Raven byla vychována, jako prototyp dokonalé princezny. Matka, královna Soraya II., dbala na to, aby její dcera bezchybně ovládala etiku. Trvala na tom, aby uměla vyšívat, hrát na hudební nástroje a správně konverzovat. Velmi dlouhou dobu byla Raven královniným jediným dítětem. Princeznin otec, král Zavier III., byl sice lehce smutný z toho, že nemá mužského dědice, svou dceru však nadevše miloval. Nikdy nedopustil, aby si jeho princezna připadala méněcenná nebo nešťastná jen proto, že se narodila, jako dívka.

Raven si byla plně vědoma toho, že její otec toužil i po chlapci, bohužel jim však nebylo přáno. Snažil se tak své vědomosti a znalosti ohledně kralování předat své dceři. Vše, co by za jiných okolností učil svého syna, předával právě ji. Raven tedy dokonale znala mapy či historii. Se svým otcem často hrávali šachy. Ty brali krom zábavy i jako nástroj pro zdokonalování v myšlení a strategii. Král viděl, že je jeho dcera velmi nadaná a chytrá. Rozhodl se proto, zasvětit ji i do plánování a strategie bitev či dobývání. Brával ji sebou na porady a nechal ji rozhodovat. Raven však byla zároveň velmi dobrosrdečná. Chápala kroky nutné pro dobývání a boj, ona sama by však nikdy neublížila ani mouše. Nedokázala by s čistým svědomím obětovat někoho, aby dosáhla svého. Čistá a laskavá duše. Taková Raven vždy byla a za to ji všichni milovali.

Po několika letech snažení, kdy už královna i král byli na pokraji zoufalství, se jim nakonec poštěstilo. Nebyl zázrak pouze to, že se jim konečně znovu podařilo počít další dítě, ale byl jím dokonce chlapec. V království se slavilo. Konečně přišel na svět následník trůnu Elenie a vymodlený syn. Oba její rodiče byli nadšení. Raven na nich viděla tu úlevu i radost. Nežárlila. Naopak. Svého malého bratra nadevše milovala. Přesně v tu dobu se jejich životy zdály naprosto perfektní.

Jednoho dne do království dorazil posel z Erovellu. Král Zavier spolu s královnou Sorayou seděli na svých trůnech a s neutrálním výrazem pokynuli nečekanému návštěvníkovi, aby přečetl zprávu, kterou nese. Stálo v ní, že tamní princ Sabian se stal po smrt svého otce novým králem a hledá královnu, která by mohla vládnout po jeho boku. Tato zpráva byla pro všechny přítomné velmi překvapivá. Posel však pokračoval ve čtení a sdělil jim, že si princ, tedy král Sabian vybral, jako svou budoucí královnu právě jejich dceru, princeznu Raven I. z Elenie.

Zmiňovaná samým nadšením a radostí skoro poskočila na místě. Nemohla tomu uvěřit. Raven již od svého útlého dětství obdivovala prince Sabiana, prvorozeného syna krále Raylona II. z Erovellu. Jejich království bylo třikrát větší než její domovina Elenie. Stejně tak mnohem více bohatší a prosperující. Princ byl příkladem všech ctností a dovedností, které by správný budoucí král měl ovládat. Šarmantní, chytrý, milý, dobrosrdečný. Hlavně byl ale pro všechny hrdinou. Nespočetněkrát zachránil jejich království před nepřáteli a nebezpečím. Jednou například při boji zahnal skupinu obávaných banditů, kteří plenili okolní vesnice. Jindy zase skolil draka, který ohrožoval celé království. V očích princezny Raven byl prostě dokonalý. Vzhlížela k němu a tajně jej milovala od první chvíle, kdy se o jeho existenci doslechla a poprvé uviděla jeho portrét. Dokonce sám její otec tvrdil, že kdyby byl Sabian jeho syn, byl by na něj za jeho zásluhy pro království velmi hrdý.

Oznámení o zájmu Sabiana o Raven její rodiče až tolik nepřekvapil. Oba věděli, že jejich dcera je dokonalým příkladem princezny a budoucí královny. Ostatně měli na tom oba svou výchovou velké zásluhy. Byli proto nesmírně hrdí na to, že jejich snažení a píle nepřišla vniveč, místo toho naopak sklidila zaslouženou odměnu. Provdat Raven za tak mocného, udatného a oblíbeného krále, bylo to nejlepší, co se jim mohlo stát. Sabian byl ta nejlepší partie a neexistoval důvod, proč by měli jeho nabídku odmítnout, navíc když sama Raven z ní byla naprosto nadšená. Měla možnost vzít si někoho, komu patřila její oddanost i srdce. Neváhali tedy ani vteřinu, když s nabídkou sňatku souhlasili. Král Sabian požádal svou nastávající, aby přijela do jeho domoviny.

Svatbě měl předcházet velkolepý ples, který zároveň sloužil i pro jejich vzájemné seznámení a zásnuby. O tři dny později pak měla proběhnout samotná svatba. Vše to bylo velmi narychlo, všichni si to uvědomovali. Nebylo to ovšem nic tak zvláštního. Sabian byl mladý, pohledný a po smrti otce určitě osamělý. Nebylo tedy divu, že chtěl mít co nejdříve někoho po svém boku. Mít vedle sebe ženu. Svou královnu. Raven to přišlo velmi romantické a lichotilo jí to. Ona sama byla velmi velká romantička a snílek. Milovala knihy pojednávající o lásce a sama doufala, že tu svou jednou bude moci prožít. S nabídkou krále Sabiana se ten sen zdál více na dosah.