Hranice mezi dobrem a zlem je opravdu velmi tenká. Občas se dokonce tato hranice protíná. Kdo však určuje, co je dobré a naopak, co je špatné? Jak může někdo soudit, kdo zastává zlo a kdo zase dobro? Jsou věci, které se nedají přesně specifikovat a jsou činy, které jsou v rozporu obou označení. Dobří lidé mohou dělat zlé věci a obráceně. Rozdílné je pouze to, co je k jejich činům vede. Jaký mají motiv. Co je pohání.

Na velmi, ale opravdu velmi starém kontinentu se nacházelo několik království. Bylo to již několik dlouhých let, co jejich země vedli boj se zloduchem, jakého do té doby ještě nezažili. Králové těch zemí byli zvyklí na bandity, zloděje i podvodníky. Některá království dokonce zažila i draky. Všechno to však bylo nic v porovnání s oním padouchem, který je sužoval. Nešlo totiž o boj skrze sílu a zbraně, přestože i na ně několikrát došlo. Tohle zlo s nimi vedlo válku mysli.

Testovalo jejich strategii a dovednost předvídat. Každé z království se před ním muselo mít na pozoru. Tohle zlo jim totiž bralo všechno. Nenechalo kámen na kameni. Přeměňovalo jejich domovy v popel. Zabíralo území. Kradlo jim veškeré jejich zásoby, ale dokonce i jejich blízké. Bylo to velmi temné království, proti kterému stáli a jeho ještě temnějšímu vládci.

Tohle ovšem nebude příběh o tom, jak ono zlo tyranizovalo své okolí. Tento příběh je o tom, že důvěra může být nebezpečná hra. O tom, že není snadné odpustit, a už vůbec ne zapomenout. Budeme vyprávět o lidech, kteří spolu vedli válku myslí. Šachovou partii. Hru, při níž bojovali o šachovnici, s cílem rozdrtit mysl protivníka.

Vyprávění o pomstě a moci. On si přišel pro její korunu, ona zase chtěla odejít s jeho hlavou. Zloduch vždy zůstane zloduchem, pokud bude hrdina vyprávět jeho příběh. Co když bude tentokrát vyprávět někdo jiný? Bude stejně jasné, kdo je tím dobrý nebo špatným? Dá se to vůbec přesně určit? Jak se z někoho vlastně může stát ztělesněné zlo? Padouši se totiž nerodí, jsou stvořeni. Jejich temná verze nevznikne přes noc, jsou to zkušenosti, bolest, nejistota, zneužívání a deprese. Prochází si spoustou ošklivých věcí, díky nimž se dostanou na tuto úroveň.

Jizvy na srdci mnohdy nepřicházejí od nepřátel. Nejvíce jich vždy zůstane po našich milovaných. Jednou z věcí, kterou by lidé měli pochopit o extrémně laskavých, milých a milujících lidech, je to, že jejich druhá stránka je stejně extrémní. Nesmíme zaměňovat jejich sebeovládání za slabost. Bestie v nich spí, není mrtvá.

Bylo nebylo, žila byla jedna šťastná malá dívka... jenže pak vyrostla a změnila se v monstrum.