Ticho přišlo nejmladší přítomné jako klid před bouřkou. Evie stále mlčela a jejich matka už se ani nepokoušela skrývat, jak moc je vytočená, že se brunetka opovážila něco takového byť jen zmínit.

„Absolutně nechápu, proč by sis s něčím takovým měla lámat hlavu,“ odfrkla si Millie ve snaze to alespoň trochu zachránit.

„Přesně tak,“ přitakala Daisy.

„Stejně budete krásnější, než kterákoliv z nich.“

Pohledy všech se přesunuly na nejmladšího člena domácnosti.

Paní domu se uvolnila a spokojeně se na dívku usmála. „Amy má naprostou pravda. Žádná z těch dívek se vám třem nevyrovná,“ pohlédla důležitě na své mladší dcery.

„Řekla si třem?“ nechápala Millie.

„Samozřejmě,“ přitakala žena a posadila se. „Ty se sice zapsat nemůžeš, ale pro tvé sestry je to povinné. Nepochybuji, že všechny tři uspějí,“ nadšeně spráskla ruce. „To by byla nádhera, kdyby všechny tři princezny pocházely z jedničky a navíc byly stejné krve,“ libovala si.

Amy tušila, o co jí jde. Chtěla si přes ně splnit svůj vlastní sen. A ne jednou, ale rovnou třikrát. Ona to nedokázala, ale od nich očekávala, že pro to udělají vše. „Možná mě nevyberou. Nebudu jim připadat dost krásná,“ varovala tiše svou matku. Chtěla, aby byla připravená i na tuto variantu.

Žena nad její poznámkou pouze mávla rukou. „To je přeci nesmysl, Amy! Jsi celá já!“

„Musely by být slepí, kdyby si tě nevybrali,“ souhlasila Millie. Na oko vlídně se na ni usmála.

„Určitě se staneš něčí favoritkou,“ o svých slovech žena ani na vteřinu nepochybovala.

„Favoritkou?“ podivila se Evie.

„Jistě. Copak jsem vám to nevyprávěla?"“ podivila se žena sedící v čele stolu. Její potomstvo poslušně zavrtělo hlavou. „Jak jsem na to mohla zapomenout,“ nechápala.

Amy se napila džusu. Zavrtěla se na židli a přinutila se k pozornosti. Tušila, že tohle bude na dlouho.

„Takže... Královská rada vybere z každé Oblasti dvanáct nejkrásnějších dívek, jež předloží královské rodině. Ti společně prochází každou Oblast a z daných dvanácti dívek, vyberou tři. Nakonec zbyde dvacet sedm. Právě ty obdrží pozvánku na královský dvůr,“ dala se do vyprávění matka čtyř překrásných brunetek. „Každý člen královské rodiny má právo vybrat jednu dívku, o níž si myslí, že by mohla prince zaujmout. Stane se jeho favoritkou. Princ poté vybere zbytek dívek.“

„Možná jedna z vás bude favoritkou královského páru,“ Millie zněla až žárlivě.

Její matka nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Kristin vybere někoho ze své Oblasti. Možná dokonce míšence,“ zavrčela opovržlivě. „Král bude nepochybně následovat jejího příkladu. To jsou ovšem jen dva členové královské rodiny. Například princezna Eleta, teta krále, pochází z první Oblasti. Její favoritkou byla sestra současné princezny Ange, jež skončila čtvrtá.“

Amy potlačila nutkání zeptat se, kolikátá byla ona. Pokud si dobře pamatovala, tohle nikdy předtím nezmínila.

„Právě s Ange jsme bývaly dobré kamarádky,“ prohlásila zasněně dívčina matka. „Ještě aby me. Obě jedničky, stejné názory. Určitě jedna z vás bude její favoritka.“

Její jistota Amy až děsila. Obávala se, jak bude matka reagovat, když se její sny nevyplní. V téhle její představě mohlo selhat naprosto cokoli. Nejen, že si plánovala, že Zápisem projdou její tři mladší dcery, ale také si vysnila, že ukořistí všechna princeznovská místa. Jedna z nich by si podle jejích představ měla vzít prince. Tím se Amy nezabývala. Oproti svým sestrám byla obyčejná, bojácná. Ona nemohla upoutat princovu pozornost. Nijak zvlášť jí to však nevadilo. Kdyby to bylo na ní, zůstala by s nejstarší sestrou a matkou v jedničce. Každý den by pozorně sledovala televizi, aby zjistila, jak se Daisy a Evie daří. Držela by jim palce a modlila se, aby matku nezklamaly. Nechtěla ji vidět nešťastnou nebo hůř... Rozzuřenou.

Proslov hnědovlasé ženy trval déle, než byla schopna vnímat nejen Amy, ale také Millie. Proto spokojeně večeřela a matku okázale ignorovala. Daisy s Evie by ji klidně poslouchaly celé hodiny. Toužily se dozvědět každý detail. Zjistit, co je čeká, aby se na to mohly připravit. Amy bylo jasné, že potom společně rozeberou, kde podle nich matka udělala chybu. Potřebovaly zjistit, jak dosáhnout titulu, po němž prahly. Potřebovaly zjistit, jak vyhrát. Amy protočila očima. Tohle přeci nebyla nějaká soutěž. Ani hra. Tady šlo nejen o jejich životy, ale i o ten princův. K čemu byl titul, bohatství a uznání, když by nedosáhly ničeho jiného? Kam se poděla touha po štěstí, lásce a rodině? Co se stalo s pohádkovým koncem, na nějž jako malé věřily? Byly skutečně ochotné zahodit vše, kvůli touze po koruně? A co Amy? Obětovala by vše, aby potěšila matku? V tom měla jasno. Toužila, aby na ní byla hrdá. Aby se na ni dívala stejně, jako na zbylé své dcery. Nechtěla být jen ta nejmladší, nestydlivější. Alespoň pro ni chtěla znamenat víc.