Pche co si o sobě myslí?! On že dostane lepší překvapení?! To ne to ne! Je to jenom ubrečený, malý, hloupý, prach bídný, nicotný, bezpáteřní šváb co si o sobě myslí bůh ví co. Zamýšlene jsem seděla u naší sváteční tabule. "Tatinku?! Proč je na na naší sváteční tabuli maso?! Víš že ho nesnáším, a že ho nejím!" Tatínek se na mě smutně podíval a řekl "Promiň Marinko ale tvůj bráška chtěl na dnešní veliký den nadívaného kance" ten parchant! "Pokud tedy dopustite abych umřela hlady?! A neměla pořádné narozeninové překvapení?" Začala jsem přehrávat, to zabírá vždycky. Máma mi odpověděla jako obvykle "Marinettie neprehravej a chovej se jako princezna" a Tatínek odpověděl taky jako vždy "Marinko, tak tedy dostaneš ještě jedno větší překvapení, a, a náš kuchtík ti udělá salát jaký si řekneš, hlavně se nehnevej princezničko naše" pak jsem se usmála a tatínek lusknul prsty a zavolal "prosím aby královský malíř Nathaniel, až si bude Marinettie přát, jí zvětšil na dalším jeho díle" Měla jsem ohromnou radost. "Matko, tatinku pokud me omluvite jdu cekat do zahrady na ohnostroj a vychutnat si tam muj salat" zvedla jsem se od stolu "Tikki!" Zavolala jsem. Ihned u mě byla moje dvorní dáma a moje nejlepší a jediná kamarádka.

...
Tikki mi dělala společnost když jsem si vychutnávala oběd. "Tikki vyhledej mého bratra a uvědom mě kde je"  Tikki vstala a šla hledat toho zmetka. Já mu dám! Mít maso když jsem vegetarián! To musí být za ty croissanty! Já ho nesnáším! Musím vymyslet odplatu! .....jo mám to! Vešla jsem do našeho hracího pokoje kde jsme si hráli jako malý! Ikdyž občas si tu stále hrajeme/perem se. Vždycky když si zaberu jeho houpacího koně. Nemám to houpání ráda ale můj bratr jo....Dorazila jsem do hrací místnosti. Hned mi padl pohled na Adrianova nejmilejšího plyšáka. Jeho modrý medvěd.... když mě nenechá najíst já ho nenechám klidně spát... Moc dobře vím že s ním usíná! A že bez něj se nevyspí! "Dobrý den Méďo modrásku!" Řekla jsem a chytla modrého medvěda do rukou. "Víte, asi máte dost vážné potíže s vnitřním ústrojím...podívejme se na to! Nebojte jsem kvalifikovaná lékařka" řeknu medvědovi a utrhnu mu hlavu. Všechen plyš z medvěda vysypu a ještě té placaté půlce modré látky co bývala medvědem roztrnu břicho. "Omlouvám se pane medvěde modrásku ale operace byla neúspěšná!" Řeknu sarkasticky a popadnou zbytek medvěda. Všechen plyš nasypu do vázy co tu stojí a s plnýma rukama vyjdu hledat Tikki.

...
"Tikki?" Řeknu když už chci vkročit do mé komnaty. "Huh pri-princezno já huh" celá zadýchaná ke mě přiběhla. "Tikki klid, kde je?" Tikki se usmála, nadechla se a řekla "míří na zahradu." Usmála jsem se a řekla " poběž zamnou" vrazila jsem jí do ruky vázu. Běžela jsem na zahradu. Našla jsem ho poklidu sedět v altánku s Plaggem. Přikradla jsem se k nim zezadu popadla jsem vázu a plyšem a vysypala jí Adrianovi na hlavu. Okamžitě se stočili pohledy na mě. "Pane bože Adriane! Asi začal pršet plyš! Ovšem plyš z pána modráska!" Zamávala jsem mu zbytkem medvěda před nosem! "Ty mě nenecháš najíst, já tebe spát!" Vyplaznu na něj jazyk.

Po stoletech kapitola🙌 snad se líbí. Další je na Vali. A opravdu se omlouvám za to zpoždění 😅😅 od května já vím 😅😅3 měsíce 😅

Snad jste si kapču užili a uvidíme co vymyslí Vali😗😘