O rok později...

Artex se vzbudila kvůli budíku, který ne a ne ztichlout.
Nakonec jí došly nervy, vzala ho do magie a praštila s ním o zeď.
Ten krám ale pořád řinčel, až jí to rvalo uši.
,,No jo! Dyť už vstávám!" zabručela nevrle a vstala z postele.
Vypnula budík a šla k zdrcadlu se stolkem.
Přes židli před stolem byly položené černé šaty.
Artex posmutněla, když je uviděla.
Oblékla si je, učesala se a vyšla z pokoje.
V tu samou chvíli zrovna vycházela Dark Lily z pokoje naproti.
,,Dobré ráno, Artex." pozdravila smutně.
I ona měla na sobě černé šaty.
,,Taky držíš smutek?" zeptala se Artex když si všimla Lilyných šatů.
Lily přikývla.
,,Teta Rainbow si zaslouží, abychom na ni vspomínali. Škoda že umřela zrovna poslední den prázdnin." vysvětlila Lily.
,,Hm, bude mi chybět. Vždycky s ní byla legrace." přikývla smutně Artex.
Přišly až do zámecké jídelny, kde už seděli všichni ostatní obyvatelé Canterlotského zámku v čele s královnami Nyx a Flurry Heart.
Všichni byli též oblečeni v černém.
Byla snídaně a pak šly hříbata do školy.
Pokud se tedy devatenáctiletým poníkům dá říkat hříbata...
Když přišli že školy, rozešli se do svých pokojů.
Až na Artex...
Chtěla se projít...

Šla úzkou cestičkou kolem polí, pak lesem nedaleko Canterlotu.
Najednou narazila na starý hřbitov.
Vypadal opuštěně a všechny náhrobky byly zarostlé a zpustlé.
Přesto tu ale bylo pár stop kopyt.
Pár let už jistě pamatovaly, ale až tak staře nevypadaly.
Vedly k neuhlazené hromadě hlíny u které nebyl ani náhrobek, nebo obyčejný křížek.
Takový amatérský, nepovedený hrob.
Artex to místo děsilo.
I přesto ale vešla.
Přišla k tomu hrobu a přemýšlela čí by mohl být.
Kdyby to věděla, jistě by si to se vzdáleností rozmyslela.
Hlína se najednou začala pohybovat.
Artex uskočila a se zděšením sledovala, jak se hromada zmenšuje.
Chtěla utéct, ale zvědavost jí to nedovolila.
Jen ustoupila dál.
Najednou z hlíny vyjelo světle modré špinavé kopyto a hned po něm druhé.
Zachytily se hlíny kolem sebe, aby jejich majitelka mohla vylézt.
Z hlíny se vynořila Trixie s černým amuletem na krku a začala ze sebe smetávat hlínu.
,,Tak nějak sem tušila že mě pohřbili, ale nečekala sem že tak hluboko." stěžovala si pro sebe.
,,Ty?!" vyjekla překvapeně a naštvaně Artex.
Trixie se přestala oprašovat a její pohled ulpěl na mladé princezně.
Artex se naplnila vztekem a vystřelila po Trixie kouzlo.
Ta na poslední chvíli uhnula.
,,Hele, aby bylo jasno: Nesmím ti ublížit, takže co takhle uzavřít mír?" navrhla Trixie, ale Artex po ní zase vystřelila kouzlo.
Trixie naštěstí zase uhnula.
,,Mír?! Připravila si mě o matku! A zabila si moji kamarádku! S někým jako si ty se rozhodně bratříčkovat nebudu!" zakřičela Artex vyčítavě.
,,Poslouchej mě! Posílaj mě sem tam zeshora, abych napravila co sem zpackala." vysvětlovala Trixie, zatímco se vyhýbala dalším střelám.
,,Jak chceš napravit všechno to zlo co si vykonala!? Ten smutek a bolest co si způsobila!" vyčítala jí dál Artex.
,,Nech toho! Ještě mě trefíš!" Trixie se jen tak tak vyhnula dalším několika střelám.
,,A o co si myslíš že se pokouším?" zeptala se naštvaně Artex a bezmyšlenkovitě dál střílela kouzla po Trixie.
Rudý drahokam na Trixině amuletu začal najednou zářit a Artex přestala kouzlit.
I Trixie užasle koukala na amulet.
Záře se zformovala do podoby poníka.
Artex i Trixie tu klisnu okamžitě poznaly.
,,Artex, Trixie nesmí zemřít." varovala ji Twilight.
,,A-ale Twilight..." chtěla namítnout Artex, ale Twilight ji přerušila.
,,Přišla, aby odčinila své hříchy. Ale nemusíš se bát. Pokud by něco chtěla zkusit, povolám ji zpět a požene si to rovnou do pekla." uklidnila ji a zmizela.
,,Páni, ani sem si nevšimla že mám na krku něco takovýho." užasla Trixie a prohlížela si amulet.
,,T-takže si mluvila pravdu? Opravdu si přišla všechno odčinit?" ujišťovala se Artex.
,,Jo, jinak půjdu do pekla a věř mi, že tam nechce nikdo." přitakala Trixie a otřásla se při vspomínce na to spálené místo hluboko pod zemí, kde sou všichni poníci rozpálenými řetězi připoutáni ke zdem.
,,Dobře, tak já ti budu věřit. Ale nečekej, že ti snad budu pomáhat, nebo tak něco! Ty si nezasloužíš nic lepšího, než peklo!" přikývla Artex a otočila se k odchodu.
Když odešla, Trixie slezla z hromádky hlíny a rozhlédla se.
Pak sklonila hlavu k amuletu a poklepala na něj.
,,Hej! Ty tam! Princezno! A kde budu bydlet na to ste asi nepomysleli co?" zeptala se Trixie.
Drahokam se opět rozzářil a před Trixie se z rudého světla zformovala Twilight.
,,Takovou práci si s tebou dělat nebudu. Vlastně s tebou nechci ani mluvit. Ale vzhledem k tomu, že si nemám zrovna s kým povídat, tak se k tomu snížím." řekla znechuceně Twilight a probodla Trixie nenávistným pohledem.
,,A to mám brát jako ano, nebo ne?" nechápala Trixie.
,,Achjo! Bydli si třeba v lese! Ve městě ani na zámku se tě maximálně tak leknou a s trochou štěstí tě jen zlinčujou." odvětila nezaujatě Twilight.
,,A co jídlo? Ty máš přece dohlížet abych zůstala naživu, ne? Když umřu hlady, zklameš." připomněla jí Trixie.
,,Služku ti dělat nebudu. Na to zapomeň. A les je plný lesních plodů, to ti musí stačit. A kousek odsud je malé jezírko, tak se aspoň umyj." doporučila Twilight a zmizela.
,,A jak mám odčinit co sem udělala, když se nemůžu k nikomu ani přiblížit?" zeptala se ještě Trixie a zase poklepala na amulet.
Tentokrát se ale žádné odezvy nedočkala.
,,Grrr! Tak se půjdu aspoň umejt!" rozhodla se nakonec naštvaně a vyšla ze hřbitova.

Jéééj!
Další kapitola!
Řekla sem že bude dneska a je dneska. ;)
Nejvíc mě bavilo psát tu scénu kdy se Trixie hrabe z hrobu.
Je to takový strašidelný...
👻👻👻
Jak se vám zatím líbí děj???

Páni! 945 slov!
Dobře já! xD