O dva měsíce později:
Červen 1559, Paříž

Alžběta:

Obě svatby byly v plném proudu příprav. Teta Markéta si měla si vzít Filipova spojence Emanuela-Filiberta, vévodu Savojského, dobrého vojáka s nepříliš slibnou přezdívkou ,,Železná hlava". Jeli jsme do Paříže, kde jsem se měla za osm dní vdát.
,,Usměj se na mě Alžběto," řekla švagrová Marie, jenž seděla na proti mně.
,,Nejde to," odpověděla jsem stroze. Kdy jsem se naposledy nahlas zasmála?
,,Ty si nemáš brát člověka, které ho neznáš," chtěla něco říct, ale pokračovala jsem, ,,František tě miluje a ty miluješ jeho. Byli jste spolu vychováni a než jste vstoupili do manželství, strávili jste spolu osm šťastných let přátelství. Takže ne, nemůžu se usmát."
,,Alžběto vím, že se bojíš, ale nemáš čeho. Tvůj manžel bude k tobě hodný," podívala se mi hluboko do očí.
,,A to víš jak? Co když bude hrubý?" zděsila jsem se.
,,Když bude zlý, tak mu pošlu velmi ostrý dopis," chytla mě za ruce. ,,Jsi dcera francouzského krále a sestra dauphina. Nikdo na tebe nevztáhne ruku...věř mi."
Přikývla jsem a pohodlně jsem se usadila.
,,Nechceš něco přečíst?" zeptala se mě po chvíli Marie.
,,Máš něco ve španělštině?" optala jsem se sklesle.
Zavrtěla hlavou.
,,Musím si ji procvičit," maličko se mi zlomil hlas.

                      - - - - - - - - - - - - -

Ve své komnatě jsem chodila jako bledý duch. Čekala jsem, až mi oznámí, že kočár je připraven. Měla jsem jet přivítat vévodu z Alby, protože Filip se neuráčil přijet! Pán je příliš důležitý! Španělští králové si nejezdí pro manželku. Zvyk si žádá, aby jim byla přivezena.
Někdo zaťukal na dveře a já poskočila.
,,Dále."
Do pokoje vletěla služebná.
,,Můžete jet Vaše královská Výsosti," uklonila se. Kývla jsem na souhlas. Služebná mě dovedla, až na nádvoří. Všichni čekali jen na mě. Lokaj mi otevřel dveře od kočáru a já do něj vešla. Na proti mě seděla teta Markéta a její služebná. Jakmile jsem si sedla, koně se dali okamžitě do klusu.

Několik kočárů vyjelo z malého zámku Tournelles. Jeli jsme kolem široké třídy Saint-Antoine. Dělníci vytrhávali dlažební kameny, aby udělali místo pro turnajové kolbiště. Stavěli tribuny a vítězné oblouky ozdobené erby Francie, Španělska a Savojska.

Lidé spěchali, aby zahlédli královskou rodinu a vévodu z Alby. Na všech budovách, které jsem viděla z kočáru, se třepetaly vlajky a prapory Francie a Španělska. Na ulicích se tančilo, pilo a všude se ozývaly zvuky veselí. Pro ně to byl slavný den, ale pro mě ne. Konečně jsme přijeli na širokou třídu, kde jsme se měli setkat s vévodou. Když se teta Markéta zvedla, lokaj otevřel dveře. První vyšla Markéta a po ní hned já. Okamžitě mě zaslepil sluneční svit. Nemohla jsem zvednout ruku, jen jsem se ušklíbla. Kam jsem dohlédla, všichni se ukláněli. S tetou jsem se připojila k matce, otci a ostatním dvořanům.

Zazněly fanfáry a lidé se radovali, protože už uviděli přijíždějícího vévodu z Alby s jeho družinou. Asi sto mužů kolem něj, oblečených v černé. Španělská móda je strohá, pomyslela jsem si.
Jedna dívka asi sto metrů ode mě na něj pohlížela s podezřením. Ještě nedávno vedl proti Francouzům vojsko. Ti udivení muži a ženy těžko chápali závazky vlády, tajné úmysly a plány králů.
Vévoda a dva další muži slezli z koně. Jakmile se ocitli na zemi, uklonili se. Uprostřed stál vážný muž v černém, jak jinak Fernando Alvarez de Toledo, vévoda z Alby.
Stála jsem po boku matky. Měla jsem na sobě světlé žluté šaty s korzetem. Připadala jsem si jako ve vězení. K tomu ještě dopomáhaly ty velmi stažené šaty, až jsem nemohla dýchat. Tři muži oděni v temných barvách k nám přistoupili. Skláněli poklony králi a královně. Po pravici vévody z Alby stál hrabě Egmont a po levici princ Oranžský, jak se představili.
,,Smím vám představit moji prvorozenou dceru princeznu Alžbětu," řekl otec. Uklonila jsem se. Hrabě, vévoda a princ se mi taky uklonili.
,,Vaše královská Výsosti, pověsti o Vaší kráse nelhaly," uklonil se princ. Trochu jsem pookřála.
Po dalších formalitách jsme jeli do Louvru. Mnohem většího zámku, aby se mohli hosté, kde ubytovat.

                     - - - - - - - - - - - -

Vešla jsem do stájí. Okamžitě mě do nosu uhodila vůně sena. Velký vraník zařehtal, aby všem oznámil, že jsem přišla. Nikdo tu nebyl. Rychle jsem si osedlala svoji klisnu Lys, která mě radostně přivítala.
,,Pšššt Lys. Nikdo nesmí vědět, že tu jsem," pohladila jsem ji po lysině.
Dotahovala jsem sedlo, když se náhle otevřely dveře. Zadržela jsem dech.
Ve dveřích stála vysoká žena.
,,Nechceš utéct, že ne?" poznala jsem Mariin hlas.
,,Ne," ztuhla jsem. ,,Jen jsem si chtěla projet."
,,Proto se plížíš?" vystoupila Marie ze stínu.
,,Já...," neměla jsem slov.
Chytla mě za ruce.
,,Alžběto, bojím se o tebe. Bloumáš chodbami zámku bez života nebo si zavřená v pokoji. Já vím, že to je těžké, ale útěkem nic nevyřešíš. Jsi dcera francouzského krále a tvoje poslání je, že se vdáš za španělského krále. Je to čest," odhrnula mi z čela zatoulaný pramen. Chtěla jsem křičet, kopat, prostě něco udělat. Čest! To říkal každý. Všichni se mě o to pokoušeli přesvědčit. Francouzi prohrály své italské území a já jsem jako odměna, která poputuje k španělskému králi! Měl už dvě manželky a nechtěla jsem skončit jako ony. Pro mnohé byl hrozným netvorem. K první manželce se choval chladně a té druhé udělal ze života peklo. Nebyl na anglickou královnu hodný. Opustil ji a nechal ji samotnou. Ta nová královna anglická mu to to za sestru oplatila. Podvedla ho, předstírala, že má o něj zájem, už mu podávala ruku, ale potom si z něj udělala blázny a vysmála se mu. A protože nemohl dostat Alžbětu Anglickou, dostane Alžbětu Francouzskou.

,,Nechci utéct," řekla jsem o něco rázněji, než jsem zamýšlela. Popravdě jsem chvilku o tom přemýšlela, ale nedokázala bych žít, že jsem zradila svojí zemi i svou rodinu. ,,Chci jet na slavnost."
,,Bez stráží?" podivila se Marie.
,,Chci si užít posledních pár dní, než se vdám," kývla jsem.
,,Tak to jdu s tebou," vzala si své sedlo, aby ho uvázala na svého koně. Usmála jsem se a vyhoupla jsem se do sedla.
,,Jak to, že nejsi na nějakých schůzkách nebo s Františkem?" podivila jsem se.
,,Taky jsem se chtěla projet a Františkovi není dobře," dotáhla Marie sedlo.

Vyjely jsme ze stájí. Vzaly jsme to oklikou, aby nás nikdo neviděl. Jely jsme jako o závod, než jsme dorazily do rušné části Paříže. Vychutnávala jsem si pocit volnosti. Byla jsem svobodná... jako kdybych měla křídla. S Marií jsme naráz sesedly z koně.
,,Půjdu je uvázat tamhle k hostinci," vzala mi uzdu.
,,Počkej tu," řekla Marie a zmizela v davu.

Slunce pražilo, když jsem zaslechla zvuk hudby. Lidi tančili a výskali. Vydala jsem se zatím slastným zvukem. Neuvědomila jsem si, že jsem šla tak daleko. Protlačila jsem se davem, který stál u pódia.
,,Tahle píseň je pro princeznu Alžbětu," zavýskal muzikant, oděný v divné suknici.
Brunetka začala zpívat podivnou anglickou píseň, ale mě se líbila. Nejdřív ji doprovázely bubny a potom dudy. Jediné co jsem pochytila, byla tato slova:

Zpívej mi o dívce, která zmizela.
Veselá na duchu jednoho dne odplula přes moře.

Vlnila jsem se do rytmu písničky, když mě někdo chytl za paži.
,,Polekala jsem se," pohlédla jsem na Marii.
,,To já taky. Nebyla si tam."
,,Promiň," omluvila jsem se rychle. Uběhla hodina a bylo na čase jet, než nás někdo začne shánět. Vlnila jsem se do rytmu písně. Najednou se přede mnou objevil muž.
,,Mohu Vás poprosit o tanec krásná slečno?" zeptal se mě mladík. Chtěla jsem odmítnout, ale uvědomila jsem si před kým stojím a on dobře věděl kdo jsem já.
,,Princi, co tu děláte?" optala jsem se. Stál přede mnou Vilém Oranžský.

Na tváři se mu vyloudil úsměv.
,,To by jsem se měl spíš ptát já Vás princezno," zašeptal. Už na sobě neměl černé oblečení, ale krásný červený kabátec. Bradku a knír měl jemně zastřižený, než předtím.
Nepůsobil tak tvrdě a tajemně jako vévoda z Alby. Byl jiný...
,,Neodpověděla jste mi na otázku," zase se pousmál.
,,Ráda si s Vámi zatancuju," podala jsem mu ruku.
Jemně ji stiskl a vedl mě do středu náměstí, kde Pařížané tančili. Hudba se znovu rozezněla. Všichni začali tančit galliardu. Princ se jemně uklonil a políbil mi ruku. Začali jsme tančit.
,,Netipovala bych Vás na galliardu," řekla jsem po doskoku.
,,A já bych Vás netipoval na utíkání. Utekla jste z Louvru a nikdo si toho nevšiml," vyskočil.
,,Špehoval jste mne? Nebo je tohle jen náhodné setkání?" zeptala jsem se trochu zadýchaně. Najednou jsem se cítila jako bezstarostná dívka, která tančila se světlovlasým mladíkem.
,,Musíte jet, už se po Vás shánějí. Jestli jste jim nezdrhla do kláštera," rozhlédl se kolem. Vrátila jsem se do reality. Tanec skončil.
,,Děkuju Vám za tak úžasný tanec, ale teď už běžte." Znovu mě políbil na ruku a odešel.

Prodrala jsem se davem a popadla jsem Marii, která byla u stánku s látkami.
,,Už musíme jet," oznámila jsem své kamarádce a též mé švagrové.
Co nejrychleji jsme došly do hostince, nasedly na koně a vydaly se do Louvru. Když jsme dojely ke stájím, sesedla jsem z Lys a rychle ji odstrojila. Po chvilce jsem se rozloučila s Marií. Každá jsme se vydala jiným směrem.
Já šla do zahrady, kde jsem si sedla pod jabloň. Přemýšlela jsem o princi, o tanci s ním a o mém budoucím manželovi. Myšlenku na něj jsem rychle zaplašila. Chvilku jsem si pobrukovala písničku, kterou zpívala ta brunetka na slavnosti, než jsem usnula. Poprvé za těch pár dní jsem se cítila šťastně.