*Upozornění! Tahle kapitola obsahuje scény 18+.*

Jak se později ukázalo, ta hromada pochutin a alkoholu byla opravdu jen pro ně dva. Jakmile se usadili ke stolu, pustil se Sabian s chutí do jídla a zároveň pobídl jednoho ze sluhů, aby mu nalil plný pohár vína. Od té doby pil jednu sklenici alkoholu za druhou, zatímco Raven stále usrkávala ze své první a také jediné sklenice vína.

Hned, co se Sabian pořádně najedl a vyklopil do sebe už asi třetí pohár medoviny, vyzval svou novopečenou manželku k tanci. Byla to první chvíle, kdy se na Raveniných rtech objevil upřímný úsměv. Za jiných okolností by nejspíš pociťovala naprosto jiné emoce. Ona však byla stále zaslepená oddaností, láskou a úctou ke svému králi. Pořád pro ni byl ten obrovský vzor. Ten příklad vládce, kterým by se chtěla stát i ona sama. To zastiňovalo vše ostatní. Raven mohla být nejbystřejší dívkou v království a stejně tak, byla vůči spoustě věcí slepá. Emoce ji zatemnily mysl. Tančila se svým manželem, který ji do uší šeptal sladká slůvka. Lichotil jí. Ohýbal její mysl. Omotával si tu ženu kolem prstu, aniž by si toho ona byť jen povšimla. Nebylo cesty zpět. Nebylo úniku. Byla jeho.

Sabian byl opilý... hodně. Přestože na jejich svatbě nebyli žádní hosté, nezdráhal se král Erovellu slavit s velkou parádou. Vychutnával si připravenou hostinu a upíjel z nabízeného alkoholu. Jakmile usoudil, že slavení stačilo, přesunul se spolu s Raven do jejího pokoje. Čekala je jejich první společná noc. Raven byla nervózní, ještě nikdy žádného muže nepolíbila Sabian byl první, stejně tak ještě s žádným mužem nesdílela lože. Snažila se na sobě nedat nervozitu znát. Sabian se na ni široce usmíval. Pomalým, houpavým krokem dorazil až k ní. Z jeho dechu byla cítit medovina a víno. Raven se z toho zvedal žaludek. Ona sama alkoholu moc neholdovala a opilci se jí obecně hnusili. Nemohla však nic namítat. Byl to král a slavili přece jejich manželství. Měla by být přece ráda, že je z jejich sňatku král tak nadšený, že se rozhodl to pořádně oslavit. Vykouzlila tedy na své tváři strojený úsměv a čekala na Sabianův další krok.

"Tak krásná," Sabianovi bylo sotva rozumět. Jazyk se mu motal víc, než nohy. Neohrabaně pohladil Raven po tváři. "Bude tě škoda," zamumlal si pod nosem.

"Prosím?" Zeptala se Raven, jelikož jeho posledním slovům vůbec nerozuměla.

"Jen že se moc těším, až budeš jen moje," zavrtěl Sabian hlavou a znovu vystřihl svůj nejzářivější úsměv.

Pak už se vrhl na Ravne a její rty. Ta jen překvapením vytřeštila oči. Jeho polibky najednou byli úplně jiné, než když ji líbal u oltáře. Byly cítit alkoholem. Žádné jemné a sladké polibky. Naopak. Hrubé a slizké. Raven to překvapilo. Doufala, že líbat Sabiana bude, jako nebe. Místo toho, jen čekala, kdy bude konec. Připadala si hrozně. Takové myšlenky by přece neměla mít. Sabian je láska jejího života, její manžel. Jeho polibky i doteky by se jí přece měly líbit.

Sabian si s její téměř nulovou spoluprací hlavu vůbec nelámal. Jeho úsudky zastírala alkoholová mlha. Jediné co v tu chvíli chtěl, bylo si trochu užít. Před ním stála krásná dívka... žena a on si ji chtěl náležitě vychutnat. Bez sebemenšího zaváhání si proklestil cestu jazykem do jejich úst. Ravenino nesouhlasné a překvapené zamručení ho vůbec netrápilo. Rukama zkoumal její tělo. Hrubě ji chytil za zadek, až Raven leknutím nadskočila. Sabian se tomu jen zasmál a popostrčil Raven blíž k posteli. Rukama zabloudil k zapínání jejich šatů, ovšem v jeho stavu pro něj bylo mnohem náročnější je rozepnout a svléknout. Sabian už byl nedočkavý a hladový.

"Svlíkni si je," přikázal Raven zastřeným hlasem.

Ta na něj jen překvapeně zamrkala. Vůbec se jí celá ta situace nelíbila. Svou svatební noc si rozhodně představovala jinak. Zoufale moc chtěla Sabiana přesvědčit, aby jejich společnou noc nechali na dobu, kdy bude střízlivý, ale bála se cokoliv říct. Bála se že ho rozčílí nebo urazí. Měla být přeci dokonalou královnou. Místo toho tedy, ač nerada, uposlechla jeho rozkaz a začala si šaty svlékat. Tváře jí zrudly studem. Místo vzrušení její tělo zaplavovala jen hanba. S pohledem upřeným k zemi nechala šaty dopadnout k zemi a odhalila tak Sabianovi celé své nahé tělo.

Sabian potěšeně mlaskl a bez dalšího otálení si přetáhl košili přes hlavu dalším příkazem nařídil Raven, aby si lehla do postele. Mezitím, co ona plnila jeho rozkaz si spěšně rozepínal kalhoty, které skončily na zemi, hned vedle košile. Za jiných okolností by si Raven jeho nahé tělo moc ráda prohlédla. Tohle ale nebyla chvíle v jakou doufala. Zírala na Sabiana, který si pro ni šel, jako pro svou kořist. Celé její tělo se třáslo strachem a studem. Snažila se na to nemyslet. Hledala v sobě ty pocity, které by správně měla v jeho přítomnosti cítit. Nikde je však nenalezla.

To už se ale Sabian skláněl nad jejím tělem a než se stihla Raven vůbec nadechnout, zacpal jí pusu svým jazykem a prudce do ní vnikl. Zakřičela mu do úst bolestí. Celé její tělo křičelo, aby už Sabian nepokračoval. Ona však mlčela. Z očí ji skanula neposedná slza. Raven věděla od matky, že první styk bolí. Netušila však, že je to až taková bolest. Sabian se vůbec nedržel zpátky. Nezajímalo ho, jestli je Raven v pořádku. Nezáleželo mu na tom, zda se jí to líbí. Prostě jen dál hrubě přirážel a udýchaně jí fuňel do ucha. Raven tiše zírala na strop pokoje. Čekala kdy přijde ta příjemná část, avšak ta byla na míle daleko od toho, co v tu chvíli cítila. Nemusela se však trápit dlouho. Sabian ještě párkrát přirazil, než hrdelně zařval a ukončil tak její trápení. Svůj první styk si opravdu představovala jinak. V konečném důsledku byla ráda, že to trvalo jen tak krátkou chvíli. Byla zklamaná. Doufala, že útěchu nalezne v Sabianově náručí. Přitulí se k sobě a spokojeně usnou.

Jaké však bylo její zklamání, když ji Sabian vtiskl poslední polibek na krk a neohrabaně vstal z postele. Beze slov si posbíral své věci, oblékl se a aniž by cokoliv řekl, odešel. Raven si přitáhla kolena k sobě a sklonila do nich hlavu. Zklamaná a smutná. Chtěla u sebe mít svou matku, svého otce. Kohokoliv s kým by si mohla popovídat. Sdělit mu své nejniternější pocity. Jenže v Erovellu nikoho takového neměla.