"Prosím všechny o pozornost, rád bych něco oznámil," zvolal nahlas Sabian, když skončil jejich poslední tanec.

Všichni přítomní se téměř zasekli v pohybu. V sále nastalo hrobové ticho. Sabian přešel k Raven a uchopil její dlaň do své. S širokým úsměvem na rtech ji věnoval jedno šibalské mrknutí a pak svou pozornost opět obrátil k hostům.

"Na tuto chvíli jste všichni čekali. Ostatně proto jste sem také dorazili," začal Sabian s proslovem.

Hosté si mezi sebou začali špitat. Nervózně se ošívali a rozhlíželi kolem sebe. Raven, jakoby znovu nemohla dýchat. Bylo to tady. Zásnuby.

"Pohleďte, královna Raven," zvolal radostně a princeznu si k sobě přitáhl.

Zmatená Raven na tváři vykouzlila falešný úsměv, který věnovala všem přítomným. Ti v tu chvíli jásali, tleskali, klaněli se. Marně si snažila namluvit, že se jedná pouze o jiný zvyk. Ostatně, každé království slavilo velké události jinak. Přesto se nedokázala zbavit pocitu, že tohle celé bylo špatně. Jenže tyhle všechny pocity byly hluboko, hluboko v jejím nitru. Raven byla tak zaslepená královým šarmem, že všechny ty varovné signály, vnitřní instinkt, nic z toho nevnímala. Naprosto je přehlížela. Místo toho se usmívala, přijímala gratulace a užívala si králových letmých doteků. Sabian pokračoval v tanci, popíjení a slavení. Princezna byla až překvapená, jak moc se dokáže její budoucí manžel na plese bavit. Byl téměř nezastavitelný.

Jakmile veselí skončilo, odvedly komorné Raven zpět do její komnaty. Původní návrh zněl, že se bude svatba konat za týden od zásnub. Král ji však na plese oznámil, že by si ji rád vzal již následující den. Raven netušila, co si o tom myslet. Chtěla si jej vzít, o tom nebylo pochyb. Nebylo to však moc brzy? Na druhou stranu Sabian byl osamělý a opravdu moc toužil po společnosti, a hlavně lásce. Jak by mu Raven mohla něco takového odepřít? Udělala by pro něj přeci cokoliv. Jenže do Erovellu to bylo dva dny cesty, v případě dobrého počasí, to její rodiče nemohli stihnout. Raven se moc nelíbila představa, že by se vdávala bez jejich přítomnosti. Milovala je a chtěla, aby v tak velký den jejího života, byli s ní. Jenže netušila, jak to říct králi. Nemohla mu přece odporovat. To se na princeznu neslušelo. Cokoliv co král řekne, obzvlášť pokud to byl její nastávající, bylo svaté. Měla by být přece vděčná, že si král vybral zrovna ji a chce se s ní oženit. Nemůže kvůli sebe narušovat něco takového, jako je královská svatba. Nechtěla o tom už dále přemýšlet. Ležela v měkké posteli, ve své komnatě a snažila se usnout. Zítra se bude vdávat. Bude mít za manžela krále Sabiana a ona sama bude královnou, tak mocného království, jako je Erovell. Měla by z toho být nadšená. Musí být.

Dalšího rána ještě pořádně nerozevřela oči, když do její komnaty vběhly všechny komorné. Pobíhaly po místnosti, jako splašené. Raven se pomalu posadila na posteli. Nevidět na druhé straně místnosti honosně zdobené svatební šaty, nejspíš by ani nevěřila tomu, že se už dnes bude vdávat. Pořád doufala, že to její rodiče stihnou, přestože věděla, jak moc nepravděpodobné to je. Nechala tedy komorné, aby ji omyly, učesaly a oblékly ke společné snídani s králem. Raven se na svého nastávajícího těšila. Ostatně na plese byl velmi milý, šarmantní a celou dobu si tak příjemně povídali.

Když vešla do prostorné jídelny, král se tam nenacházel. Prostřeno bylo pro dva, svého budoucího chotě však nikde nenašla. Zeptala se proto několika sloužících, jestli netuší, kde se král nachází. Napadlo ji, že možná vstával později, než ona. Jeden ze sluhů ji sdělil, že král ještě sedí ve společenském salónku. Chodívá tam prý hrát šachy. To zjištění ji naprosto ohromilo. Šachy milovala a pokud jim hodoval i Sabian, byl to jejich první společný zájem. Už si představovala, jak si spolu každý večer u rozpáleného krbu zahrají, stejně tak, jako to dělávala se svým otcem. S úsměvem na rtech se vydala za Sabianem do salónku. Seděl tam na jednom z drahých, zdobených křesel. Na sobě jen bílou košili, lehce rozhalenou, takže mírně odhalovala jeho nahou hruď. Se zamyšleným výrazem a hlavou podepřenou sledoval šachovnici před sebou. Zprvu v tichosti sledovala jeho hru. Hrál promyšleně, ale dravě. Nebál se obětovat jakoukoliv svou figurku. Po notné chvíli ticha, přešla až k němu a sedla si do protějšího křesla.

"Smím se k vám přidat můj pane?" Poprosila zdvořile.

Sabian ji věnoval zamračený pohled, což Raven překvapilo. Myslela, že bude rád, když se k němu bude chtít přidat. Hrát šachy jen sám se sebou je sice dobré pro trénování mysli, avšak také docela nuda.

"Omluvte mne má drahá, ale raději hraju sám. Je to má oblíbená kratochvíle. Pokud se nudíte, také vám můžeme nějakou najít. Co třeba vyšívání?" Promluvil nakonec. Zvedl se ze svého místa, věnoval Raven polibek na hřbet ruky a vedl ji směrem k jídelně.

Raven věděla, že to král myslel dobře a nechtěl ji urazit, přesto se však cítila lehce dotčená. Copak snad dívka nemůže trávit čas u něčeho, jako jsou šachy? Je to snad pouze mužská kratochvíle? Nebo si král myslel, že je na to příliš hloupá? Takové myšlenky se jí honily hlavou, přestože by neměly. Zavrtěla hlavou a vydala se zpět do jídelny. Sabian už seděl v čele stolu a nechával si servírovat snídani. Raven tiše přešla ke svému místu. Nechala se usadit a stejně, jako Sabian se pustila do jídla.