Je zvláštní, kolik vzpomínek dokáže vyvolat jeden jediný papír. Tmavovlasá žena přejela štíhlými prsty po kusu pergamenu, jež působil starým dojmem. Ve skutečnosti se jednalo o Oznámení, jež bylo vytisknuto před pár minutami. Byl to vzorek. Vzorek, jež čekal na schválení královny. Její veličenstvo nad tím zavrtěla hlavou. Proč by měla schvalovat něco, na čem nemohla nic změnit? Ani jediné slovo. Tento text byl pevně daný. Nezmohla s ním absolutně nic. Ještě jednou si přečetla jí dobře známé věty.

Zatímco většina obyvatel zámku to brala jako hru, ona byla jednou z těch, kdo se mračil už jen při nevinné zmínce o Zápise. Nelíbilo se jí to. Měla k tomu své důvody. A to poměrně pádné. Sama při něm kdysi málem přišla o život. A to hned několikrát. Při vzpomínce na smrtící koupel se otřásla. Doufala, že si to nikdy nezopakuje.

Neměla strach jen o dívky, jež by byly v Zápisu vybrané. Bála se i o svého nejmladšího potomka. Živě si pamatovala to zoufalství, jež vídala v očích svého švagra. Nechtěla, aby si tím samým muselo procházet i její dítě. Jako královna dala život korunnímu princi, o rok mladší princezně a princi, jehož ženou se podle tradice království, v němž se narodil, měla stát neurozená dívka. V tomhle její veličenstvo neviděla žádný problém. Sama nebyla královské krve. To, co jí vadilo, bylo všechno okolo Zápisu. Procházení fotek dívek, jež v životě neviděla. Pomoc s vybráním malé skupinky, která měla vstoupit do života nejen mladšího prince, ale i celé jeho rodiny.

Královna si povzdychla.

„Na tohle nebude nikdy ten pravý čas,“ ozval se za ní hlas ženy, jež byla kdysi jejím nepřítelem.

Zatímco spousta věcí zůstala za ty roky stejná, jejich vztah se každou chvílí radikálně měnil. Ženy pocházely každá z jiné Oblasti, mezi nimiž byl radikální rozdíl. Diametrálně se od sebe lišily, jejich názory se téměř pokaždé rozcházely a ony se neustále hádaly. Přesto všechno si žena nedokázala představit lepší rádkyni, než byla žena s dlouhými, rovnými vlasy hnědé barvy.

„Vím, že se to snažíš oddálit, ale už nemáš jak,“ upozornila ji hlasem, jež ji varoval, že se s ní nechce hádat. „Bojíš se toho, co nastane a já to chápu. Věř mi, také se toho bojím,“ svěřila se jí.

„Jestli některá z těch dívek přijde k úrazu...“

Starší žena se pobaveně uchechtla. „Pokud si dobře pamatuji, tak za většinou těch věcí stála tvá drahá předchůdkyně. Hodláš jít ve stopách Karine?“

Královna se zasmála. „Nehodlám,“ usmála se na svou kamarádku.

Žena jí podala ruku a pomohla jí vstát z křesla. „S tebou se ty dívky budou mít jako v bavlnce,“ pronesla jistě a vystrčila svou královnu na chodbu. „Dejte to tisknout a nechte to rozvést do každé Oblasti. Postarejte se, aby to dostala každá požadovaná dívka,“ zavelela královnina přítelkyně, čímž si vysloužila tmavovlásčin nesouhlasný pohled. „Děkuji,“ pronesla brunetka a nezapomněla u toho protočit očima.

_______________________________________

Kdo poznal, o jaké dvě ženy se jedná? 🤔😁

První kapitola vyjde pravděpodobně za týden 😇