrestal.
Někteří se za to co udělali jejich matce zasloužily trest, ale někteří byly nevinní a on je zmasakroval.

,,Prosím," zaskuhraly oba dva, když už začali tušit že se z místnosti nedostanou sami.

,,Prosím, prosím, prosím," zopakovala a nahnula hlavu na stranu, aby si, mohla prokřupnout úmyslně páteř.
,,Prosila Raelin, když jste jí řezali křídla?"

,,Ale jste jedna z nás výsosti, mi to tak nemysleli. Illyrijci jako zrovna vy pa-pa-tří k těm kteří by mohli vládnout,", každým slovem se snažily získat aspoň trochu času navíc, Ramnia je jen pobaveně sledovala než zaútočila.

Ten který promluvil jako poslední, vykřikl když ho chytila za obojek jenž měl okolo krku a jediným plynulým pohybem ho odhodila proti stolu na kterém stále ležela maličká křídla a zaschlá krev.

Kosti hlasitě zakřupali, ale nebylo to natolik silné aby ho zabila.

Ne.

Jeho si nechala na posled, nejdřív hodlala zabít ty kteří jí drželi proti její vůli.

Ve vzduchu se zaleskla dýka, obyčejná ale stále dostatečně ostrá aby jí dokázala případně poranit.

Když se ostří zarazilo v její ruce, pramínek krve stekl muži na tvář která byla naprosto prázdná, bez jakéhokoliv výrazu.

,,Tohle možná platí na jiné, ne na mě," pronesla škodolibě když druhou rukou sevřela jeho zápěstí a obrátila dýku proti němu.

,,Ty zkurvená, blbá čupko!"

,,Že jsem čupka a zkurvená už vím," dodala sladce když se přiblížila k jeho krku, a natlačila ho až na zeď takže neměl kam případně uhnout.
,,Ale že jsem i blbá, tak to si první kdo to řekl."

Ostří bylo natolik ostré, že mu nečinilo žádný problém aby ho muži vrazila pod bradou směrem šikmo k páteři.

Chvíli se ještě snažil se jí chytit, chtěl zabránil tomu aby s dýkou otočila a tím mu okamžitě zlomila vaz.

Rána na ruce bolestivě tepala, ale toho si Ramnia zatím nijak nevšímala.

Až když se ozvalo uspokojivé prasknutí druhé pateře, tak teprve si dovolila stáhnout obličej do bolestivé grimasy.

Ale stále tam byly ještě jedny oči, ve které byl život jenž se chystala ukončit.

Nechala tělo předchozího dopadnout na špinavou zem, společně i s dýkou která mu trčela z krku z něhož se valilo značné množství krve.

Pak se přesunula k tomu, kterého odhodila k místu kde zmrzačily Raelin.

Vzala jeho vyděšenou tvář do svých dlaní a dlouze se na něj usmála, než prstem přejela po jeho popraskaných rtech.

Nyní bylo ticho přerušované pouze jeho hlasitým dechem

,,Neboj se, neublížím ti."
Zašeptala Ramnia, a dál byla skloněná tak aby se dívali z očí do očí.

,,Jenom tě zabiju."
Dodala tak, aby pochopil že na její rodinu se obzvláště nesahá.