,,Potřeboval bych, abys mě zavedla za králem," řekl Lukáš důrazně.

,,To tak," zabručela Žofie a na poslední chvíli se zarazila, aby si nepoklepala na čelo. Si ten drzoun snad myslí, že ho sama dovedu ke králi, aby mě mohl napráskat? Vypadám snad jako bych byla praštěná do brňavky? Lamentovala v duchu Žofie.
,,Podívej, já se omlouvám. Můj pokus úplně nedopadl, jak jsem plánovala a slibuju, že se pokusím tě vrátit zpátky, jen co přijdu na to jak, ale tahat do toho krále, to je zbytečné," vychrlila. Cítila, jak rudne.

,,Tvůj pokus?" zasmál se, až mu přeskočil hlas.

,,Ano," přisvědčila trpce. ,,Ale zlepšuju se, minule se objevil všehovšudy ježek."

,,A o co přesně se snažíš?"
Viděla, jak mu cukají koutky v zadržovaném smíchu.

,,Půjdeš s tím za králem?"

,,Když mi pomůžeš, neřeknu mu ani slovo," ukázal dva zdvižené prsty v gestu, kterému nerozuměla.

Žofie chvilku zvažovala možnosti, ale nakonec usoudila, že horší už to být nemůže.
,,Snažila jsem se o svého dvojníka."